Ze života jednoho tzv. sudetského Němce s českými kořeny
Ze života jednoho tzv. sudetského Němce s českými kořeny
(Tři „sudetští“ králové - Karl Matzal a dva jeho pomocníci: Johann Drabek,
Karl Janoschek)
Ing. Josef Mikš
Motto:
Konrad Henlein: Naším cílem vždy bylo zničení Československa
Z projevu ve Vídni 4. března 1941
Východní marka a Sudety měly po dlouhou dobu společné dějiny a byly spolu spojeny společným utrpením i společnými cíli.* Právě zde, v dunajské kotlině a v Sudetech, povstali první hlasatelé Velkého Německa, právě zde poprvé zapustila své kořeny idea pangermanismu a po válce právě zde znělo hlasitě a jasně volání po anšlusu Rakouska a po Velkém Německu...
Němci ze Sudet se snažili od roku 1918 paralyzovat tlak Čechů. Německá DNSAP, která dělala záslužnou práci a připravovala cestu hnutí sudetských Němců za politické sjednocení, byla však vystavena brutálním potlačovacím metodám, jimiž se české úřady na podzim roku 1933 snažily zlomit politickou vůli sudetských Němců...
Když mě během velkého pronásledování na podzim roku 1933 Vůdce DNSAP vyzval, abych převzal politické vedení sudetského němectva, byl jsem postaven před velkou otázku: Má být národně socialistická strana vedena ilegálně, anebo má hnutí vést boj na přípravu k převedení do vlasti - do velkoněmecké říše - zcela legálně? Pro nás sudetské Němce zbyla pouze volba druhé cesty... Výsledek jejich boje tuto cestu stoprocentně a bezezbytku ospravedlnil. Abychom se vyhnuli zásahům českých úřadů a rozpuštění, museli jsme zpočátku skrývat naši příslušnost k nacionálnímu socialismu. To byla nejtěžší psychická zatěžkávací zkouška, které jsem musel své následovníky vystavit.
Během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak zásadně a rozrušit jeho vnitřní poměry tak dokonale, že bylo zralé pro likvidaci. To vše se mohlo stát jedině díky tomu, že všichni sudetští Němci se stali nacionálními socialisty.. .
Skutečnost, že německá otázka se stávala stále naléhavější, umožnila přenést ji v jejím plném významu na forum mezinárodního veřejného míněnÍ...
Avšak bez ohledu na vše, co jsme my sudetští Němci dokázali svým vlastním úsilím, nebyli bychom nikdy mohli dosáhnout svého cíle bez pomoci Vůdce. Jeho idea nás inspirovala, jeho síla posilovala i nás, jeho Německo nám dávalo víru ve vítězstvÍ. Historie vynese jednoho dne svůj soud: sudetští Němci vykonali věrně a dobrovolně svou povinnost.
Völkischer Beobachter, 5. března 1941, Der neue Tag, 6. března 1941
***
Po okupaci Čech a Moravy a zřízení protektorátu v březnu 1939 byli nacisté nuceni zatím ponechat v činnosti republikánskou volenou veřejnou správu, tedy obecní a okresní zastupitelstva i jejich představitele. Na různých úrovních nacistického vedení se však vedla jednání, jakou vnitřní politiku v protektorátu realizovat, aby byla v souladu se strategickým zámyslem germanizace tohoto prostoru.
Rozhodl však sám Hitler a stanovil, že jelikož pro vedení války je kapacita protektorátního zbrojního průmyslu nenahraditelná, řešení českého problému bude odloženo na dobu po vyhrané válce. Do té doby je však třeba provádět postupně všechny přípravy k závěrečnému řešení. Rozhodující slovo v tomto směru v protektorátu patřilo říšskému protektoru Neurathovi a oberlandrátům a landrátům (vrchním zemským radům a zemským radům), kteří měli ve svých regionech zabezpečit plnění rozhodnutí vydaných úřadem říšského protektora. Po nezbytných přípravách přišla reorganizace veřejné správy na pořad v roce 1940.
Týkala se i Vyškova . Starostou města byl několik let dr. Jan Hon, právník, sokolský funkcionář a vlastenec, který se v letech 1934-1938 angažoval při budování kasáren a výcvikového prostoru pro 2. pluk útočné vozby, jak byly nazývány tehdy tanky , který byl ve Vyškově dislokován. Nacisté si byli vědomi, že dosavadní česká správa s JUDr. Honem v čele plní své úkoly s malým nadšením pro německé snahy. Protože se po porážce Francie již cítili pány Evropy, chtěli realizaci svých germanizačních plánů urychlit. K tomu museli být na vedoucích místech vybraní nacisté a reorganizován správní aparát.
