České národní listy

6. květen 1945, Praha

Pplk. hlav. štábu MNO, Jan Soukup, Přehled bojů pražského povstání ve dnech 5.-9.května 1945

6. května, podle zpráv, které došly v noci z 5. na 6. z venkova, bylo nutné počítati též s nepřítelem mimo Prahu.

Síly, které se soustřeďovaly v Praze, byly počtem zdrcující (viz stranu 31). Kromě jednotek SS a některých elitních jednotek německé branné moci byli to však již vojáci poraženeckého ducha. I tak byl to však pro nedostatečně vyzbrojené obránce pražských barikád silný ne­přítel, a to jak počtem tak i nejmodernější těžkou výzbrojí. Uvážíme-li, že oddíly SS byly slo­ženy z desperátů, kteří již tak jako tak své životy prohráli, pochopíme těžkost bojů, které pražský lid za těchto dnů vedl a bezpříkladné hrdinství i obětavost Pražanů.

Vnějšího nepřítele, který se blížil se všech stran, bylo třeba ocenit podle bojové hodnoty a podle času, kdy a kde pravděpodobně zasáhne. Vnitřní nepřítel musel býti likvidován anebo alespoň vázán tak, aby nemohl vážněji podporovat útok vnějšího nepřítele. Postup vnějšího nepřítele brzdil a částečně rozkládal český venkov, který nepříteli tarasil silnice a tam, kudy procházel, ve vesnicích i v městech kladl mu odpor. Tak jako v roce 1848 dostalo se Pražanům pomoci z celých Čech, některá města a městečka poslala i v květnu 1945 dobře vyzbrojené skupinky do Prahy, a ty potom bojovaly bok po boku s Pražany.

Ohodnocením vnějšího nebezpečí došlo se k závěru:

1. Nepřítel z jihu -- SS divise Wiking - múže části svých sil již 6. V., jistě však 7. V. zasáhnouti v Praze.

2. Sily, postupující od severu a severovýchodu jsou stejným nebezpečím.

3. Sily z Benešova navazuji dotyk v prostoru Michle-Pankrác, jejich úder projeví se pa­trně již tohoto dne. Z oceněni a směru postupů bylo lze soudit, že největší nebezpečí hrozí 6. V. od Benešova Pankráci a Michli. Druhé nebezpečí - od jihu - bylo namířeno na Smí­chov, třetí ze severu na Vysočany a Libeň. Nebylo vyloučeno, že i Žižkov bude zasažen.

Aby se zjistilo, zda vnější nepřítel opravdu zasáhne, bylo třeba sledovat jeho postup. Praha však neměla letectva, zato venkov podával časté a hodnotné zprávy, které potvrdily správ­nost předchozích úvah. Bylo třeba odhadnout i sily vnitřního nepřítele. Nejvíce německých bojovníků bylo v prostoru:

1. Dejvice-Hradčany s vysunutým předmostím na východním břehu Vltavy u právnické fakulty. Byly to jednotky SS, Todtovy organisace a řadového německého vojska. Tyto sily nebyly dostatečně vázané. Bylo proto nutno počítat s tím, že se jejich část - SS - pokusí 6. května zasáhnout do bojů Prahy s vnějším nepřítelem, a to buď ve směru Letná-Holešo­vice, nebo právnická fakulta-Staroměstské náměstí nebo konečně Malá Strana-Staré Město. Zásah těchto sil ve směru Dejvice-Petřín-Smíchov a Malá Strana-Staré Město byl málo pravděpodobný. .

2. Německé posádky v Karlíně, vojáci řadového vojska, chovaly se pasivně a jak uvidíme později, nechtěly až do příchodu SS bojovat. Tvořily však vážné nebezpečí již svým umístě­ním těsně za zády obránců v případě útoku ze severu přes Libeň a Vysočany.

3. Německé sily na Wilsonově nádraži, v Petschkově paláci, v Kuratoriu a v Plodinové burse zvyšovaly tuto úhrozu tím spíše, že sokolovna v Riegrových sadech a škola na Lobkovi­cově náměstí byly stále ještě v německých rukou.

