Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zvlášť důležité výročí pro naši národní identitu

5. 7. 2023

Velmi důležité výročí pro naši národní identitu

Marie L. Neudorflová, Ph.D.

 

Začátkem července budeme vzpomínat nemírně významného výročí příchodu Cyrila a Metoděje do našich zemí před jedním tisícem a sto padesáti lety.

Především je třeba si připomenout čím jejich příchod byl a zůstal nezastupitelně důležitý pro naši existenci a kulturu, pro naši slovanskou a českou identitu, která byla a je často zlehčována ba dokonce popírána. A tento význam zůstává důležitým přesto, že některé aspekty kontinuity této tradice byly brzy potlačeny, a i přesto, že se v současnosti znovu organizují síly nepřátelské k našemu češství a slovanství.

Když moravský kníže Rostislav žádal byzantského císaře Michaela III. o vyslání křesťanské mise do Velkomoravské říše, aby šířila křesťanství jazykem, kterému bude lid rozumět, už v tomto aktu byla velká moudrost, vzhledem k tomu, že další alternativou byla němčina, které nejen, že lid nerozuměl, podobně jako latině, ale její nositelé měli i expansivní politické záměry a scházel jim respekt pro slovanskou identitu, tradice a politické možnosti.

Byzanc v té době byla centrem nejen křesťanské kultury, ale i filosofie, literatury, umění, dějepisectví, teologie, práva i vědy. Po pádu Cařihradu v polovině 15. století, mnozí byzantští myslitelé uprchli do západní Evropy, kde podstatně přispěli k rozvoji humanismu, svobodnějšímu myšlení, což byla reakce na katolický absolutismus, dogmatismus, netoleranci a intelektuální útlak.

Tedy z mimořádně rozvinutého kulturního prostředí k nám přišli Cyril a Metoděj a přišli s promyšlenými a bohulibými záměry, které se jim podařilo uskutečnit navzdory opozici, očerňování u papeže a konfliktů. Přesto, že jejich mise nebyla snadná a zápas s opozicí narušil životní síly a zdraví zvláště Cyrilovi, jejich křesťanská láska a víra v pozitivní potenciál slovanského obyvatelstva a důkladná duchovní a intelektuální práce přinesly trvalé výsledky – v podobě písma, úsilí o slovanskou liturgii, bohatou myšlenkovou inspiraci a později v podobě vlastní hodnotné kultury, spojené s vědomím důležitosti vlastní identity, kterou sdílíme do dnes. O její úroveň je třeba stále pečovat v zájmu celkové úrovně a důstojnosti národa, a také s vědomím, že v naší dlouhé, často tragické historii, byla naše identita mnohokrát smrtelně ohrožena.

Mít svoji tradici více jak tisíc let starého kultivovaného jazyka, kulturu, historii úsilí o svůj pozitivní rozvoj, i historii obrany vůči zlu a destrukci, svědčí o mravních a intelektuálních schopnostech každého národa. V tomto ohledu, navzdory konfliktům a mravně zmateným obdobím, Češi nezůstávají pozadu za jinými národy naší civilizace.

Žijeme bohužel v době, kdy se v historiografii, naší i cizí, začínají zdůrazňovat negativní jevy jako nejdůležitější, což má opět politický podtext – především narušit naši národní identitu a integritu v zájmu ideologie globalismu a neoliberalismu, s jejich antisociální a protinárodní expansí. Proto je třeba si znovu důrazně připomínat duchovní, mravní a myšlenkovou cenu našeho pozitivního národního dědictví, neboť bylo většinou vytvořeno z vědomé lásky a horoucího úsilí těch, kteří cíleně přispívali k mravní a kulturní úrovni minulých generací, počínaje působením Cyrila a Metoděje. Za uchování tohoto pozitivního dědictví musíme být nejen vděční, ale navýsost zodpovědní.

Genialita Cyrila a Metoděje byla i v tom, že nepřijali brutální tlaky ze západu ke katolickému politicky motivovanému universalismu, který nebyl schopen ke skutečnému respektu k duchovním, kulturním a sociálním potřebám jednotlivých etnických skupin. Hlavním cílem obou bratří byla naopak mravní a intelektuální kultivace slovanského obyvatelstva na základě respektu k jejich identitě, jazyku a důstojnosti. Jejich záměrem bylo vytvoření společenství lidí na základě sdíleného jazyka, písma, mravních a duchovních hodnot. Vytvořili tak základ, na němž se dalo myšlenkově a duchovně stavět do budoucna a dokonce i odolávat tlakům, které tomuto vývoji nepřály.

Jsou i jiné české tradice, které se zasloužily a přispěly k posílení identity českého národa a jeho úrovně, ale bez duchovního a intelektuálního základu, který svou oddanou a zodpovědnou prací položili oba bratři ze Soluně, by naše historie nejen vypadala jinak, ale asi bychom žádnou svoji identitu a historii dávno neměli. Pokračujme proto ve společném úsilí, jehož duchovní a mravní základy položili Cyril a Metoděj, abychom dalším generacím předali nejen vědomí o jejich důležitosti, ale i znalosti a schopnosti v této vznešené práci s láskou a úspěšně pokračovat k dobru a úrovni našeho národa.