„Hitler nieder, Benesch wieder.“
„Hitler nieder, Benesch wieder.“
Složitá byla i situace německých antifašistů, kteří se také stávali terčem posměšků. V Českém Krumlově napsali po zdech různá hesla proti tamnímu režimu. „Hitler nieder, Benesch wieder.“ Rozšiřovali letáky s textem „Die goldene Čechoslowakei, wir wollen zur Tschechoslowakei.“ Protože pachatel nebyl vypátrán, rozhodly se úřady známé komunisty, sociální demokraty dopravit jednak do koncentračního tábora v Dachau, tak na nucené práce do Lince. Mezi německým obyvatelstvem se vyskytly i případy smířlivého postoje vůči Čechům či nesouhlasu s protičeským postupem. Četnická stanice v Mukařově popisovala případ, kdy ordner varoval před násilím svého českého známého: „Bylo důvěrně zjištěno, že dne 3. listopadu 1938 byl upozorněn český obchodník sportovními potřebami Zdeněk Petra z Jablonce nad Nisou jedním jemu známý ordnerem, že se proti němu něco chystá - nezjištěno a neudáno kým - a týž mu radil, aby se raději během 24 hodin vystěhoval, chce-li se ušetřiti nepříjemností.“
Mimoto nejedni starší Němci vyjadřovali nespokojenost s chováním „mladých“.
„Staří Němci nesouhlasí ve všem s radikálním postupem mladých. Nejsou spokojeni s poměry, které nastaly, neúčastní se ničeho a jsou zatrpklí.“ I jiné četnické hlášení ze semilského okresu bylo podobně stylizováno. „Zpravidla u mladších osob jest velké nadšení, avšak u starších jest slyšeti výroky, že to nemuselo tak daleko přijíti, aby se čeští lidé museli stěhovat apod.“ V dalším vývoji se díky nacistické politice zřetelněji projevovaly diverzifikující tendence mezi oběma národy.
Situační zprávy popisují, jak perzekuční zásahy podvázaly ilegální činnost německých sociálních demokratů a komunistů. Navíc mnohé nezatčené, ale i propuštěné osoby byly šikanovány pravidelným hlášením se u bezpečnostních orgánů. Podmínky pro odboj v okupovaném pohraničí byly obtížnější na rozdíl od československého vnitrozemí i z toho důvodu, že většina německého obyvatelstva byla pod vlivem nacistů. Národní moment, hlavní hnací moment okupovaných národů pro vstup do odboje a odporu působil u sudetských Němců opačně: zvlášť v první době vzedmuté národní euforie, ale více méně i později, je vedl k tomu, aby považovali každé oslabování režimu za národní zradu; pro každého řádného Němce mělo být národní povinností zradu ohlásit a ztrestat.
Ve výše citovaných zprávách je zřetelně vylíčena vyhošťovací tendence vůči nepohodlnému obyvatelstvu, která byla v samých počátcích spjata s delimitací hranic. „Německé úřady toto vypovídání (činností ordnerů a obecních úřadů – pozn. J. B.) trpí, aby se zbavili Čechů dříve, než komise rozhodne o hranicích. Naši občané jsou v noci burcováni a vyslýcháni; tím jsou zneklidňováni a tak má být na ně konán nepřímo nátlak, aby se vystěhovali. Nejčetnější případy popsala literatura prozatím v okupovaných západních Čechách. Krausová uvádí, že mezi 26. a 28. říjnem1938 bylo z Litic, Nýřan, Lhoty u Dobřan vypovězeno asi 400 českých rodin. Tato čísla jsou nepochybně nadsazena. Mohlo se jednat maximálně o 400 osob, avšak i to by bylo z hlediska zdejší oblasti přehnané.
Policejní ředitelství v Plzni hlásilo na začátku listopadu 1938 ministerstvu vnitra, že z okupované obce Zbůch byli vypovídáni občané české národnosti. Člen gestapa měl obcházet zaměstnance dolů a prohlašovat: „Váš pobyt v Říši je nežádoucí, během 24 hodin musíte toto území opustit.“ Na to obdrželo na 20 osob výpověď správy závodů, na jejímž základě dostaly od obecního úřadu pohraniční propustku. Jejich byty byly zapečetěny a klíče převzala německá finanční stráž. Z Nýřan bylo podobným způsobem vykázáno 150 osob české národnosti obviněných z poškození telefonního kabelu. Vypovězené osoby po výslechu obdržely příkaz k opuštění území se lhůtou 24 hodin až 3 neděl. "
Dne 27.10 obdrželo asi 60 rodin české národnosti, dosud žijících v Nýřanech ústní vypovídací rozkaz, že se musí do 18.00 hod vystěhovat, jinak že budou uvězněni a na svobodu prý se tak hned nedostanou. Tento rozkaz měl za následek, že se opět mnoho Čechů z Nýřan vystěhovalo.“
Z okupované obce Litice mělo být vyhoštěno na 60 osob, z Holýšova potom na 9 českých rodin.
V Dobřanech prováděli ordneři soupis Čechů, kteří se do obce přestěhovali po roce 1918, a vzápětí je obdobně jako národnostně činné osoby vypovídali. Jak uvedl vyhoštěný muž z Blížejova, důvodem byla právě činnost v Národní jednotě pošumavské: „Při výslechu 26. října, který se týkal NJP v Blížejově bylo mi řečeno inspektorem německé finanční stráže v jazyce německém, abych se do 1. listopadu 1938 vystěhoval z Blížejova. Jako důvod k tomuto nařízení uvedli, že Německá říše nemůže potřebovat nacionálně založeného Čecha a že se mohu vystěhovati se vším, tedy veškerým movitým majetkem z Blížejova.“ Jako důvody vypovězení bývaly uváděny i různé malicherné záminky, jimiž ordneři zneklidňovali české obyvatele. Ve Šlovicích (okres Stříbro) bylo přikázáno opustit obec rodinám, které bydlely ve dvou domech Národní jednoty pošumavské. V Přestavlkách u Dobřan obklíčilo 40 příslušníků SA velkostatek Františka Tilingera, kde zabavili veškerý živý a mrtvý inventář. Přitom oznámili správci velkostatku Žížalovi, že musí do 48 hodin opustit Říši. Z Frejštejna byl úředně vyhoštěn malíř Průcha se lhůtou 24 hodin. Soupis vyhoštěných z obsazeného území, který vedl plzeňský okresní úřad, uvádí k 11. listopadu 1938 32 lidí. Na konci listopadu 1938 obsahoval týž seznam již 102 osob.