4. Jednotky SS - dotykové sily nepřátelského proudu od Benešova - byly předzvěsti, že ještě toho dne v tomto směru zasáhnou vnější sily. Tu se mohlo o nepříteli předpokládat, že se bude snažit dosáhnouti spojení s hlavními silami uvnitř Prahy útokem z jihu na Smíchov přes Pankrác a Nusle.

Z těchto úvah vyplývala pro obránce Prahy nutnost zmenšit vnitřní nebezpečí před zá­sahem vnějších sil nepřítele. Menší posádky bylo nutno přinutit, aby se vzdaly, silnější vázat, a uvolněnými silami čelit vnějším útokům.

Smíchov byl až na posádku na Stadioně a v Motole prost nepřítele. Tato dvě nepřátelská hnízda odporu byla odříznuta barikádami, důkladně střeženými. Uvolněnými silami zesilil se 38. úsek, který přehradil přibližně na čáře Klukovice-Zlíchov směr Chuchle-Smíchov.

Jádro německého vojska na západním břehu Vltavy v Dejvicích od rozedněni 6. května bylo uzavřeno na východ obranou Letné, přibližně na čáře restaurace na Letné, Zámeček ve Stromovce, a na západě bylo střeženo samostatnými skupinami Břevnova, Vokovic, Hans­paulky, a "Rákos-Vašek". Proniknutí těchto sil do středu města bránila uzávěra - Staro­městské náměstí. Tyto německé sily nemohly se ostatně ani odvážit riskovat nasazení větších sil do akcí na větší vzdálenost, neboť by tím byly ztratily své silné ústřední postaveni na zá­padním břehu Vltavy. Jejich sila spočívala v jejich soustředěnosti a vázala je na místo.

S karlínskou posádkou bylo uzavřeno příměří. Němci stáhli všechny své hlídky do kasáren. Oblast "Praha-východ" soustřeďovala svoje sily proti SS jednotkám v prostoru Pankrác-­Michle. Na Žižkově přešlo se z nutnosti do defensivy. Jen v prostoru Vysočany-Libeň ne­byla toho dne učiněna taková opatření, jaká bylo podle předem učiněné úvahy třeba učinit. Není úkolem tohoto pojednáni soudit a není také dnes ještě pro to dostatek hodnověrného materiálu. Ale podle dnes známých okolnosti z průběhu následujících bojů se zdá, že v těchto čtvrtích bylo mnoho malých samostatných skupinek, že se zde nevytvořila jednotná obrana, která by byla s to německý útok zadržet, rozložit nebo alespoň zpomalit.

I tento den se ve vnitřní Praze bojovalo. Hlavní úsilí platilo organisaci a přípravám. Tam, kde byla naděje, že se vyjednáváním dojde k stejnému cíli - ke kapitulaci německých hnízd odporu - vyjednávalo se místo boje, spořilo se silami pro boje následující.

Přesto bylo mnoho mrtvých a raněných na obou stranách. Bylo to hlavně německé obyvatelstvo, které bylo německým velením v Praze již dříve bohatě vyzbrojeno a které usmrtilo zákeřně ze svých bytů mnohého obránce Prahy. Z oken, střech a balkonů střílely na pohled dobromyslné šedesátileté německé babičky, stříleli beznozí invalidé, střílel dvanáctiletý příslušník Hitlerjugend i německá školačka. Celé měsíce před revolucí bylo všechno německé obyvatelstvo bez rozdílu věku a pohlaví cvičeno ve střelbě a v německých bytech byly velké arsenály pěchotních zbraní, střeliva i granátů.

Tento den se hlavně vyčistily domy a zákeřní střelci i s rodinami byli koncentrováni v improvisovaných zajateckých táborech, v kinech, hostinských sálech, školách a pod. Tak se zÍskaly zbraně i střelivo pro další boj.

Německá letadla po celý den střežila prostor Velké Prahy a odpoledne řídila dělostřelecké přepady do prostorů: veletrhy na Letné, elektrárna a její okolí v Holešovicích, budova rozhlasu na Vinohradech, náměstí Republiky, museum, Vysočany (plynojem).