Proto věnují reorganizaci ve Vyškově zvláštní pozornost. Mají s městem zcela určité záměry. Má totiž být centrem německého osídlení, jež bude navazovat od vesnic německého jazykového ostrůvku, (což byla zvláštnost tohoto regionu) k prostoru, který bude vysídlen kolem německého vojenského cvičiště a střelnice a který bude postupně kolonizován německými osadníky. Jednotlivé navazující prostory mají vytvořit souvislé německé kolonizační pásmo napříč celou Moravou.
Vzhledem k tomu byl jmenován vládním komisařem (Regierungskomisar) ve Vyškově sudetský Němec Karl Matzal, který pak v dalším vývoji města sehrál neblahou roli. Matzal se narodil 24. ledna 1904 v Uničově ve smíšeném manželství. Jeho otec, vězeňský dozorce, původem Čech z Dědic (předměstí Vyškova), se tam uchytil koncem sedmdesátých let minulého století, vzal si za manželku Němku a žili stále v německém prostředí. Syn byl po matce veden jako Němec. Za první republiky se stal členem Henleinovy Sudetendeutsche Partei. Vychodil tři ročníky právnické fakulty a dva semestry obchodní akademie, ale žádnou ze škol nedokončil. Od roku 1939 až do roku 1940 byl zaměstnán jako tajemník obecního úřadu městečka Odry u Fulneku, kde žili většinou Němci. Po Mnichovu, po záboru tohoto území nacistickými vojsky, se stal členem NSDAP.
Ve svých 36 letech se objevuje ve Vyškově jako německý vládní komisař. Přichází s hlavou vztyčenou, sebevědomý, ale s ošoupanými kalhotami a proděravěnými lokty. Jak ho později charakterizovali, byl v osobním styku hrubý, neomalený a vůči Čechům sprostý. Jeho pánovitost a nadutost neznaly mezí. Později se ukázalo, že si také podal žádost o vstup do SS, ale zřejmě vzhledem k svému původu nebyl přijat. V jeho dokladech bylo uvedeno, že je přispívajícím členem SS, a měl tudíž právo při slavnostních příležitostech nosit černou uniformu SS. Většinou však nosil hnědou uniformu funkcionářů NSDAP, protože současně s jmenováním vládním komisařem byl určen jako „Propagandaleiter der NSDAP“ (vedoucí propagandy NSDAP) ve Vyškově. Na jeho činnosti je možno ukázat obecnou charakteristiku německého vládního komisaře. Je pravděpodobné, že tímto chováním a vystupováním chtěl zakrýt svůj smíšený původ a tvrdými opatřeními dokázat svoje pevné nacistické postoje. O tom svědčí i skutečnost, že po atentátu na Heydricha v roce 1942 si nechal změnit jméno na německé Matzal, ačkoliv předtím se psal Mazal.
Před nástupem do funkce byl podrobně informován o germanizačních opatřeních, která se ve vyškovském prostoru chystají, a také znal názory nacistického vedení na postavení českého obyvatelstva, které byly jasně vyjádřeny v brožuře, vydané v té době rasově politickým úřadem NSDAP. Podávala informativní přehled o národnostní politice vůči cizím národům.
O Češích se tu psalo: „Na Čechy je třeba pohlížet z rasového hlediska stejným způsobem jako na Poláky; převažují u nich ostické rysy, a proto je nelze poněmčit jako celek, i když pro poněmčení přichází v úvahu větší část Čechů než Poláků. V osobním styku se německý voják řídí podle týchž principů, jež jsou platné pro ostatní slovanské národy. Z národně politického hlediska je Čech pro Němce právě takovým nepřítelem, jako je Polák. Má-li Čech v dané chvíli poněkud odlišné postavení než Polák, je to pouze dočasný důsledek okolností, za kterých došlo k rozbití Československa.“
S těmito předpoklady přicházel Matzal do Vyškova. A tak se dne 9. srpna 1940 konalo na vyškovské radnici jeho slavnostní uvedení do funkce. Radniční síň byla slavnostně vyzdobena a zcela zaplněna. Byli zde přítomni všichni zaměstnanci městského úřadu, zástupci německé branné moci, starostové obcí německého jazykového ostrůvku, vedoucí Okresního úřadu ve Vyškově dr. Feike a konečně i sám brněnský Oberlandrat Hoffman, který Matzala uváděl do funkce. Do jeho rukou také složil Matzal slib, že bude důsledně prosazovat úkoly nacionálně-socialistické politiky. Sám v nástupním projevu prohlásil, že „Vyškov byl a bude německý“.Přitom v době jeho nástupu měl Vyškov podle úředních pramenů 8 340 obyvatel, z nichž bylo 7 800 Čechů a 540 Němců.
