České národní listy

Ze stýkání a potýkání Čechů a Němců

- V roce 788 franský panovník Karel Veliký zřizuje na pomezí bavorsko­-českém tzv. Českou marku s úkolem postupně likvidovat český stát.

- V roce 805 se franská šlechta poprvé pokusila podrobit české Slovany a ve třech proudech vtrhla do Čech. Oblehla pevnost Canburga a po hrozném zpustošení zem opustila, aby unikla odvetnému úderu narychlo svolaných Slo­vanů. Karel Veliký přitom vyhlásil zákaz vývozu zbraní do Čech.

- V roce 806 se franský vpád opakoval. Karel Veliký, který v této době uplatňoval veliký nárok na nadvládu v Čechách, stanovil, že do bojů proti českým kmenům musí nastoupit každý třetí muž a při bojích se Srby všichni.

- V roce 845 sice 14 kmenových knížat přijalo v Řezně křest, ale o rok později dochází opět k celofranské válce, což otřásá německým tvrzením, že se již tehdy u nás uznávala franská svrchovanost.

- V srpnu 846 vpadla vojska Ludvika Němce na Moravu a při návratu byla napadena českými vojsky. O rok později pak franská vojska vpadla do Čech a  čeští panovníci museli poslat franskému vladaři rukojmí. K dalšímu vy­jednávání byli přinuceni i v roce 848.

- K velkému vpádu franského vojska pod vedením hrabat Thakulfa a Ernsta došlo v roce 849. Franské vojsko tehdy napadlo český tábor za pomoci lsti, v době vyjednávání o mír. Jeho vpád skončil porážkou a poražené franské vojsko muselo Čechům odevzdat rukojmí a odejít ze země po cestě, kterou přišlo, aby nemohlo plenit. Z toho je vidět, že i Češi se učili rychle ger­mánským zvyklostem. Navíc české vítězství v té době přispělo k uvolnění závislosti českých kmenů na východofranské říši. Středověcí kronikáři o Ger­mánech tvrdili, že nikdy neuvažují o tom, proč válku prohráli, a také se tím nijak netrápí. Celé své uvažování vždy soustřeďují na to, jak další válku vy­hrát.

- V březnu 855 bavorské vojsko, vedené hrabětem Ernstem, vpadlo do Čech. Z hlediska vojenské strategie se dá usuzovat, že to byl vedlejší úder, který měl zajistit úder hlavní, vedený v srpnu proti Moravě. Vojsko však bylo poraženo a moravský Rastislav pronásledoval franské bojovníky až za Dunaj.

- O rok později roku 856 Ludvik Němec vpadl na srbské území a donutil slovanské Daleminice k poplatkům. Při zpáteční cestě táhl severozápadními Čechami a snad přitom přinutil některé české kmenové náčelníky k uznání franské svrchovanosti.

- V létě 857 následoval nový vpád franského vojska do západních Čech. Další nebezpečný útok proti moravskému Rastislavovi organizoval Ludvik Němec v srpnu 864. V té době Ludvík Němec vyjednával s Bulhary, aby napa­dli velkomoravský stát.

- V létě 857 vtrhlo na území českého státu franské vojsko a oblehlo hradiště obhajované kmenovým náčelníkem Slavitahem. Jeho otec zpočátku uznával franskou svrchovanost, z níž se později vymanil. V otcově odporu pokračoval i jeho syn Slavitah. Když ho Frankové vypudili, uchýlil se na Moravu. Na jeho místo pak byl dosazen jeho bratr, který projevil ochotu se podřídit.

- V roce 870 vtrhl na Moravu Karloman z Bavorska. Zmocnil se tamního panovníkova pokladu a pro správu země jmenoval dva franské šlechtice Viléma a Engelšalka. Moravané se však záhy této "protektorátní vlády" sami zbavili.

- V listopadu 870 Ludvík Němec nařídil oslepit moravského panovníka Ras­tislava v Řezně a uvrhnout do vězení, kde zemřel. Téhož roku byl odvlečen ar­cibiskup Metoděj do Bavorska. Tam byl protiprávně vězněn, aby nemohl klást odpor franské moci.

- V roce 871 byl uvězněn další představitel Velkomoravské říše Svatopluk, protože odmítal vazalské povinnosti k Říši. Svatopluk byl poté přinucen vést franské vojsko proti Moravě. Utekl však a přidal se opět k moravskému vojsku.

