České národní listy

Zformujme  vlastenectví na jednu z nejvýznamnějších společenských sil

Jak poznáme české vlastenecké organizace? Jednoduše by se dalo říci. Podle toho, že se k vlasteneckým subjektům samy  hlásí. Ano, to je ovšem jen ten vnější znak. Mnohem důležitější však je, co tito vlastenci činí, jejich skutky, a samozřejmě i to, jak se projevují na svých internetových stránkách. Jaké články tam mají, zda vůbec nějaký skutečně vlastenecký text vyvěšují, případně vtělují i do  tištěné podobě.

Když se dostanete na e-stránky vlastenců, mnohdy jste udiveni. Málo co vlasteneckého tam je. A to je právě ta základní chyba, jež ukazuje na skutečný charakter subjektu toho či onoho. Přebírat vlastenecké texty druhých je jistě chvályhodná činnost. Ta ovšem nemůže nahrazovat originální vlasteneckou tvorbu žádné organizace. Výměna článků, diskuse o nich, vzájemná kritika, přebírání myšlenek, to je právě to, co potřebujeme a co se velmi málo děje.

Co by mělo být v popředí zájmu vlasteneckých sil?  Především naše státnost, stav národa, jazyka, kultury, vzdělávání, výchovy, ekonomická situace a samozřejmě i naše dějiny. Pokud naše státní a národní zájmy nebudou chráněny a prosazovány v politice, pak jejich praktické naplňování bude ohroženo. Takže si musíme položit otázku, kterou politickou stranu,  můžeme považovat za vlasteneckou a kterou naopak za stranu více či méně upřednostňující interesy cizí, na úkor nám vlastních. Pro takovéto subjekty se používá často i označení zrádcovské. Někdy je dost těžké určit charakter stran, poněvadž některé oscilují od jednoho pólu k druhému, zpravidla v delším časovém úseku, někdy dokonce i s protichůdnými pohyby. Nadto takovýto vývoj bývá často alespoň z části skryt pod hávem všeobecných deklarací. Nelze tedy jen podle současného vývojového stupně vymezovat politickou stranu ve vztahu k vlastenectví. Některé subjekty stranického systému však nemají za sebou alespoň několik let vývoje, abychom mohli určit, kam patří. Takové ANO, v sobě zatím skrývá i protichůdné tendence, proto je těžké ho jako celek zařadit. Zatímco premiér A. Babiš mluví o národních zájmech, ing. P. Vokřál, primátor města Brna a funkcionář ANO, je otevřeným sudetomilem.

Ale vraťme se k vlasteneckým subjektům!  Vlastenectví, pokud má se projevit i ve stranickém systému, musí prostoupit všechny důležité společenské aktivity tak, aby bylo schopné proniknout i do vědomí lidí, značné části občanů. Politické strany tomuto úkolu dosud nevěnují dostatečnou pozornost. Objednávka vlasteneckých sil totiž není zatím dostatečně silná, aby politické strany musely na ni reagovat a alespoň částečně ji odrazit do svých programů. Vlastenectví se musí stát, má-li být dostatečně vnímáno, nepřehlédnutelnou společenskou silou, která se uplatní plně i na levopravé škále. Až tohoto cíle vlastenectví dosáhne, stane se silným spojovacím článkem mezi subjekty pravice i levice, stane se svorníkem státu i celé naší společnosti.

Poté můžeme reálně uvažovat o naplňování ideálů našich zakladatelů. Např. v oblasti demokracie je třeba učinit několik kroků, které povedou k rozvoji demokracie. Obohatit reprezentativní demokracii o prvky demokracie přímé, zejména o referendum, je již na programu dne. Celostátní imperativní referendum nám umožní překonat svírací kazajku demokracie zastupitelské a odpor řady poslanců a senátorů k nazrálým změnám Svrchovaný lid konečně bude mít možnost rozhodovat o zásadních společenských. otázkách přímo. Za této nové situace budeme moci přikročit i k naplňování  programového pojmu, vytvořeného T.G. Masarykem a E. Benešem, „humanitní demokracie“. Demokracií politické otevřeme dveře i do oblasti sociální a hospodářské. Tak vlastenecké síly mohou rozhodnout o změně charakteru naší společností, jež se poté nevyhnutelně stane sociálně spravedlivou. Světový mír založený na spravedlnosti pak vytvoří podmínky pro plnou realizaci lidských práv tak, aby každý člověk, bez ohledu na rasu a původ, mohl prožít svůj život důstojně lidsky.

Dr. O. Tuleškov