17. listopad 1939 v Brně I Co mu předcházelo a následovalo Prof. PhDr. František Hejl, CSc., výňatek z díla
17. listopad 1939 v Brně I
Co mu předcházelo a následovalo
Prof. PhDr. František Hejl, CSc., výňatek z díla
Aktivizace sudetoněmeckých nacionalistických hnuti, která po Hessově projevu z 24. prosince 1933 k zahraničním Němcům nabírala na síle a prudkosti, neboť se berlínská vláda solidarizovala s jejich požadavky a cíli a prohlásila se za jejich ochránce a Berlín za ideové centrum, vyvolala k životu Studentskou frontu za mír, pokrok a svobodu. Na její manifestaci slavnostními řečníky byli profesoři fil. fak. Masarykovy univ. Jan Uher a Vladimír Helfert (Moravský zemský archiv, dále jen MZA, B 40, fasc. 248, čj. 6331, 12.6. 1936.)
Rozvíjející se světové hnuti za mír, svobodu a demokracii se stává výrazným fenoménem 30. let 20. století. Vznik Mezinárodni mírové ligy v čele s P. RoIIandem a H. Barbussem byl odpovědí ne vzrůstající nebezpečí války a utrpení i oběti lidstva. Vedle nich Ligu tvořili věhlasní představitelé vědy, kultury a uměni, přední politici, obránci humanity, demokracie, rovnosti a míru.
V počátcích našeho mírového hnuti se vedle již vzpomínaných pracovníků FFMU zasloužilo Etické hnuti čs. studentstva (EHS) a na jeho rozvoji se podíleli přední vědci, umělci a spisovatelé: Bohuslav Havránek, Jiři Mahen, Jiří Kroha, Vladislav Vančura. Jan Kukařovský, Vladimír Úlehla, J. L. Fischer, O. Fischer, A. I. Bláha, Josef Tvrdý, Jan Vážný aj. pracovníci brněnských vysokých škol. Mírovým aktivitám zasvětila svou činnost Levá fronta, Ars, Klub pro moderní vědu a uměni. S rostoucím nebezpečím pro naši svobodu rozvijí činnost Vlastenecké demokratické antifašistické hnuti studentské, opírající se o studentské koleje. Jeho významný představitel Jaroslav Žáček, předseda sdružení sociálně demokratické mládeže, studentstva a EHS v Brně, se stal členem Comité Mondial des Étudiants contre la guerre, le fascisme et Ia réaction culturelle v Paříži. Na přípravě protiválečného kongresu v Amsterodamu 1932 se podíleli profesoři Bláha, Fischer, Helfert, Antonín Trýb a Bedřich Václavek. V roce 1935/36 vystoupili brněnští profesoři na obranu svobody vědeckého bádáni a projevy ve prospěch rumunských vysokoškolských učitelů prof. Constantinesca, předsedy rumunského demokratického bloku, a dr. Tudora Bognaria. Tak přes hranice států a národů probouzejí se a sdružuji sily a hnuti, varující před nespočetnými oběťmi moderní války, hájící svobodu národů a nezávislost států, demokracii a mír, skutečné to hodnoty moderního humanitního vývoje. .
Je tu ještě jeden výrazný rys těchto obranných projevů. Písemné stati, články v novinách a studie se opírají o vědecké poznáni a stejně jako projevy veřejné odhaluji a pranýřují fašismus a nacismus. Co je třeba zvláště zdůraznit, vesměs jsou prosty jakékoliv fobie vůči německým spoluobčanům a německému národu. Jsou neseny duchem úcty k německé vědě a umění, k německé kultuře vůbec. Nejlépe se tyto vztahy přátelství projevily, když Československá republika. naši občané s otevřenou náručí poskytovali azyl občanům Rakouska a Německa po roce 1933, resp. 1934, a to v době, kdy se jejich vlast zachovala k nim macešsky (Viz Jiří Veselý a kol.: Azyl v Československu 1933 -1938, Praha 1983, Passim.) Jaký to propastný protiklad k tomu, co Hitler již v roce 1932 připravoval pro jiné národy. Ze svých úvah v kruhu přátel tehdy prohlásil: "Česká báze bude zbavena českého obyvatelstva a bude osídlena Němci." O dva roky později se k otázce té vrátil a poznamenal: „Jestliže jsem odhodlán obětovat v příští válce miliony lidí vlastního národa, a to bez nejmenší lítosti, že se tu prolévá drahocenná německá krev, pak mám přímo povinnost, abych zároveň vyhubil miliony lidi nižší rasy. kteří se množí jako hmyz.“ Takto vyřčené Hitlerovy myšlenky byly inspirující pro sudetoněmecké návrhy tzv. Grundplanungu pro ČSR a její obyvatele, aktualizované po 16. březnu 1839 a 1940 v memorandech K. H. Franka, K. V. Neuratha i brněnské organizace NSDAP. formulované dr. Schwabern a ing. F. FoItou. Barbarsky cynické jsou teze Instrukční brožury pro německé vojáky. Tam se opět uvádí: "Na Čechy je potřeba pohlížet z rasového hlediska jako na PoIáky, převažují u nich ostické rysy, a proto je nelze poněmčit jako celek, i když pro poněmčeni přichází v úvahu větší část Čechů nežli PoIáků... Má-li Čech v dané chvíli poněkud odlišné postaveni než Polák, je to pouze dočasný důsledek okolnosti, za kterých došlo k rozbití Československa."(K. Rlchter a kol., Bez démonů minulosti, Rodiče Praha, 2003, 5.119-120).
