České národní listy

Nastal v dějinách důležitý rok 1941. K paktu Německo-Itálie-Japonsko se připojilo Maďarsko, Bulharsko a Slovensko. Když Jugoslávie odmítla též vstoupit, byla 6. dubna přepadena a "bleskově", jak to nazývali nacisté, po 14 dnech obsazena. 19. dubna vztyčena říšská vlajka na Olympu, 26. dubna na Thermopylách a obsazeno hlavní město Řecka Athény. 2. května válečné tažení na Balkáně skončeno. Spojené státy americké sice válku "Ose" vypověděly, ale zatím se jí mnoho nezúčastnily.

22. června 1941 v noci počala nejstrašnější a nejurputnější válka dějin ­Německa a SSSR. Očekávané přece jen překvapilo, zvlášť rozumné Němce. Kde byly řeči jako: "Rusové jsou naši spojenci, hlad nikdy nebude, nikdy nebude fronta na dvě strany". Ukrajinští zajatci z polské války do­stali svobodu, aby utvořili legie proti SSSR.

30. června 1941 nařízeno znovu spojení Národní záložny s břeveneckou Raiffeisenkou. Přijel zase ing. Dostal a okresní vůdce sedláků Kühnel z Brníčka u Uničova. Napřed slušně vyzvali ředitelstvo k odchodu ze zálo­ženské místnosti. Po delší poradě nabízeli výhody spojení: v představen­stu 2 členy za Národní záložnu, oni 3 členy. Oni předsedu, my místo­předsedu. V dozorčí radě oni 4 členy, my 2. My měli tehdy desetkrát více vkladů než oni. Však hlásal Henlein při volbách v roce 1939: Spravedlnost všem! Na námitky nepoměrného zastoupení bylo nám řečeno, až prý uká­žeme, že jsme loajální občané, potom nám budou věřit, ale zatím prý to nejde. Přišlo k hlasování. Ing. Dostal diplomaticky dal hlasovat, kdo je proti spojení šumvaldské záložny s břeveneckou. Myslel, jak to bývá zvy­kem, že nikdo nezvedne ruku, Než tentokrát se zmýlil. Velká většina ruku zvedla. A tak dal hlasovat, kdo je pro spojení. Ani jedna ruka nešla nahoru. Křičel milý ing. Dostal: "Zapsat, zapsat, kdo byl proti." Přítomní vola­li: "Všichni proti!" I počal vyhrožovat, ale většina šumvaldských odešla ih­ned, ostatní po chvíli, jakmile měli dost jeho krasomluvy. Potom ještě řeč­nil německy a radil břeveneckým k odvaze. Osudu ale Národní záložna ne­ušla. Nařízeno spojení od "Regierungsratu" (vládního prezidenta) z Opavy a koncem roku 1941 odstěhovali břevenečtí na saních zařízení záložny na horní konec, do bývalého hostince u Kadleců č. 142. Svolali sice likvidační valnou hromadu, ale nikdo se nedostavil. Zvolili formálně 3 šumvaldské členy do dozorčí rady, ale nikdy je do schůze nevolali. Tak skončila histo­rie prvního svépomocného peněžního ústavu v Šumvaldě.

Jan Kouřil, Josef Bartoš, Jaroslava Čajová

Počasí v roce 1941 bylo podobné minulému roku. Po tuhé zimě s velký­mi mrazy půda hluboko ztuhla. Úroda byla poněkud lepší roku minulého, ale počasí bylo chladné a vlhké po celý rok. Následkem hlubokého pro­mrznutí půdy a stáří zřítila se o čtvrté hodině ráno 1. března chalupa Jany Příkopové č. 175. Štěstí, že praskotem se obyvatelé probudili, a tak si za­chránili životy.