O něco později, 11. října 1940 se ujal svého úřadu i nový vedoucí okresní správy - okresní hejtman Johann Bergman, rovněž zuřivý nacista a nepřítel Čechů. Při jeho uvádění do funkce prohlásil vedoucí brněnské úřadovny Oberlandrat Hoffman, že: „obsazení vedoucích míst ve Vyškově německými úředníky je podmíněno dobovými okolnostmi a potřebami tohoto prostoru.“
Víme již, jaké dobové okolnosti a příčiny to byly. Samozřejmě, že současně s obsazením těchto rozhodujících míst bylo rozpuštěno jak městské, tak okresní zastupitelstvo, což byly volené orgány české správy. Kromě toho do vedení důležitých ústavů a zařízení města i okresu byli dosazeni němečtí správci a ředitelé. K uskutečnění germanizace bylo třeba, aby všechna vedoucí místa byla obsazena nacisty. To bylo nyní ve Vyškově splněno a mohlo se začít s konkrétní realizací zamyšlených opatření .
Podle hesla o novém koštěti začal Matzal zostra, vědom si skutečnosti, že systém vedení v říši je založen na vůdcovském principu /führerprinzip/, to znamená, že vedoucí - vůdce – nařizuje a jeho podřízení musí jeho nařízení bezpodmínečně plnit. Především nařídil, že všichni zaměstnanci radnice budou zdravit zdviženou pravicí a do tří měsíců musí zvládnout němčinu. Kdo nebude umět německy, bude propuštěn. Kdo zvládne slabě, bude mu snížen plat o deset a více procent. K tomu ihned zavedl kurzy němčiny, které si museli zaměstnanci sami platit. Konečně určil, že na radnici se bude úřadovat jen německy a zaměstnanci, byt' Češi, musí mezi sebou v úřední době mluvit německy. Po několika dnech však musel uznat, že je to absurdnost, a své rozhodnutí změnil. Tak se tedy ve styku s Němci úřadovalo německy a s Čechy česky. Avšak písemný styk se všemi úřady a institucemi byl veden jen německy.
Pak přikročil k prověrce zaměstnanců. Všichni postupně museli předložit árijské doklady - tzv. Ahnenpas s rodokmenem, potvrzujícím, že od roku 1850 nebyl nikdo z příbuzenstva žid. Několik židů, židovských míšenců a legionářů bylo propuštěno. U koho pak byl zjištěn německý předek, toho Matzal nutil, aby se přihlásil k Němcům. Přesvědčoval i ostatní úředníky, aby se dali zapsat k německé národnosti, a sliboval jim, že si tím hodně materiálně polepší a mohou získat i vyšší místo. Nenašel se však nikdo, kdo by se takto zaprodal.
Postupně zařídil nové vybavení vlastní kanceláře a do všech kanceláři byly vyvěšeny portréty Hitlera. Do zasedací síně byl pořízen vůdcův portrét velkých rozměrů. Úřední hodiny na radnici během svého působení několikrát bez zdůvodnění měnil. V době svátků a významných dnů svolával tzv. apely, při kterých byli zaměstnanci seznamování s vybranými články z novin nebo projevy nejvyšších nacistických funkcionářů a všichni pak museli podepsat, že byli s těmito materiály seznámeni. Od roku 1943 pak ještě zavedl na radnici služby určených skupin na každou sobotu odpoledne a neděli dopoledne.
Vedoucím funkcionářům jednotlivých úseků vysvětlil své záměry na vybudování „německého Vyškova“.V krátké době hodlal zahájit stavbu „domu NSDAP“, reprezentačního střediska Němců ve Vyškově, kolem kterého pak měla být vybudována úplně nová německá čtvrt'. Ve Vyškově měly být soustředěny německé školy, knihovna, kino a další kulturní zařízení. Součástí tohoto plánu bylo i přihlášení Vyškova do sdružení německých měst, které mělo za následek zatížení městské pokladny platbou 100.000 K členských příspěvků ročně. Oblíbeným Matzalovým výrokem bylo: „Ich lasse sie einsperren“ (Nechám vás zavřít). Používal jej při každé příležitosti, kdy se mu zdálo, že pracovníci neplní úkoly podle jeho představ.
