„Vyhnání Čechů z pohraničí v roce 1938“
„Vyhnání Čechů z pohraničí v roce 1938“
„…Tato kniha vzpomínek, je jediná svého druhu a uvádí ji v seznamu literatury ve své knize „Útěky a vyhánění z pohraničí“ historik Jan Benda. Editorem vzpomínek byl Karel Zelený, účastník války v Anglii, úvod napsal Miroslav Klen, uvězněný kdysi v nacistickém koncentráku a později i v komunistickém vězení.
K napsaní vzpomínek jsme kdysi vyzvali naše členy, a jejich vzpomínky byly publikována bez jakýchkoliv změn nebo úprav. Jde o prosté vyprávění toho, co se stalo, nenacházím tam žádné projevy nenávisti, a pokud výjimečně ano – nelze se divit, i v němčině je přísloví o tom, že kdo seje vítr, sklízí bouři….
Odsunutí Němci neodcházeli ´s uzlíčkem do pro ně prakticky neznámého státu´, nýbrž odešli do Německa. Češi sice v r. 1938 odcházeli do vnitrozemí republiky, ale ta vydržela jen do března 1939 a pak už byli v protektorátu. kde vládla nacistická zvůle a kde bylo nesnadné i jen přežít. Vždyť i 82 lidických dětí bylo surově zavražděno v polském Helmu výfukovými plyny. Znáte ještě větší zločin než vraždění dětí?
Pokud jde o vaše ´B´ po ´A´, nemějte starost. Sudetoněmecké organizace, které se na řádění henleinovců nevzpomínají, toho o poválečném odsunu napsaly více než dost. A dokonce mají odsunu věnováno celé jedno muzeum, a to v městečku Markredwitz, jen kousek od Chebu, ale za státní hranicí. Tam byste teprve viděla, jak to vypadá, když někdo ´jitří staré rány a budí staré vášně´. Tam byste důvod k oprávněné kritice našla, ale tam se k ní neodhodláte.
A ještě na závěr: Válka je černobílá záležitost, v níž není místa pro nějaké kompromisy. Můžete stát na jedné ze dvou stran. A i podle postojů, jaké kdo má k rozhodnutím o poválečném uspořádání, se dá poznat, na čí straně během Války byl.“
Jiří Prokop
