České národní listy

Velmi důležité výročí pro naši národní identitu

Marie L. Neudorflová, Ph.D.

Začátkem července budeme vzpomínat nemírně významného výročí příchodu Cyrila a Metoděje do našich zemí před jedním tisícem a sto padesáti lety.

Především je třeba si připomenout čím jejich příchod byl a zůstal nezastupitelně důležitý pro naši existenci a kulturu, pro naši slovanskou a českou identitu, která byla a je často zlehčována ba dokonce popírána. A tento význam zůstává důležitým přesto, že některé aspekty kontinuity této tradice byly brzy potlačeny, a i přesto, že se v současnosti znovu organizují síly nepřátelské k našemu češství a slovanství.

Když moravský kníže Rostislav žádal byzantského císaře Michaela III. o vyslání křesťanské mise do Velkomoravské říše, aby šířila křesťanství jazykem, kterému bude lid rozumět, už v tomto aktu byla velká moudrost, vzhledem k tomu, že další alternativou byla němčina, které nejen, že lid nerozuměl, podobně jako latině, ale její nositelé měli i expansivní politické záměry a scházel jim respekt pro slovanskou identitu, tradice a politické možnosti.

Byzanc v té době byla centrem nejen křesťanské kultury, ale i filosofie, literatury, umění, dějepisectví, teologie, práva i vědy. Po pádu Cařihradu v polovině 15. století, mnozí byzantští myslitelé uprchli do západní Evropy, kde podstatně přispěli k rozvoji humanismu, svobodnějšímu myšlení, což byla reakce na katolický absolutismus, dogmatismus, netoleranci a intelektuální útlak.

Tedy z mimořádně rozvinutého kulturního prostředí k nám přišli Cyril a Metoděj a přišli s promyšlenými a bohulibými záměry, které se jim podařilo uskutečnit navzdory opozici, očerňování u papeže a konfliktů. Přesto, že jejich mise nebyla snadná a zápas s opozicí narušil životní síly a zdraví zvláště Cyrilovi, jejich křesťanská láska a víra v pozitivní potenciál slovanského obyvatelstva a důkladná duchovní a intelektuální práce přinesly trvalé výsledky – v podobě písma, úsilí o slovanskou liturgii, bohatou myšlenkovou inspiraci a později v podobě vlastní hodnotné kultury, spojené s vědomím důležitosti vlastní identity, kterou sdílíme do dnes. O její úroveň je třeba stále pečovat v zájmu celkové úrovně a důstojnosti národa, a také s vědomím, že v naší dlouhé, často tragické historii, byla naše identita mnohokrát smrtelně ohrožena.

Mít svoji tradici více jak tisíc let starého kultivovaného jazyka, kulturu, historii úsilí o svůj pozitivní rozvoj, i historii obrany vůči zlu a destrukci, svědčí o mravních a intelektuálních schopnostech každého národa. V tomto ohledu, navzdory konfliktům a mravně zmateným obdobím, Češi nezůstávají pozadu za jinými národy naší civilizace.

Žijeme bohužel v době, kdy se v historiografii, naší i cizí, začínají zdůrazňovat negativní jevy jako nejdůležitější, což má opět politický podtext – především narušit naši národní identitu a integritu v zájmu ideologie globalismu a neoliberalismu, s jejich antisociální a protinárodní expansí. Proto je třeba si znovu důrazně připomínat duchovní, mravní a myšlenkovou cenu našeho pozitivního národního dědictví, neboť bylo většinou vytvořeno z vědomé lásky a horoucího úsilí těch, kteří cíleně přispívali k mravní a kulturní úrovni minulých generací, počínaje působením Cyrila a Metoděje. Za uchování tohoto pozitivního dědictví musíme být nejen vděční, ale navýsost zodpovědní.

Genialita Cyrila a Metoděje byla i v tom, že nepřijali brutální tlaky ze západu ke katolickému politicky motivovanému universalismu, který nebyl schopen ke skutečnému respektu k duchovním, kulturním a sociálním potřebám jednotlivých etnických skupin. Hlavním cílem obou bratří byla naopak mravní a intelektuální kultivace slovanského obyvatelstva na základě respektu k jejich identitě, jazyku a důstojnosti. Jejich záměrem bylo vytvoření společenství lidí na základě sdíleného jazyka, písma, mravních a duchovních hodnot. Vytvořili tak základ, na němž se dalo myšlenkově a duchovně stavět do budoucna a dokonce i odolávat tlakům, které tomuto vývoji nepřály.

Jsou i jiné české tradice, které se zasloužily a přispěly k posílení identity českého národa a jeho úrovně, ale bez duchovního a intelektuálního základu, který svou oddanou a zodpovědnou prací položili oba bratři ze Soluně, by naše historie nejen vypadala jinak, ale asi bychom žádnou svoji identitu a historii dávno neměli. Pokračujme proto ve společném úsilí, jehož duchovní a mravní základy položili Cyril a Metoděj, abychom dalším generacím předali nejen vědomí o jejich důležitosti, ale i znalosti a schopnosti v této vznešené práci s láskou a úspěšně pokračovat k dobru a úrovni našeho národa.