Ze života jednoho tzv. sudetského Němce s českými kořeny 2
Ze života jednoho tzv. sudetského Němce s českými kořeny 2
(Tři „sudetští“ králové - Karl Matzal a dva jeho pomocníci: Johann Drabek,
Karl Janoschek)
Ing. Josef Mikš
Motto:
Konrad Henlein: Naším cílem vždy bylo zničení Československa
Z projevu ve Vídni 4. března 1941
I když Heydrich 20. ledna zrušil výjimečný stav vyhlášený 28. září 1941 po jeho příchodu do Prahy, teror, zatýkání a popravy pokračuji dál, již skrytě. Matzal v jeho duchu postupuje i ve Vyškově. Svědčí o tom příhoda z 15. března 1942. Na tento den připadalo třetí výročí zřízení Protektorátu, který se měl podle nařízení ministra Moravce oslavovat. Ve stejný den vyškovští Němci s Němci z ostrůvku oslavovali Heldengedenktag (Den hrdinů). Táhli v průvodu s prapory městem a když se vraceli na náměstí, lidé právě vycházeli z kostela .
Aby nemuseli zdravit nacistické vlajky a symboly, utíkali zpět do Kostelní ulice. Některým SA-mani, kteří průvod doprovázeli, sráželi čepice a klobouky z hlav. Matzal, který stál u radnice a celé vystoupení pozoroval, se strašně rozčílil. Označil jednání českých občanů za nepřístojné a protistátní. Celý případ pak ihned hlásil oberlandrátovi v Brně i gestapu a žádal o přísný zákrok.
Zakrátko, 21. března přijelo do Vyškova zatýkací komando gestapa a podle seznamu, připraveného Matzalem a Drabkem zatklo 19 občanů, které pak odvezli do Brna a umístili ve vězení gestapa v Kounicových kolejích . Zpráva se brzy roznesla po celém okrese a vzbudila velké obavy zejména u rodin zatčených občanů. Po šestinedělním věznění a vyslýchání pak byli propuštěni.
K posílení německého vlivu přibírá Matzal do všech institucí další Němce. Tak na radnici byl přijat k 1. dubna 1942 Karl Janoschek, nacista, který se brzy stal Matzalovým důvěrníkem. Byl ustanoven vedoucím „Kulturamtu“ (Úřadu pro kulturu) a z titulu této funkce pak pořádal různé pronacistické akce, na kterých byla pro všechny příslušníky městského úřadu povinná účast. Kdo se nedostavil, byl potrestán. Přitom financování této instituce bylo prováděno z peněz určených rozpočtem na české kulturní účely.
Z radnice byl propuštěn učitel Habel a na jeho místo přijat Němec Kottner, nepříjemný nadutý člověk, který při každé příležitosti vyhrožoval gestapem. Takové lidi Matzal kolem sebe potřeboval. Ale na úřednická místa na radnici Němce nepřijímal. Zpočátku zde bylo zaměstnáno několik německých úřednic, které se však nenechaly od Matzala stále šikanovat a stěžovaly si na něj.
Líčily Matzala jako člověka nafoukaného a povýšeného a poukazovaly na jeho protěžování některých lidí, zneužívání služebního automobilu k soukromým cestám, pozdní příchody k služebním aktům, které byl povinen provádět, jako svatby a jiné.
Ze života jednoho tzv. sudetského Němce s českými kořeny 6, ing. Josef Mikš
Zařídil jejich propuštění, za což byl pokárán, ale dále již žádné nepřijal. Čeští úředníci a úřednice jeho výstřelky snášeli, aby neztratili zaměstnání, jinak by byli dáni k dispozici pracovnímu úřadu, který je mohl nasadit na práce i do Německa.
Později bylo také poukazováno na jeho neurovnaný soukromý život, kdy často i před svědky vyvolával v opilosti nedůstojné výstupy. Bylo to řešeno i okresním hejtmanem, který na něj vypracoval posudek, který byl značně negativní a byla mu v něm vytýkána řada věcí, jako zabavení vily pro své účely, zneužívání automobilu, návštěva hostince nevalné pověsti a úzký styk s jeho majitelkou, odběr množství potravin ze statku cukrovaru a styky s kádrově problematickými osobami.
