„Jako Krym v rukou NATO.“
„Jako Krym v rukou NATO.“
Publicista promluvil o významu ruského města založeného českým králem
17:32 01.09.2021 (aktualizováno: 08:35 02.09.2021)
Pomocí svého nejzápadnějšího regionu brání Rusko své území a změna statusu quo této oblasti silovou cestou by pro Evropu byla sebevraždou, proto byla zvolena cesta působení na veřejnost, soudí kaliningradský blogger a publicista Uwe Niemeier.
V průběhu své nedávné návštěvy Kaliningradské oblasti ministr zahraničí RF Sergej Lavrov prohlásil, že někteří západní partneři se pokoušejí šířit v regionu „královeckou identitu“.
Nejzápadnější region Ruska se nachází na části území bývalé německé provincie Východní Prusko. Probíhala tam útočná operace sovětských vojsk, v jejímž důsledku rudoarmějci osvobodili severní část Polska. Po 2. světové válce na základě rozhodnutí Postupimské konference byla větší část Východního Pruska připojena k Polsku, ale jedna třetina jeho území s hlavním městem Královcem, které mimochodem založil český král Přemysl Otakar II., se dostala do rukou Sovětského svazu. V roce 1946 byl Královec přejmenován na Kaliningrad, na počest vysokého stranického činitele Michaila Kalinina.
Po rozpadu Sovětského svazu byla Kaliningradská oblast hraničící s Polskem a Litvou odříznuta od „velkého Ruska“. Zvláštní kulturní a zeměpisný status tohoto území podmínil vznik regionalistických, a jak tvrdí někteří odborníci, i separatistických nálad. Místní politolog Alexandr Nosovič ostatně napsal, že když člověk ucházející se o status experta mluví vážně o kaliningradském separatismu a o „snaze Královce vrátit se do Německa“, je to jednoznačně šarlatán.
Nicméně exkluzivní postavení tohoto území zanechává své stopy na vědomí obyvatelstva, jehož 80 % tvoří Rusové. Jsou tam zastánci vizuální „evropeizace“ oblasti a také ti, kdo v tom vidí pokus o odtržení regionu od Ruska. K těm posledním patří také Uwe Niemeier. V polovině 90. let se přestěhoval do Kaliningradské oblasti z Německa, kde byl před sjednocením země podplukovníkem Národní lidové armády NDR, v Rusku se věnoval byznysu, publicistice a poté i videoblogům.
Niemeier má ruský pas a je znám jako jeden z horlivých odpůrců „germanizace“ regionu. Sputnik s ním pohovořil o fotbalových sloganech, o metastázích separatismu a o prodeji Kaliningradské oblasti Němcům.
O jaké „královecké identitě“ mluvil ministr zahraničí RF Sergej Lavrov? Opravdu podle Vašeho názoru existují pokusy o destabilizaci situace?
Ministr Lavrov je diplomat, a proto formuluje veřejně to, co je možné a nutné říci v současné době, aby byl dán patřičný signál zahraničním partnerům. Bloggeři mají jiné způsoby, jak říci rovnou a otevřeně to, co si myslí.
V průběhu mnoha let pozoruji snahu Německa zkorigovat výsledky 2. světové války. Založení SRN bylo prvním krokem. Následoval návrat Sárska, které bylo dříve okupováno Francií. Nové sjednocení Německa je třetím krokem. Chybí už jen čtvrtý krok, návrat bývalého východu Německa do složení Spolkové republiky. Není to snadné, protože jsou tyto oblasti rozděleny mezi mnoha zeměmi. Kaliningradská oblast v tom hraje klíčovou roli. Je to jediné území bývalého Německa, které zůstává mimo sféru vlivu NATO a EU, za jeho pomoci brání Rusko celou svou zemi. Kaliningrad v rukou NATO by bylo totéž, jako Krym v rukou NATO.
Přímá vojenská konfrontace na změnu status quo Kaliningradské oblasti není možná, byla by to sebevražda. Proto je potřeba používat jiné metody – obměkčování společnosti zevnitř. „Germanizace“ je jen malým prvkem tohoto procesu.
Německo a USA dovedně využívají možností, aby zapojily bezprostřední sousedy, Polsko a Litvu, do stupňování napětí a hospodářských těžkostí v Kaliningradské oblasti. Proč Polsko a Litva, které také vlastní východopruská území, nevidí pochybné perspektivy? Mohu to vysvětlit jenom tím, že agenti transatlantického vlivu zaujali v těchto zemích klíčové pozice a neutralizují svou aktivitou eventuální obavy realisticky myslících politiků, kteří dobře znají děj Uwe Niemeier
Redakční poznámka: Tento rozhovor vznikl předtím, než bylo oznámeno, že se v Německu objevily předvolební plakáty, na nichž je Kaliningradská oblast zobrazena jako součást SRN.
Mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov tehdy prohlásil, že reakce Kremlu na tyto plakáty je „záporná“, tento incident však nemá nic společného s pozicí Berlína, protože úřady SRN nezpochybňují oficiálně územní celistvost Ruska.
Kaliningradský politolog Alexandr Nosovič na svém Telegramu napsal, že prohlášení ministra Lavrova se dá vyložit následovně: „Ministerstvo zahraničí uvažuje o tom, aby byl Kaliningradu znovu poskytnut status mezinárodní platformy pro dialog, a to především s Německem, a chce Němcům vyznačit předběžně „červené čáry“, které by neměli přestoupit. Souhlasíte s tímto názorem? Vyznačují se tyto červené čáry jen pro Němce?
