„Jednotná Evropa“ se přibližuje k Rubikonu. Nebo k propasti?

Vladimir Kudrjavcov

28. listopadu 2020

V Evropě je další institucionální krize. Polsko a Maďarsko zablokovaly dlouhodobý rozpočet a protikrizový fond bloku, protože Brusel podmínil přidělení prostředků dodržováním nadřazenosti práva. Jedná se o 2 biliony EUR, na které v Unii leckdo čeká. Polský ministerský předseda Morawiecki řekl: „EU, v níž existují evropské oligarchie, která trestá slabé, není ta společnost, do níž jsme vstupovali.“ Podle něho záleží všechno na tom kdo bude rozhodovat osud Polska, zda Polsko samo, nebo bruselští úředníci. „Je to otázka svrchovanosti.“ Mazowiecki dále podtrhl, že v historii EU nastala zlomová chvíle, která se může završit rozpadem.

Podle vládnoucí elity EU jsou Polsko a Maďarsko vychytralí, když chtějí od EU dostávat peníze s minimálním počtem povinností k ní. Především se to týká odmítání obou států přijímat běžence a poskytovat výjimečná práva tak zvaným sexuálním menšinám, to znamená zvrhlíkům.

Eurokomisařka Dalliová má zato, že dodržování nadřazenosti práva znamená „maximálně tolerantní“ vztah k právům LGBT a jestliže členský stát koná něco jiného, je potřeba ho trestat na penězích. Za tím je větší problém – chuť evropských nadnárodních šéfů co nejvíce členy EU kontrolovat.

Ovšem EU stále pokračuje ve hře na demokracii: Spiklenci z Maďarska a Polska musejí být tvdě zpacifikováni, ale „podle zákona“. Našli způsob. Starousedlíci EU se rozhodli udeřit na nováčky v nejbolestivějším bodě, ve finanční pomoci. A aby to nevypadalo jako vydírání, je potřeba nějaký šikovný háček, na který je možno „evropské heretiky“ pověsit. Princip nadřazenosti práva se výborně hodí. Jeho chápání je tak široké, že je na něj možno navléci cokoliv.

Oponenti Varšavy a Budapešti z Bruselu jako kdyby říkali: „Hleďte, občané Polska a Maďarska, vaši nerozumní vůdci vám neumožní vyčlenit ohromné prostředky jak z nového financování, tak okamžitě z protikrizového fondu. A to jen proto, že odmítají nadřazenost práva.“ Totéž platí pro ostatní členy EU (jen ne pro nejbohatší): „Podívejte se, Rumunsko a Bulharsko, Litvo a Lotyšsko, je to kvůli Polsku a Maďarsku, že jste nedostali peníze na záchranu svého hospodářství,“ naznačují z Bruselu.

Země „mladé Evropy“ jsou země bývalého socialistického tábora a snad by měly Varšavu a Budapešť podpořit. Jde o jejich svrchovanost. Jenomže mlčí a oběma zemím dávají na vědomí, že je čas s opozicí skončit, protože fondy jsou už rozděleny. V západní civilizaci peníze rozhodují všechno.

Spor se nepodařilo sprovodit ze světa ani na videokonferenci vůdců EU dne 19. listopadu. Strany si stojí za svým. V osudu EU nastal zlomový okamžik.

Prezident Macron má stále integrační iniciativy. Po teroristických akcích ve Francii a v Rakousku navrhl, za podpory rakouského kancléře, reformovat schengenskou zónu a vytvořit „cosi jako vnitřní radu bezpečnosti“. Téměř současně navrhlo Slovensko vytvořit v EU „bezpečnostní svaz“.

Nakonec nejsou vládnoucí skupiny v Polsku a v Maďarsku věčné, dnes nebo zítra se mohou posunout, tím spíše, že jejich protivníci v Bruselu mají čím hrát (jen téma zakázaných potratů v Polsku za něco stojí). Vůdce polské opoziční strany Občanská platforma, poslanec Budka řekl: „Dnes je den, kdy se musíte jasně zeptat premiéra Mazowieckého, zda podpoří rozpočtový projekt EU pro Polsko užitečný, jehož zásluhou budeme mít výbornou příležitost obnovit polskou i evropskou ekonomiku v těchto krizových časech. Pokud se vláda přesto rozhodne uvalit veto na bruselský rozpočet, může to vést k odchodu Polska z EU.“

Zápas o budoucnost EU trvá a objevuje se i v zahraniční politice Unie. Na mezinárodní aréně jde o svoje prosazení, především ohledně Běloruska. Na něj činit nátlak je snazší. Ohledně Turecka se více mluví než koná a vzhledem k turecké diaspoře v Evropě mohou být jiné následky. Nejdůležitější jsou vztahy s USA.

Dosud v EU vládne euforie a všichni s netrpělivostí čekají na nastoupení Bidena s nadějí, že je odmění za jejich oddanost Americe a vrátí transatlantické vztahy na dřívější úroveň, že se nebude snažit rozložit Evropu a nebude ignorovat její základní ekonomické zájmy. Ale i tady může přijít velké rozčarování.

Biden neslíbil, že se smíří s dokončením projektu Severní proud – 2, právě naopak. Kolem něho se zformovat tým „jestřábů“ s tváří ženy a ten může zostřit situaci na Ukrajině, aby ji prostřednictvím nového konfliktu odvedl z minulých dohod a pro Rusko vytvořil další „horký bod“. To všechno určitě postaví EU do nemilé situace a donutí ji vrátit se k myšlence větší samostatnosti.

I kdyby Biden americký dialog s Evropou stabilizoval, bude to jen dočasný oddech a jen na vnější scéně. Vnitřní rozpory z EU nezmizí. A pokud se Trumpovi podaří udržet se v Bílém domě, přijde v EU ještě ostřejší boj.

Jednotná Evropa v rozloženém stavu s hádkami, ekonomickými problémy a zahraniční politickou neschopností se sune k Rubikonu. Nebo do propasti?

Převzato z Fondsk.ru