Byl však z brněnského oberlandratu pouze napomenut a byly mu připomenuty jeho povinnosti jako vládního komisaře. Jeho postavením to nijak neotřáslo, protože zřejmě byl zapsán jako spolehlivý vykonavatel rozkazů a neoblomný protičeský činitel. Zřejmě proto také vydržel na funkci až do konce války, když na druhé straně se na funkcích v okrese se za tu dobu vystřídala řada funkcionářů, z nich mnozí byli odveleni na frontu.
A tak Matzal odjíždí do Prahy, kde se 22. května 1942 koná shromáždění vládních komisařů z celého protektorátu. Jsou zde seznámeni s novými opatřeními zastupujícího říšského protektora R. Heydricha k reorganizaci státní správy (správní reforma) a k zavedení služební povinnosti české mládeže ve věku od deseti do osmnácti let. Povede ji Kuratorium pro výchovu české mládeže jako nejvyšší ústřední úřad.
Krátce nato byla uveřejněna překvapující zpráva o atentátu na Heydricha. Okamžitě následovalo stanné právo, velké pátrací akce, zatýkání a popravy. Rozběhla se nová vlna teroru, která zasáhla i Vyškov. Za heydrichiády byla zatčena a popravena řada vyškovských občanů. Němci vyhrožovali nejtěžšími tresty pro celý český národ.
Každý občan a občanka Vyškova od patnácti let, stejně jako v celém protektorátu, museli vlastnoručně před úředním orgánem prohlásit a podepsat, že neznají věci nalezené na místě atentátu (podle fotografie) a že nevědí, komu patří.
Matzal vyhlašoval, že Češi si nezaslouží důvěru, kterou jim říše prokazuje. Od atentátu se podepisoval - Matzal - a změnu si nechal úředně potvrdit v průkazu. Městem procházely a projížděly oddíly vojska. Tato demonstrace síly měla Čechy ještě více zastrašit. U některých občanů, zřejmě podezřelých, byly vykonávány noční bytové prohlídky. Němci z ostrůvku žádali za smrt Heydricha potrestání všech Čechů.
Vyhláškami i rozhlasem je dáno na vědomí, že dne 10. června 1942 byla provedena trestní akce v Lidicích. Dospělí muži byli zastřeleni, ženy odvezeny do koncentračního tábora, děti do Říše k převýchově. Budovy v obci srovnány se zemí a jméno obce vymazáno. Je to zpráva, která budí děs a hrůzu, ale i nenávist k okupantům.. Tragédie Lidic se pojí s tragédií vyškovských občanů, manželů Jana a Karly Koutných, kteří byli 10. června v Kounicových kolejích v Brně zastřeleni. Potom následovaly Ležáky V průběhu měsíce byli pro schvalování atentátu na Heydricha zastřeleni další vyškovští občané. Matzal projevoval uspokojení, že Říše trestá Čechy, kteří chtějí narušit klidný vývoj v Protektorátu.
Potom se pustil do reorganizace školství. Aby v tomto směru získal potřebnou pravomoc, nechal se jmenovat do funkce s názvem „Obmann für tschechische Schulen“ (vedoucí pro české školy).
Byl vydán příkaz, že v budově české měšťanské školy ve Vyškově bude zřízena německá obecná škola pro chlapce. Měla sloužit pro Němce z celého okresu, celkem asi pro 200 žáků. Přitom ve Vyškově do té doby existovala jedna třída německé školy, která pro počet německých žáků naprosto stačila. Pro německé děti z ostrůvku existovala od roku 1918 škola v Lysovicích, tzv. Hauptschule.
Nyní se vše změnilo a začalo stěhování. 'Tak se 750 českých děti tísnilo nyní ve druhém patře měšťanské školy a 120 německých žáků mělo k dispozici celé první patro a ještě tři místnosti v přízemí. Aby se zdůvodnilo zřízení německé školy, musely německé děti dojíždět do Vyškova až z Blanska a z ostrůvku.
Teprve později se počet žáků zvýšil o děti německých vojáků a důstojníků, kteří ve Vyškově sloužili. Matzal nyní využil příležitosti i k vystěhování gymnázia. Pod záminkou, že v budově je nutno zřídit pomocnou polní nemocnici, nařídil, aby se gymnázium do tří dnů vystěhovalo. Jednotlivé třídy byly umístěny v ostatních školách, část i v měšťanské škole.
