České národní listy

„Nechte ho jet, to je ten druhý“, a to tatínkovi zachránilo život

 Mimo naši babičku Annu Rösslerovou jsme se všichni narodili v Jablonci nad Nisou a žili tam až do září 1938. Byli jsme tehdy členy Sokola, já jsem byl desetiletý, můj bratr třináctiletý a stávalo se nám, že jsme po ulicích šli v sokolských krojích s obavami, že nás napadnou henleinovci.

Náš tatínek měl tenkrát nástrojařskou dílnu s několika zaměstnanci, mezi nimiž byl i německý nástrojař p. Schämer. Ten před koncem září 1938 tatínkovi řekl, že jeho soukmenovci chtějí tatínka oběsit, protože vyráběl nástroje pro pražskou firmu Letov, a řekl, že bylo pro nás lepší, kdybychom se co nejrychleji  odstěhovali.

Tatínek okamžitě zareagoval a během dvou dnů s pomocí zaměstnanců a dobrých známých nás přestěhoval do vnitrozemí. Nestačil však přestěhovat do vnitrozemí všechen majetek, část zařízení zůstala v dílně. Sám odjížděl z Jablonce až za tmy ve svém autě Praha-Alfa (druhé takové měl tehdy jeden taxikář z Maršovic na Jablonecku). Na hranicích Jablonce tatínka zastavili ordneři, jeden z nich mířil pistolí na tatínkovu hlavu. Najednou prý některý z nich zavolal: „Nechte ho jet, to je ten druhý“, a to tatínkovi zachránilo život.

V nejhorších prvních dnech se nás ujali dobří lidé a příbuzní. Bydleli jsme v Ohařích u Kolína a na Bačálkách u Dětěnic  v jičínském okrese, než se tatínkovi podařilo v Libáni u Jičína sehnat jak dílnu, tak i byt pro naši pětičlennou rodinu. Bylo tehdy dost lidí, kteří pro nás měli pochopení, ale našli se i takoví, kteří nás nazvali přivandrovalci, co je přišli vyjídat, než poznali, že jim vlastně přišel nový zaměstnavatel.

Vladimír Najman, tehdy Jablonec nad Nisou