Jeho nejbližším pomocníkem a „šedou eminencí“ se stal Johann Drabek - ortsgruppenleiter NSDAP (místní skupinový vedoucí NSDAP) ve Vyškově (pozn.red.: příbuzenské vztahy mezi tímto nacistickým zločincem a. J. Drábkem, ministrem práce a sociálních věcí, z TOP 09, nebyly zjištěny), který dobře znal poměry i lidi, protože již několik let před okupací pracoval ve Vyškově jako adjunkt v cukrovaru a později jako správce Mikulíkova dvora. Tato dvojice ruku v ruce připravovala všechna opatření, která se ve Vyškově realizovala. Dalším jeho častým výrokem bylo: „Kdo se postaví proti nám, toho vymažeme!“ (...Den werden wir ausradieren!).
3. září 1940 vydává Matzal vyhlášku zakazující židům ve Vyškově vstup do veřejných sadů a veřejných místností. Je to jeho vlastní iniciativa, protože v té době to ještě nebylo nařízeno celoprotektorátní vyhláškou. 20. září nařizuje Matzal po obhlídce města, aby všechny firmy, obchody, živnosti a dílny, i česky protokolované, byly označeny dvojjazyčnými německo-českými nápisy.
Ke konci měsíce Matzal zakládá společnost pro stavbu „německého domu“ a stává se sám jejím předsedou. Zahajuje také jednání s Ing. Schuriem z Brna, aby zpracoval regulační a zástavbový plán města Vyškova, kde by byly všechny úkoly zachyceny. Dnes víme, že Schurius žádným inženýrem nebyl a plán, který zpracoval, stál město mnoho peněz.
Ukázalo se však, že to nebyl nový plán, ale plán starý, jen částečně přepracovaný, který nechal zhotovit ještě bývalý starosta JUDr. Hon. Tam, kde chtěl Matzal stavět „německý dům“, byla plánována česká škola. a postupně také zástavba. Ale „Schuriův“ plán byl přijat a podle něho se mělo postupovat.
11.října 1940 vydává Matzal vyhlášku, ve které upozorňuje na přísné dodržování zatemňovacích opatření, protože prý se nedostatečně plní opatření nařízená již 1. září 1939. V dubnu 1941 opět ukázal Matzal svou moc. Bez ohledu na to, že takové opatření nebylo nařízeno nebo schváleno vyššími místy, rozhodl, že všichni čeští obyvatelé Vyškova musí odevzdat své radiopřijímače. Tím chtěl spolehlivě zabezpečit nařízení o zákazu poslechu cizího rozhlasu. Aparáty byly odebrány a uloženy na radnici až do roku 1942.
Koncem . dubna vydává další svérázné nařízení, které kromě Vyškova nikde v protektorátu neexistovalo. Nařizuje všem Čechům, že „jakmile potkají německého důstojníka nebo vojáka, musí mu udělat místo a řádně pozdravit“. Toto opatření, zavánějící švejkovinou, bylo zřejmě nepříznivě přijato, protože po osmi dnech bylo odvoláno.
22. června , v den napadení SSSR nacistickým Německem se udála velká aféra v gymnáziu. Při kontrole zde byly na za zadní straně jednoho obrazu nalezeny nalepené portrety bývalého prezidenta Beneše a vedoucího představitele SSSR Stalina. To bylo pro Matzala a Bergmana vítané svědectví o protiněmeckých názorech na gymnáziu, což využili později při zdůvodnění návrhu na zrušení gymnázia.
Stejně razantně se stavěl k řešení bytové otázky .Přesto, že Němců bylo ve Vyškově jen několik stovek, vyhradil si právo rozhodovat o přidělování bytů a 75% jich přidělil Němcům, zejména nově příchozím příslušníkům posádky. Zbylé byty, které Němci odmítali, pak přiděloval Čechům. Došlo i ke konfiskaci židovských bytů a vyvlastnění nemovitostí českých vlastníků . Nezapomněl ani sám na sebe. Vybral si vilu po židovské rodině Polákových, kterou nechal za obecní peníze upravit podle svých představ a pak se do ní s rodinou. nastěhoval. Rodina Polákových zahynula později v Osvětimi.
