22. dubna 1945 Sověti a Poláci osvobodili Sachsenhausen
22. dubna 1945 Sověti a Poláci osvobodili Sachsenhausen
Vzpomínka na Sachsenhausen má pro Čechoslováky zvláštní význam. Bylo zde vězněno 1200 českých studentů po zákazu vysokých škol v protektorátu.
Měl jsem i spolužáka na střední škole (tehdy nebyla gymnasia), jehož otec, pan Esterka, byl vězněn v Sachsenhausenu, a byl jedním ze tři tisíců vězňů, nalezených osvoboditeli v koncentráku, který přežil. Později se stal předsedou brněnské organizace Českého svazu protifašistických bojovníků (dnes Českého svazu bojovníků za svobodu). Měl štěstí, podobně jako pozdější režisér Juraj Herz, nebo pozdější president Zápotocký, kteří přežili. Toto štěstí neměl Josef Čapek, který byl odtud převezen do Bergen-Belsenu....Štěstí opustilo i britské a sovětské zajatce důstojníky, odvlečené před osvobozením na pochody smrti...
Sachsenhausenem prošlo na 200 tisíc vězňů celé Evropy, a na 60 tisíc zde zahynulo nejhrůznějším způsobem, při útěku, při lékařských pokusech, při otrocké práci anebo zákeřnými popravami ranou do týla při "lékařské prohlídce"...
My ze 360 tisíců československých rodin, postižených ztrátou rodinných příslušníků a příbuzných v koncentrácích, věznicích, na bojištích II. světové války, si umíme představit, co byl koncentrák, věznice, internační tábor, a jak se všechny ty mučírny německých nacistů jmenovaly.
Proto na tomto místě připomínám slova pana presidenta Budovatele, dr. Edvarda Beneše, který řekl na shromáždění Svazu osvobozených politických vězňů 12. prosince 1945 toto:
"Říkal jsem vám při jiných příležitostech, že máte všechno zaznamenávat a povědět, co jste zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen proto, abyste vyložili nám všem svá utrpení, ale proto, abyste se mohli bránit, až oni začnou se svou "očišťovací" kampaní. Neboť na válku z let 1938-1945 se nesmí nikdy zapomenout.
Že začnou, o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální s útokem na naši svobodu národní a lidskou. Buďte na tento útok připraveni a mějte svá fakta, své záznamy, své vzpomínky pohotově, neboť nikde se tolik nezapomíná, jako právě v politice. A proto bude zase nutno podržet všem našim odpůrcům z let 1938-1945 před očima to, co svět v jejich rukou zažil v Osvětimi, v Dachau, v Mauthausenu, v Ravensbrücku, a v řadě jiných německých mučíren. Opakuji vám na tuto válku se nesmí zapomenout. My Češi a Slováci mám na to plné právo."
Toto je i naše odpověď nás pozůstalých po obětech nacismu.
Toto je naše odpověď všem dnešním válečným štváčům proti dnešnímu Rusku. Toto je naše odpověď chcimírů proti evropským kazimírům.
Pro nás slovo chcimír není nadávka, pro nás je to čest.
Nechceme zabíjení pro zájmy bankéřů a zbrojařů.
Nechceme vyhubení Evropy invasisty z jiných zemí.
Nechceme nadvládu náboženství zelenoúdělníků ani šariistů.
Chceme žít na svém v míru a pokoji bez strachu z bomb a raket,
bez strachu z příkopů, které se později obtočí ostnatým drátem.
Chceme aby naše děti měly budoucnost a neumíraly v zákopech
nové války nikde na světě.
Chceme sociální spravedlnost a rovné možnosti pro pracující, pro inteligenci, pro postižené, pro choré, starce i matky s dětmi.
i pro všechny národy.
Nechceme ani války, ani svět korporátní nadvlády, ani vládu světového mamonu
nad pracujícími. Nechceme nový feudalismus, nové nevolnictví, nové otroctví, nechceme nový fašismus. To je celé.
Jiří Jaroš Nickelli, ČSPB z.s.
Autor je pozůstalý po obětech gestapa a sekyrárny, příbuzný obětí Osvětimi
