17. listopad - Mezinárodní den studentstva VI, Bc. Miroslav Pořízek
17. listopad - Mezinárodní den studentstva VI
Bc. Miroslav Pořízek
Vyhlášení Mezinárodního dne studentstva
Fašisté byli pevně rozhodnuti likvidovat inteligenci i v jiných zemích okupované Evropy. Rok po událostech v Praze, přesně 18. listopadu 1940 vyprovokovali studentské nepokoje v Paříži. Také většina norských studentů byla odvezena do koncentračních táborů Německu. Podobně si fašisté počínali i v Belgii, Holandsku, stejně jako v Jugoslávii nebo v Řecku. Mnoho bělehradských studentů se zapojilo do partyzánských jednotek. V USA a Velké Británii přijímali zprávy o fašistickém barbarství zpočátku ještě s určitou rezervou. Důkazy německé zvůle ale rychle přibývaly i zásluhou politických emigrantů. Jejich svědectví mělo velkou váhu a vliv na veřejné mínění. Po přepadení Sovětského svazu se ve Velké Británii sjednocují protifašistické síly napříč celou společností. K nejaktivnějším patří právě studenti a mladí lidé. V Londýně byla vytvořena Mezinárodní studentská rada. Právě ona vyhlásila 17. listopad Mezinárodním studentským dnem, který měl být od roku 1941 pravidelně slaven po celém světě. Ústřední svaz československého studentstva měl ve spolupráci s exilovou vládou důležitý podíl na aktivitách předcházejících přijetí Prohlášení spojeneckých studentů k 17. listopadu. Toto vyhlásilo Mezinárodní den studentstva na londýnské schůzi Mezinárodní studentské rady. Mezinárodní den studentstva se měl stát nejen vzpomínkou na perzekuci studentů v Praze v roce 1939, ale především dnem solidarity studentstva napříč kontinenty. Mezinárodní den studentstva vznikl přirozeně z iniciativy Čechoslováků a jen v období 2. světové války byl v Mezinárodní studentské radě zvolen Čechoslovák třikrát místopředsedou. Například již v roce 1942 byl Mezinárodní den studentstva slaven na řadě míst po celém světě. Také v jižní Americe. Manifestace v den výročí proběhly ve Venezuele, Argentině, v Chile, ale také na Kubě. Uruguayští studenti vydali poselství s tímto sdělení: „Nad krvavými těly pražských mučedníků zvedáme vlajku své víry a voláme do světa: tam, kde padl jeden, zvednou se tisíce, aby na jeho místě bránili svobodu a lidská práva. Uruguayští studenti přísahají, že nikdy nezradí v boji proti reakci.“ Manifestace uspořádaly i arabské univerzity v Sýrii. 17. listopad se slaví i v Austrálii a na Novém Zélandu. Pozadu nezůstává ani Čína. Mezinárodní den studentstva slaví i na bombardované Maltě a v obléhaném Tobruku. Prezident USA vydává 17. listopadu 1942 zvláštní provolání k americkému studentstvu. V Londýně navazuje Mezinárodní den studentstva na skončený první Světový sjezd mládeže. Na londýnské manifestaci vystupuje s projevem prezident Beneš a britský ministr školství, ale také zástupce francouzského podzemního hnutí a zástupce mládeže Sovětského svazu Vladimír Pčelinčev, držitel titulu hrdina SSSR. V době kritické pro SSSR 28. září 1941 se koná v Moskvě velká protifašistická manifestace mládeže. Student moskevské univerzity Ševcov popisuje barbarské ničení vysokých škol v Praze, Varšavě, Bělehradě, Minsku a Kyjevě. Je vysloveno poselství – Za právo mládeže na vzdělání, za rozkvět svobodných vysokých škol povstává proti německému fašismu do boje sovětská mládež (kde 600 000 studentů navštěvuje vysoké školy) a volá všechnu svobodymilovanou mládež světu do odhodlaného boje za rozdrcení hitlerismu! Řada z těch, kdo se účastní této velké manifestace, položí svůj život ve Velké vlastenecké válce. Sovětští studenti stáli v první linii boje proti fašismu. Proto musí mít i oni v rámci Mezinárodního dne studenstva své trvalé a čestné místo mezi bojovníky za mír, mezinárodní solidaritu a svobodný rozvoj národů.
17. listopadu 1945 se sešli představitelé světového studentského hnutí v Praze. O rok později v srpnu 1946 byl na stejném místě během Prvního světového kongresu studenstva založen mezinárodní svaz. Tento si za své sídlo zvolil právě hlavní město Československa. Mezinárodní svaz studenstva se v poválečném období stal výrazným organizátorem světového pokrokového studentského hnutí proti hrozbám válek a vykořisťování, za likvidaci kolonialistických praktik a práva studentů na přístup ke vzdělání bez sociální a rasové segregace.