Cítil se být povolám mluvit do všeho. V září 1941 zasáhl do výstavby nového domu Spořitelny na vyškovském náměstí. Stavba byla zahájena před jeho příchodem a nyní se již stavělo třetí patro. Zanedlouho Matzal rozhodl, aby stavba byla zastavena, že prý narušuje vzhled města a jeho německý ráz a on nestrpí, aby proti radnice byla postavena stavba v západnickém slohu s komunistickými okny. Po neúspěšném jednání s vedením spořitelny, které nechtělo od dokončení stavby ustoupit, byla věc vyřešena výnosem oberlandrátu Brno, kterým bylo nařízeno stržení již postaveného třetího patra.
S cílem zabezpečit, aby se Vyškov stal centrem německého osídlení včetně německého jazykového ostrůvku rozhodl, že všechna významná výročí, slavnosti a shromáždění týkající se ostrůvku budou uskutečňovány na vyškovském náměstí. Sám takové akce při různých příležitostech ve Vyškově organizoval.
Těsně k Vyškovu přiléhaly samostatné obce Brňany, Křečkovice, Nosálovice a Dědice, které měly své samosprávy a které tak nemohl ovlivňovat „ v říšském duchu“. Proto s nimi zahájil jednání, aby se sloučily s městem jako jeho předměstské části. S tím však obce nesouhlasily a tak bylo sloučení nařízeno z moci úřední.
Po nástupu Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora a vyhlášení stanného práva, kdy jsou jako prvními odsouzenými k trestu smrti a popravenými ihned 28. září dva komunisté z Vyškovska Rudolf Pospíšil a Alois Trnečka a je zákaz vycházení, shromažďování, uzavření hostinců, biografů, divadel a veřejné dopravy se nálada vyškovských občanů pohybovala na bodu mrazu.
Krátce nato, 8. října začíná akce SOKOL – zatčení sokolských funkcionářů. Ve Vyškově komando gestapa z Brna zatýká sedm činitelů, mezi nimi bývalého starostu města dr. Jana Hona, s kterým měl Matzal spory o sokolský majetek. Všichni byli odvezeni do Kounicových kolejí a pak do koncentračního tábora Osvětim, kde byli postupně umučeni.
Když pak výnosem Heydricha ze dne 12. října byla Česká obec sokolská rozpuštěna a její majetek zabaven, přišla Matzalova chvíle. Zabírá sokolské kino a to se pod novým jménem Viktoria stává německým biografem, kde jsou promítány především německé filmy a také tzv. partajfilmy- určené pouze pro členy NSADAP.
Počátkem listopadu zasílá gestapo do Vyškova požadavek na vyjádření vládního komisaře k případu JUDr. Hona, zejména zda má být propuštěn, nebo dále až do konce války vězněn. Matzal po poradě s Drabkem zasílají písemné prohlášení, že vzhledem k postojům českého obyvatelstva není žádoucí, aby se JUDr. Hon do Vyškova vrátil. Tím je jeho osud zpečetěn. Na jeho průvodních papírech se objevuje značka RU (Rückkehr unerwünscht - návrat nežádoucí) a již 17. listopadu je mezi prvními odeslán do koncentračního tábora Osvětim, kde 8. dubna 1942 umírá. Při procesu po válce se Matzal hájil tím, že také vedoucí Vlajky Táborek se vyjádřil k Honovi, že se nemá vrátit.
O charakteru Matzala svědčí i skutečnost, že manželce umučeného bývalého starosty dr. Hona přikázal jako nájemnici do jejich bytu Němku se třemi dětmi, která se tam chovala jako ve vlastním, ničila inventář a znepříjemňovala Honové život. Stejně se postavil i k propuštění bratra starosty Hona Karla, který byl poprvé zatčen v roce 1942 na přímý popud Matzala a pak propuštěn. V roce 1943 na podzim byl zatčen znovu na udání pro nedovolené držení zbraní. Protože se Matzal k němu vyjádřil, že je politický nespolehlivý, byl převezen do koncentračního tábora v Plattingu .kde se sice dočkal osvobození, ale následkem útrap zemřel 13. května 1945.
Přistupuje i k vnějšímu poněmčování Vyškova přejmenováním názvu Pulic jmény význačných nacistů a válečných hrdinů. Mimo jiné byla jedna ulice nazvána Planette Gasse (Planetova ulice). Planeta byl totiž vyškovský rodák, který pak žil v Rakousku. Zde se v roce 1934 jako příslušník nacistické skupiny zúčastnil při neúspěšném pokusu o státní převrat a při přepadu sídla rakouského spolkového kancléře E. Dollfuse jej zastřelil. Byl pak popraven. A nyní vyškovská ulice nesla jméno tohoto sprostého vraha.