Poznamenejme hned, že to nebylo stěhování poslední. Matzal gymnázium doslova pronásledoval, a tak se v následujících letech stěhovalo celkem sedmkrát, jednou dokonce do Dědic a naposledy v březnu 1945 do Nosálovic. Že se přitom řada exponátů ze sbírek a učebních pomůcek poškodila i zničila, je nasnadě.
Postupně byly pro německé školy zabrány i budovy ostatních českých škol (obecné školy, školy pro ženská povolání, soukromá klášterní škola pro školení telefonistek wehrmachtu) a české školy umístěny v živnostenské škole v místnostech, kde dříve byly chlévy. Přitom finanční prostředky na školy byly rozděleny rovnoměrně. Stejná částka pro německé jako pro české školy, i když českých žáků bylo mnohonásobně více. A toto ještě vydával za rovnoprávnost.
Na podnět Matzala byl 17. září 1942 zatčen gestapem zaměstnanec obecního úřadu Kunz. Do 15. března 1939 sloužil jako poručík čs. armády ve Vyškově a pak byl převeden na radnici Neshody mezi Matzalem a Kunzem skončily Kunzovým uvězněním. Trvalo až do března 1943. Nebyl jediný. Matzal udal gestapu také autodopravce Sychru, který vozil německé děti do školy, že prý se k nim chová hrubě. Sychra byl zatčen a v Brně gestapem celé dopoledne vyslýchán. Nakonec jej propustili s výhrůžkou, že jestli se podobný případ bude opakovat, půjde do koncentračního tábora.
Matzal pokračuje v „pročesávání“, tj. odstraňování jemu nepohodlných jednotlivců. V poslední době se mu znelíbil jeden z obecních úředníků, Mader. Začátkem května 1943 na něm Matzal vyzvídal, co říká na poměry veřejnost. Často se takto vyptával podřízených v domnění, že mu budou donášet a něco prozradí. Ale Mader mu řekl, že se povídá, že kroměřížský blázinec se přestěhoval na vyškovskou radnici. To Matzala strašně rozčílilo a začal Maderovi vyhrožovat gestapem. Nakonec zařídil, aby byl prostřednictvím pracovního úřadu odeslán jako totálně nasazený do Německa. Tam Mader za krátkou dobu zahynul.
To Matzalovi nepřekáželo, aby potom ještě nevyhrožoval gestapem a totálním nasazením Maderově manželce, která rovněž pracovala na radnici.
Ze života jednoho tzv. sudetského Němce s českými kořeny 7, ing. Josef Mikš
Současně s Maderem byl nasazen do říše i referent Krob, bývalý poručík čs. armády, který byl v roce 1939 převeden do městské správy. Matzal jej obvinil, že se mu úmyslně vyhýbal, aby jej nemusel zdravit zdviženou pravicí, a to stačilo, aby šel. Brzy pak jej následovali další tři. Koncem srpna 1944 byli při zásahu gestapa proti ilegální organizaci Obrana národa zatčeni podplukovník František Ellinger a poručík Adolf Krob, oba z Vyškova.
Podplukovník Ellinger se stal velitelem Obrany národa na Vyškovsku po zatčení plk. Josefa Morávka v roce 1939. Díky tomu, že Morávek raději volil smrt, než by něco prozradil, byla organizace uchráněna zásahu gestapa. Až nyní, v roce 1944, vinou neopatrnosti jednoho z členů organizace, došlo k zatýkání, které mimo Ellingera a Kroba zasáhlo mnoho členů Obrany národa na Vyškovsku.
Poručík Adolf Krob byl jako důstojník po 15. březnu 1939 převeden na obecní úřad ve Vyškově jako účetní. Pro neshody s Matzalem byl od roku 1942 nasazen v říši, odkud se vrátil v roce 1944. Krátce nato byl pak s Ellingerem zatčen. Oba byli až do konce války vězněni v koncentračním táboře.
