České národní listy

"Benešovy dekrety", II.

 Prof. PhDr. Jaroslav Valenta, DrSc.

Dnešní průměrný český občan se zajímá především o dnešek a zítřek, o své reálné šance zařídit sobě a své rodině přiměřené životní podmínky, o příští rodinnou dovolenou, rozhodně ho více vzruší vítězství či porážka českých hokejistů v nějakém mezinárodním klání, než nějaká "národní vítězství" nebo "národní prohry" v bližší nebo vzdálenější minulosti. A tady se přitom debatuje o událostech, které se udály před 55-65 lety, tedy v době, kterou převážná část dnes žijících občanů nezažila, i jejich rodiče a možná prarodiče byli tehdy sotva dětmi, zná cosi nejvýš ze školy z dějepisu, z četby, někdy snad z vyprávění starší generace. Už tato okolnost naznačuje, myslím, dost zřetelně, že nejde vůbec o diskusi, která by vyvěrala z vnitřní potřeby české společnosti, z problémů, nad nimiž se lidé sami zamýšlejí, z otázek, které si čeští občané sami kladou. Tato diskuse byla do české společnosti uměle vnesena zvenčí, přesněji řečeno tato diskuse jí byla masivním mediálním nátlakem prostě vnucena. Pojednává totiž vesměs o otázkách, které drtivá většina Čechů považuje za věci dávno, od dob svých otců či spíše dědů,  jednou provždy s konečnou platností vyřešené. Byla vnucena těmi, kdož nejsou ani po více než půlstoletém odstupu ani v nejmenším s to pohlédnout kriticky do vlastní minulosti, pokusit se nahlédnout, jak se chovali zejména v r. 1938 k demokratickému Československu a jak před ním dali tehdy více než 90% hlasů přednost hitlerovskému Německu. Zemi, kde sice ještě nebyly vyhlazovací koncentráky jako Osvětim, ale byly tam koncentrační tábory jako Dachau a Buchenwald, kde platily rasové protižidovské norimberské zákony, odkud lidé prchali po tisících, mj. do Československa. Těmi, kdož nejsou ani s to ani ochotni nahlédnout, že bezpodmínečná kapitulace po totální prohře v totální válce měla zcela přirozeně rovněž totální důsledky.