Odpoledne mezi 16. a 17. hodinou přišli do Prahy nevoláni Vlasovci. Jejich příchod byl sledován s nedůvěrou a jejich zásah do bojů byl časově krátký. Zdá se, že tímto vystoupením chtěli odčinit svoji minulost, ale když nedostali záruk, že jim bude prominuto, vzdali se tohoto

pokusu.

Opět krátce, pokud jsou pro to doklady, uvádíme v časovém sledu události tohoto dne:

V 1 hodinu dobyli Němci přepadem opět továrny Kanold a vozatajských kasáren ve Vršovicích.

Od rozednění byly boje o nádraží v Bubenči, kde do bojů zasáhl námi ukořistěný obrněný vlak z Roztok.

6,30 donucena ke kapitulaci německá rota ve škole U studánky na Letné.

Po celý den bojovalo se bezvýsledně o školu na Lobkovickém náměstí vinohradském, stejně i ve Vršovicích u kasáren dvacátého osmého pěšího pluku.

8,40-10 hodin útok tanků na Pankráci odražen. Po celý den boje na Žižkově o Památník osvobození.

Po celý den boje v Jindřišské ulici.

Pokus menší skupiny tanků o proniknutí k vysílačce ve Strašnicích odražen.

Dopoledne dobyli povstalci dvora Pražačky, odpoledne se dvora opět zmocnili Němci.

11,20 padá barikáda v Podbabské třídě.

12 hodin je protiútokem dobyta zpět.

12 hodin po vlastním úspěšném útoku z Letné proti Petschkově vile ve Stromovce následuje útok Němců proti Letenskému náměstí a Korunovační třídě. Útok byl odražen.

13 hodin hloubková letadla napadají prostor U studánky na Letné.

Po celý den dělostřelecká palba od cirkusu do Prahy VII.

13 hodin zasažen plynojem v Libni.

Odpoledne prudké přestřelky na Staroměstském náměstí.

17 hodin útok německých tanků ve směru plynárna v Michli zadržen obránci z pancéřového vlaku vršovického nádraží a zálohou oblasti "Praha-východ".

19 hodin výpad ze skladiště rychlozboží na Wilsonově nádraží proti německému opancéřovanému vlaku.

19,30 původní situace v Michli obnovena.

19,50 Posádka německého opancéřovaného vlaku u dvora Pražačky proniká až k plynojemu na Palmovce, vozovna v Kobylisích přechází do rukou Němců.

21 hodin Němci zapálili hřiště Slavie.

K očekávanému zásahu německých sil mimopražských do bojů 6. V. o Prahu dík povstání na českém venkově nedošlo. Český venkov zpomalil jejich postup. Jen předvoj proudu z Bene­šova navázal dotyk. Jinak se však všechny předvoje dostaly do bezprostřední blízkosti Velké Prahy a jejich zásah druhého dne byl skoro jistý.

I když toho dne nebylo větších úspěchů, podařilo se získati čas, těsněji uzavříti německé odpory v Praze, odrazit všechny akce vnitřního nepřítele, zpevnit organisaci svých úseků, improvisovaně uvést v chod všechny potřebné pomocné služby a vyčistit bojiště od němec­kých zákeřných střelců. Několik německých posádek se vzdalo, Němci toho dne nezískali žád­ných podstatných výhod. Stoupala únava, též však víra v konečné vítězství pražského po­vstání.

Tábory internovaných civilních osob i vojenských zajatců byly plné. Zbraní a nábojů je pro všechny, kteří chtěli bojovat, málo. Němci je ničí a činí nepouživatelnými. Po celou noc třaskaly rány z pušek a kulometů. Byla to noc před rozhodnou bitvou, noc horečných příprav, noc ze 6. na 7. květen.

Z publikace Pražská květnová revoluce 1945, sborník statí, str. 22-43. Vydavatel: Hlavní město Praha. Vyšlo 5. května 1946