Nemám žádné důvody k pochybám o tom, že Moskva uvažuje o podobném vývoji událostí. Kaliningrad potřebuje perspektivu rozvoje. V regionu nejsou velcí investoři. Jako alternativa se může změnit Kaliningrad na politickou platformu, na ruské kongresové centrum. Nechtěl bych vidět v Kaliningradu „mezinárodní platformu pro dialogy, zejména s Německem“, chtěl bych zvolit nějaký jiný konceptuální termín. Vladivostok je ideálním „Ruským kongresovým centrem VÝCHOD“, Soči ideálním „Ruským kongresovým centrem JIH“, Petrohrad ideálním „Ruským kongresovým centrem SEVER“ a Kaliningrad se nabízí jako „Ruské kongresové centrum ZÁPAD“. Všechno, co zde pozoruji, svědčí o tom, že Kaliningrad chtějí rozvíjet právě tímto směrem. Město, které neustále navštěvují politici a přední byznysmeni z celého světa, sotva může být jeho sousedy zablokováno z politických důvodů. Červené čáry mají být vyznačeny nejen pro Německo, ale i pro všechny ostatní.
Svědčí o přání germanizovat Kaliningrad tabulky s nápisy v němčině, které jsou vidět na některých prodejnách a na fasádách některých obytných domů, i když v menším počtu než před 10 lety?
Tabulky v němčině s názvy ulic a obcí a také na autech, atd., jsou jen maličkou součástí procesu germanizace. Kapkou vodky se nikdo neopije. Ale tisíc kapek vodky – to už bude štamprle, nebude to snad smrtelně nebezpečné, může to ale některým lidem zkalit vědomí.
To samé i s mnoha dílčími individuálními akcemi, které mají za cíl ukázat, že obyvatelstvo žije v německém městě, jen dočasně spravovaném Ruskem. Mnozí z těchto „obyvatel Královce“ bohužel nevědí, že v případě předání regionu Německu budou muset vrátit své jmění, domy, byty a pozemky dřívějším německým majitelům. Ať si o tom pohovoří s bývalými občany NDR a dovědí se, jak se s nimi zacházelo po sjednocení. A ať navštíví východoněmecké hřbitovy a uvidí hroby těch, kdo spáchali sebevraždu, protože západoněmečtí občané na nich vybojovali svůj majetek a německé soudy „jednaly spravedlivě“.
Obyvatelé Kaliningradu na místních sociálních sítích píší, že žádnou germanizaci ani vnucování královecké identity nevidí. Co vy na to?
Ano, je mnoho občanů, kteří píší, že nevidí ani germanizaci, ani tu „královeckou identitu“. Kdo ale jsou tito lidé? Podívejte se na jejich profily na Facebooku a uvidíte, že jako místo bydliště uvádějí „Královec“.
Bohužel kaliningradští vlastenci sedí klidně ve svých bytech a nevyjadřují se k tomu. Je velmi jasně vidět, která sociální skupina je lépe zorganizovaná. Nexistuje žádná reálná aktivní protiváha těm, kteří na fotbalových stadionech křičí „Královec, Královec“.
Obyvatelstvo „Královce“ je pravděpodobně poměrně malé – čtyři procenta obyvatel Kaliningradu. Podívejme se však na tzv. barevné revoluce z posledních let. Byla to vždy jen nevelká skupina lidí, která nicméně zpřevrátila celou zemi. Když si někdo v Rusku myslí, že po zatčení, odsouzení a uvěznění extremistů BARS (monarchistická organizace, která podle verze vyšetřovatelů chtěla silou připojit Kaliningradskou oblast k EU – red. pozn.) byla otázka germanizace nebo Královecké identity vyřešena, mýlí se. Odstranili jsme jen metastázy. Ohnisko je ale podle mého názoru v centru Kaliningradu, kde je německý konzulát.
Ve svém nedávném rozhovoru gubernátor Kaliningradské oblasti Anton Alichanov podotkl, že obyvatele regionu nelze podezřívat ze separatismu…
Když dnes gubernátor tvrdí, že separatistické tendence neexistují, to znamená, že taková je situace dnes. Nevidíme přece žádné síly se separatistickými záměry. Ty ale existovaly v minulosti. Zmizely snad? Ne, část jich je ve vězení, druhá část prostě mlčí a je opatrnější, protože po mnoha letech tolerantnosti vůči všemožným „svobodám“ Rusko konečně pochopilo, že jsou i červené čáry. Když se nějakým silám podaří vytvořit v Kaliningradu vhodnou „situaci“, hned uvidíme, jak vytyčí separatistické požadavky.
V současné době se v našem regionu dělá hodně pro nápravu hříchů z minulosti. Chtějí tu vytvořit příjemné, zajímavé prostředí, v němž by lidé rádi žili. Jsme na správné cestě, protože když vytvoříme maximálně pohodlné životní a pracovní podmínky, nebudou lidé vyhledávat jinou vlast pro sebe a pro Kaliningradskou oblast. Je důležité, abychom aktivně odstraňovali nedostatky v našem všedním životě.
Vedete na YouTube blog, v němž informujete Němce o životě v Kaliningradské oblasti. Jaké mýty musíte rozptylovat?
To by zabralo hodně místa, kdybych začal vypočítávat vše, co čtu v komentářích, tolik je tam pověstí, nepravdy a nesmyslně šířených lživých zpráv. Říká se, že prý Postupimská dohoda předpokládá, že Sovětský svaz (tedy Rusko) musí osvobodit oblast Královce za 50 let. Říká se, že v roce 1989 chtěl jeden sovětský generál na pokyn Gorbačova prodat Kaliningradskou oblast Němcům za 40 miliard německých marek. Říká se, že my v Kaliningradu doplácíme na západní sankce. Informuje se o tom, že je prý Putin nevyléčitelně nemocný a že Rusko je na pokraji krachu. Myslím si, že by tyto příklady stačily.
