České národní listy

17. listopad - Mezinárodní den studentstva II

Bc. Miroslav Pořízek

Okleštěná republika čelí náporu okupantů, těm má být podřízeno i školství

Po Mnichovském diktátu, pro který se ihned vžil pojem jako jednání o nás, ale bez nás, či přímo a jistě i výstižněji přímo zrada, ztratilo Československo 41 tisíc čtverečních kilometrů s přibližně 5 miliony obyvatel a 40% průmyslu. Navíc silně okleštěné republice nejsou ani po tomto agresivním aktu odporujícímu mezinárodnímu právu poskytnuty žádné záruky uznávající tyto nové hranice. Poměrně krátké, ovšem o to více dusné a skličující, období tzv. druhé republiky tvrdě zasáhlo všechny dosavadní základní funkce státu. Hitler bezprostředně po Mnichovské konferenci svými vyjádřeními nikoho nenechal na pochybách, že život ČSR jako suverénního státu končí: „Vy jste vklíněni do těla velkého Německa a musíte se podle toho zařídit a chovat. Musí být možno kdykoli rozdrtit zbytek Československa, kdyby se jeho politika stávala Německu nepřátelskou.“  Vzniká Strana národní jednoty podřízená zájmům okupantů jako náhrada některých hlavních prvorepublikových politických sil, přirozeně kromě komunistů a sociálních demokratů. Volba Emila Háchy prezidentem v poslední listopadový den roku 1938 a skon Karla Čapka uštvaného nenávistnými Čecháčky a odpornou fašistickou smečkou na konci prosince utvořily výraznou tečku za obdobím první republiky. V březnu příštího roku vzniká Protektorát Čechy a Morava, čímž končí několikaměsíční trvání druhé republiky. Přímá vojenská okupace fašistickým Německem nenechává téměř nikoho na pochybách, v jakém nebezpečí se ocitly české země. Na konci dubna je jmenována nová protektorátní vláda v čele s generálem Eliášem. Začínají represe proti židům. Změny související s novými poměry mají opět zásadní vliv na celý veřejný život. Ani školství není výjimkou. Například slovenští vysokoškoláci se musí vystěhovat nebo přestoupit na německé vysoké školy. Pro většinu z nich existuje jen jediná volba. Možnost přestoupit do německých škol je až na výjimky jednoznačně odmítána. Již brzy po Mnichovu začala také persekuce české vědy. Vláda Rudolfa Berana chtěla odstranit některé jí nepohodlné profesory a docenty a nechala si od prezidenta Háchy za tím účelem i podepsat zvláštní dekret. Jím se ve své podstatě ukončuje vysokoškolská autonomie a nesesaditelnost vysokoškolských profesorů. Ve straně Národní jednoty vznikla dokonce i rasová komise nutící české vědce, aby se orientovali po německém způsobu. 2. srpna 1938 vydal Hitler v Bayreuthu nařízení o převzetí německých vysokých škol v Protektorátu do správy Velkoněmecké říše. Říšský protektor Neurath rozkázal ministru školství a národní osvěty, aby Univerzita Karlova vydala pro německou univerzitu své starobylé insignie.

Přichází první velké zatýkání, čas plný podezírání a obav z událostí příštích

               Po vypuknutí 2. světové války bylo postupně v poměrně krátké době zatčeno několik tisíc významných veřejných osobností z řad hospodářských, kulturních a uměleckých, politických, školských nebo také vojenských.  Jednou z mála demokratických organizací, které dočasně ještě působily po mnichovských událostech, bylo Národní hnutí pracující mládeže. Sdružovalo především sociálně demokratickou mládež, představitele komunistického Svazu mladých, mladé národní socialisty a odboráře. Utvořilo se v polovině října 1938. Velmi činorodá byla ve druhé polovině 30. let komunistická studentská frakce. Nazývaná nejčastěji jako Kostufra. Krátce po Mnichovu se v jedné kavárně na Hradčanech sešli představitelé Levé fronty, aby zhodnotili novou situaci a poradili se, jak dál. Přímo na místě pak došlo k založení organizace ve smyslu jednotné socialistické fronty za účasti komunistů, národních socialistů, sociálních demokratů a spolehlivých osvědčených nekomunistů. Do jejího čela byl zvolen tehdy dvacetiletý student architektury Otakar Nový. K hlavním úkolům patřilo organizování politických školení na fakultách a kolejích. Vydávali také letáky. Téměř každý den v třítisícovém nákladu. Úplně poslední akcí se stal Masarykův večer uspořádaný v prostorách Strakovy akademie v předvečer osudového 15. března 1939. Celá akce skončila předčasně, když v jejím průběhu oznámil účastníkům poslední předseda Kostufry Zbyněk Tauchman, že nacistická vojska právě vstupují do Ostravy. Ve stejné době se na sovětském velvyslanectví v Praze koná literární večer na počest Tarase Ševčenka. Přítomní jsou významní hosté, mezi nimi i Josef Čapek, František Halas, Julius Fučík nebo Zdeněk Nejedlý. Po skončení hlavního programu se většina přítomných ještě zdržela a před půlnocí je zastihla zpráva o vpádu Němců do Ostravy. Po této informaci mnozí setrvali na místě ve vzrušené diskusi ještě delší dobu. Další události rozhodly o tom, že pro řadu z nich to bylo vůbec poslední společné setkání. Mnoho studentů 15. března ani do školy nešlo, chtěli se na vlastní oči přesvědčit, že hrozivá skutečnost není jen fikcí. Slovenské studenty odcházející z Prahy čekaly po návratu domů těžké časy. Řada z nich byla závislá nejen na stipendiích, ale navíc i na podpoře ze strany českých spolků. Složité sociální poměry některým neumožňovaly v dalším studiu pokračovat a museli vzít za vděk málo odbornou a většinou i špatně placenou prací. Těm šťastnějším pak přišly velmi vhod nejen kvalitní vědomosti získané v Praze, ale i učebnice, kterých byl na Slovensku nedostatek. V českých školách skončila doba, kdy učitelé ke svým svěřencům mohli otevřeně hovořit o různých tématech. Nyní museli být velmi obezřetní, jelikož se ihned našli takoví, co rádi na příslušná místa donášeli udávající hlášení. Na českých vysokých školách probíhala výuka i ve složitém a nejistém čase mezi podzimem roku 1938 a stejným obdobím roku následujícího. Roku 1939 ještě začal zimní semestr. Ale trval jen několik málo týdnů. V této době přibývají zprávy obsahující hrozby uzavřením vysokých škol za sebemenší provokaci vůči okupantům. Němci vysílají snad do všech kolejí své zvědy. Často jde o Němce z pohraničí, kteří v Praze studují a mluví česky. Studenti jsou i svými pedagogy vedeni k ustavičné ostražitosti. Veřejný odpor vůči okupační moci se ale nedá zastavit, zvláště když se blíží 28. říjen a s ním výročí vzniku republiky.