Sovětská vojska na jaře 1945 ukončila po 500 km postupu viselsko-oderskou operaci a dostala se částmi sil až na 60 km od Berlína. Vyškovští Němci jsou tím očividně znepokojeni, ale přesto stále věří ujišťování Hitlera, který 24. února znovu prohlásil: „Ještě v tomto roce nastane dějinný obrat.“ Matzal prohlašuje, že Vůdce má tajné zbraně, které rozhodnou.
Přes všechny problémy nacistický aparát udržuje vše v běhu a také gestapo neustále pokračuje v pronásledování odpůrců nacismu. Tak je ke konci února za pomoci konfidenta Dvořáka gestapem vypátrán a vzápětí ve Vyškově zatčen podplukovník Jan Kašík, velitel odbojové organizace Vela, a v souvislosti s ním celá řada dalších odbojářů na Vyškovsku.
Vrchní velitelství branné moci oznamuje, že byl odražen sovětský útok na Moravskou Ostravu. Bojuje se již také u Opavy. Matzal ale vystupuje nadále „z pozice síly“. Kvůli každé maličkosti pronásleduje české zaměstnance radnice a vyhrožuje jim. Na bývalého poručíka Antonína Kunze, který byl již dvakrát zatčen a pak propuštěn, řval koncem března: „Dávejte si pozor, po třetí se již určitě nevrátíte.“
Zanedlouho, 26. dubna, je osvobozeno Brno a také Slavkov. Fronta je téměř před Vyškovem. Nacisté a jejich přisluhovači, zrádci a kolaboranti, balí kufry a chystají se zmizet. Matzal již asi nevěří, že je vůdce zachrání nějakou novou zázračnou zbraní, protože 19. dubna vybírá z městské pokladny celou hotovost, která činila 205.000,- K. Čeká na rozkaz k vyklizení- „Räumungsbefehl“, který musí vydat K. H. Frank.
Má vše připraveno - peníze, důležité listiny a všechny své věci. Rodinu odsunul už dříve. Postaral se také, aby po něm nezůstaly důkazy jeho činnosti. Zničil včas všechny spisy a dokumenty, které by jej mohly kompromitovat, zejména pečlivě spálil všechnu svoji korespondenci s brněnským gestapem.
Ale ještě se nevzdával. Ještě 28. dubna, kdy se bojovalo téměř na okrajích Vyškova, si nechal nastoupit veškeré osazenstvo radnice a vyhrožoval jim válečným soudem. Vykřikoval, že ať si nikdo nemyslí, že když jsou Rusové tak blízko, že si každý může dělat, co chce. Ať se prý nikdo neodváží něco podniknout proti říši, protože každého takového nechá hned pověsit!
Konečně 29. dubna dal Frank souhlas k evakuaci německých úřadů z Vyškova, a tak za rachotu dopadajících bomb sedl Matzal do služebního vozu a ujížděl směrem k Olomouci. Tak neslavný odchod si asi nikdy předtím nepředstavoval. S ním zmizeli i ostatní nacisté. Karl Janoschek si ještě stačil vyzvednout v pokladně 3.790,- K. Okresní vedoucí Vlajky J. Táborek zmizel do Rakouska. Ostatní prchali na západ a všichni chtěli jen k Američanům. Příštího dne, do večera 30. dubna 1945, byl již Vyškov svobodný.
Ze života jednoho tzv. sudetského Němce s českými kořeny 8, ing. Josef Mikš
Epilog
Život se vracel pomalu do normálních kolejí. Současně s tím československé orgány pátraly a zatýkaly nacisty, zrádce, kolaboranty a přisluhovače nacistů, kteří se provinili proti československému lidu.Ve Vyškově byl vydán zatykač na 24 takových delikventů, z nichž většina byla nalezena a spravedlivě souzena.
Také vyškovský vládní komisař Karel Matzal neunikl spravedlnosti. A tak se již 6. června 1946 sešel ve Vyškově v Besedním domě mimořádný lidový soud z Brna a podrobně posoudil jeho činnost a vinu.