 - V roce 1002 z Čech vypuzený kníže Boleslav III. požádal o azyl nordgavského hraběte Jindřicha, který ho však uvrhl do vězení. Propustil ho až poté, kdy sám potřeboval Přemyslovce pro boj proti králi Jindřichovi II.

- V září 1012 využil Jindřich II. dynastických spor4 mezi Přemyslovci a udělil Čechy v léno knížeti Oldřichovi, který již po několik měsíců udržel pevně vládu a byl skutečným vládcem své země. Sesazeného Jaromíra, přítom­ného při tomto aktu, Jindřich II. nepropustil, ale dal ho uvěznit. Při této události je nutno poznamenat, že německý císař českého panovníka nejmeno­val, pouze potvrzoval jeho volbu. Český kníže se stal tedy panovníkem výhradně z vůle domácí šlechty, i když je po celou dobu středověku patrná snaha tuto skutečnost změnit, suverenitu panovníka i českého státu zmenšit a později zcela zrušit

- V roce 1031 poskytl český panovník Oldřich azyl členovi rodu Piastovců. Němečtí císaři měli vždy obavu ze vzniku silného česko-polského státu. Císař Konrád II. si vzal za záminku pobyt Měška II. v Čechách a prosazoval sesa­zení českého knížete Oldřicha. V roce 1033 ho pak uvěznil, takže k moci se za podpory vojenské intervence, vedené císařovým synem, opět dostal Jaromír Přemyslovec. Kníže Oldřich byl z vězení propuštěn v dubnu 1034.

- V roce 1041 byl další vojenskou intervencí přinucen k jednání český pano­vník Břetislav. Jindřich III. ho napadl, když se chtěl vyvázat ze závislosti na císařském stolci.

- V dubnu 1099 císař Jindřich IV. v Řezně protiprávně narušil nástupnický řád Břetislava I., když udělil Čechy v léno bratru českého knížete (Bořivoj). Tímto činem se císař snažil bezprostředně ovlivňovat volbu českého panov­níka. Bořivoj II.  byl volen domácí šlechtou 25. prosince 1100.

- V polovině roku 1107 byl kníže Svatopluk uvězněn německým Jindři­chem V., který zasahoval do dynastických sporů Přemyslovců. Svatopluk však podplatil Jindřicha  a po propuštění se znovu ujal vlády (1107 -1109).

- V roce 1192 německý císař Jindřich VI. znovu zasáhl do českých poměrů. Václav,  syn Soběslava I., který vládl jen čtvrt roku, byl uvězněn markrabětem Albrechtem Míšeňským a zemřel v Míšni jako vězeň. Pozadí této perzekuce není dost jasné, byl to zločin i z hlediska křesťanského.

Ota V. Braniborský vládl v Čechách jako okupant. Přemyslovec Václav II. byl držen v internaci od 25. ledna 1279. Propuštěn byl až v květnu 1283 za vysoké výkupné a zástavu některých severočeských měst.

Dne 1. července 1304 Albrecht Rakouský, panovník v Říši, uvalil na Václava II. říšský acht, protože odmítl vydat horní regál říši a nechtěl se vzdát Chebska a Míšně.

V Olomouci byl 4. srpna 1306 německým rytířem zavražděn Václav III., poslední vládnoucí Přemyslovec. Motiv vraždy zůstal neobjasněn.

Na otázku, zda také někdy nějaký český panovník věznil, mučil či připravil o život některého německého vládce existuje záporná odpověď. Němečtí autoři z celého myšlenkového spektra od nacistických historiků až po historiky demokratické, od středověkých kronikářů až po dnešní sude­toněmecké spisovatele, do velkých podrobností popisují především vazalské poměry a podřízenost českého státu římskoněmecké říši. I když popis něk­terých je objektivně přesný, pozorujeme v jejich hodnotících závěrech, že čes­kou podřízenost považují za přirozený a snad i za spravedlivý vztah a dokonce jej zařazují i do svých kapitol o dobrých vztazích českoněmeckých. Zcela jim uniká že pro Čechy jejich podřízenost nebyla nikdy jevem pozitivním. Češi, stejně jako Slováci, kteří na tom byli ještě hůře, museli po celá staletí vést boj proti vazalství, snad nejdelší ve světových dějinách.

Z článku „Germánská negativa…, autor prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.