Uznal jej vinným, že využíval svého postavení, aby podporoval a propagoval nacistické hnutí, aby tak rozvrátil mravní, národní a státní uvědomění čs. lidu, že zavinil ztrátu 17 životů vyškovských občanů a způsobil městu i značné hmotné škody. Za tyto zločiny proti státu, osobám a majetku, jakož i za zločin udavačství byl Matzal odsouzen k doživotnímu těžkému žaláři, ke ztrátě občanské cti a k náhradě nákladu trestního řízení s tím, že trest bude odpykán v pracovních oddílech. Současně bylo vysloveno propadnuti jeho majetku ve prospěch státu. Tím byla uzavřena jedna z nejdramatičtějších historických kapitol Vyškova.
Proces s Matzalem probíhal stejně jako s ostatními válečnými zločinci v té době. Prostě nic nevěděl a nic, co mu nebylo průkazně dokázáno, nepřiznal. Sám podle výpovědi nečetl Mein Kampf, nevěděl, že Hitler prosazuje germanizační politiku proti Slovanům, neznal program SdP ani NSDAP, jejichž byl členem, nečetl nacistické noviny a přitom byl propagandaleiter - prostě on nic - on muzikant – to všechno ti druzí.
Také ti však přišli na program. Postupně se konaly procesy s oběma vyškovskými okresními hejtmany a dalšími nacisty a také s místními kolaboranty. Nebylo jich mnoho, ale i tak byli skvrnou na čistém štítu Vyškova. Není nutné se k jejich jménům a činům vracet. Matzal si ale celý trest neodpykal. V polovině padesátých let byl s mnohými dalšími nacisty předán do NSR, kde byl samozřejmě propuštěn na svobodu. Tam také před několika lety zemřel.
Tak skončil jeden z mnoha malých „vůdců,“ členů a funkcionářů nacistické strany, kteří rozhodovali často i o životě a smrti českých občanů a byli připraveni poslušně a důsledně plnit zločinné plány a rozkazy vyšších vůdců až do konečné likvidaci českého národa.
Svým každodenním, často nepředvídaným a nepochopitelným rozhodováním a jednáním stupňovali napětí a znepříjemňovali životní podmínky českého obyvatelstva již tak postiženého těžkými podmínkami válečných let. Přes veškerou snahu se jim však cíle germanizace nepodařilo naplnit a konec všem zrůdným plánům učinilo vítězné zakončení války spojeneckými armádami a potrestání vedoucích činitelů německé říše.
Poznámka redakce:
Nemáme informace o tom, že by se alespoň několik tzv. sudetských Němců dobrovolně přiznalo, že v době před druhou světovou válkou a v jejím průběhu páchali zločiny na Češích. Víme o tom, že mnozí ze sudetů byli ve Freikorpsu, gestapu, SS, SD, NSDAP, tedy ve zločineckých organizacích. Dokonce někteří členové HJ v tzv. protektorátu, přes svůj chlapecký věk, se zúčastnili vraždění českých vlastenců na více místech. Němci, za pomoci sudetských Němců, chtěli náš národ zničit. Genocidu na našem národu nemohli dokončit. Byli poraženi na všech frontách. 360 000 obětí jejich zločinů nesmíme nikdy zapomenout.
V době po válce bylo hodně tzv. sudetských Němců, kteří se dopustili zločinů proti republice a jejím občanům, propuštěno z vazby nebo nebylo proti nim vůbec zahajováno trestní stíhání, pokud jim za spáchané zločiny nehrozil trest deset let a více. Byli vráceni svým rodinám a s nimi také šli do odsunu. Nevíme, že by za takovéto vysoce humánní jednání čs. orgánů, některý z takto omilostněných Němců tehdy poděkoval a později se veřejně i podělil o radost z jemu takto darované svobody.
B. Sobotka, předseda vlády ČR, tzv. sudetské Němce prohlásil za spojence. Skutečně se chovají jako spojenci? Podíváme-li se na jejich současný program, pak můžeme lehce zjistit, že jeho plná realizace by mohla nás dovést až k novému Mnichovu. Čteme-li projevy některých předáků „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ nebo jejich německých ochránců či stoupenců, zjistíme, že z nás dělají zločince, a to jak válečné, tak i proti lidskosti či dokonce genocidní. Tak se spojenci nechovají. A to by měl vědět i předseda vlády ČR. On i jeho vláda by se měli rozhodnout, zda jejich spojenci jsou sudeti nebo český lid a podle toho jednat.
