Zápas o Památník internačního tábora Svatobořice nekončí
Zápas o Památník internačního tábora Svatobořice nekončí
Jiří Jaroš Nickelli, Společnost L. Svobody Brno
Otec Památníku Svatobořice
Nelze psát o internačním táboře Svatobořicích bez osobnosti spisovatele faktu, právníka, historika JUDr. Jana Kuxe, předsedy Československé obce legionářské Brno II.
Stal se doslova a do písmene otce zakladatelem novodobého Památníku internačního tábora Svatobořice. Již od roku 1946 se konaly různé pietní akty a akce na připomenutí internačního tábora Svatobořice, ale komplexní reálnou podobu vytvořila až spolupráce Dr. Kuxe s Ing. Josefem Kouřilem jako hlavním investorem nového Památníku, jenž se významně podílel na jeho reálném vybudování. Svým podílem přispěl i Ing. Miroslav Běťák, předseda Předseda OV ČSBS Kyjov, jako propagátor myšlenky projektu památníku, který má být monumentem i mementem naši okupační historie.
Nebudu podrobně rozebírat osudy bývalého uprchlického tábora, kde se vystřídalo mnoho národností, protože bych pouze opisoval informace z monografií Dr.Jana Kuxe , z nichž poslední obsáhlá syntéza "Internační tábor Svatobořice je spis o 324 stranách s mnoha dokumentárními fotografiemi, plány tábora, vzpomínkami vězněných pamětníků. Připomeňme pouze obří výzkumnou mnohaletou práci Dr. Kuxe a jeho bádání ve více než jedenácti archivech v republice i na Slovensku, jeho obsáhlý výzkum pamětníků a bývalých vězňů, z nichž mnozí již dnes odpočívají v odbojářském nebi. (Sám jsem byl osobním přítelem mnohaletého funkcionáře Českého svaz bojovníků za svobodu, podplukovníka v.v. Stanislava Bodláka, jehož bratr Miloš Bodlák, odešel v 17 letech bojovat do Británie proti nacistům jako letec 311. čs. bombardovací perutě RAF.)
Ze všech atributů internačního tábora Svatobořice-Mistřín vyzdvihuji především fanatickou odvetu velkoněmeckých nacistů proti rodinám emigrantů do zahraničního odboje, tzv. Akci "Emigranten". Proč zdůrazňuji tuto akci vedle moha další etap vývoje původně uprchlického, a nakonec internačního tábora Svatobořice?
Důvod je jednoduchý
V republice máme celkem tři internační tábory tohoto typu - Lety, Hodonín u Kunštátu - a Svatobořice-Mistřín. První dva jsou po léta adorovány a pietně a státně zabezpečeny dokonce statuty Národní kulturní památky.
Internační tábor Svatobořice-Mistřín tento statut dodnes přes veškeré snahy různých aktivistů a především otce zakladatele Památníku Svatobořice Dr. Kuxe, doposud nemá.
Jak to, že nemá? Jak to, že již desetiletí trvá tato ostudná situace, kdy dva internační tábory mají tento statut a třetí zdaleka neméně významný pro dějiny našeho státu, jej neobdržel? Kde je zakopán pes této do nebe volající nepřístojnosti, by měli sypat popel na své ustarané úřední hlavy kompetentní činitele ministerstva kultury, ministerstva obrany, Jihomoravského kraje a další úředníci, zodpovědní za resort.
Zkrátka a dobře - , věc vyvolává dojem, že buďto někomu atribut "Emigranten" internačního tábora politicky vadil nebo vadí? - ptám se! Anebo kompetentní úřední místa státu pokládají svatobořický tábor za méně významný??.
Zatím nelze potvrdit ani jedno ani druhé, i když vyvolaný nepříznivý dojem ve věci stále trvá. Spíše jsme se dočkali jistého úředního alibismu a dlouhodobé nečinnosti v celé věci...Opět opakuji, že tento dojem to u odbojářů a pamětníků vyvolává.
Čím lze odůvodnit význam Památníku Svatobořice vedle Letů a Hodonina?
V první řadě především vězněním osob rodin odbojářů RAF, a dokonce i rodinných příslušníků rodin československých presidentů dr. Beneše a gen. Svobody! Strádání těchto rodin a jejich naprosto protiprávní věznění v časech nacistické okupace, která neuznávala ani nejzákladnější ženevské konvence, by mělo být státem zhodnoceno prohlášením tohoto tábora za Národní kulturní památku bez jakýchkoli obstrukcí a výhrad.
Existuje samozřejmě mnoho dalších důvodů, proč vyhlásit internační tábor Svatobořice Národní kulturní památkou, a důvody jsou obsaženy v mnoha publikacích nejen Dr. Kuxe, ale i dalších badatelů z řad Českého svazu bojovníků za svobodu, Čs. Obce legionářské, Svazu letců a dalších organizací.
Jak to psal bratr pplk. Stanislav Bodlák ve svých pamětech o Svatobořicích? Jen si ocitujme výňatek z jeho vzpomínky:
"Protože můj starší bratr Miloš uprchl před sledováním nacistů v lednu 1940 do zahraničí, byli jsme v seznamu akce "E", měla zejména utlumit aktivitu zahraničního odboje, kterému měla zatčením příbuzných parašutistů za každou cenu zničit možné domácí zázemí. Tátu a mámu zatklo gestapo nad ránem 17. září 1942 doma, sestru pak v práci a mne odvlekli přímo z vyučování ze třídy v průmyslové škole. V černém mercedesu, který pro mne přijel, již sestra seděla. Auto zastavilo před Právnickou fakultou v Brně, kde bylo sídlo gestapa..." (Internační tábor Svatobořice, str.200. Tak mi při čtení dalších zážitků rodiny Stanislava Bodláka přišlo na paměť zatčení mého strýce Sokola Štěrbáčka týmž gestapem z Brna v Doubravici nad Svitavou, kterého doslova vykopali z domu, prošel stejnými věznicemi jako Bodlákova rodina - Kounicovými kolejemi, koncentrákem pod Kaštany, věznicemi gestapa v Brně - a nakonec zahynul v Osvětimi...).
Právě toto a další osudy svatobořických věznů jsou kardinální důvody pro vyhlášení Památniku Svatobořice Národní kulturní památkou.
A jako pozůstalý po dědečkovi legionáři zavražděném gestapem, jako příbuzný obětí Osvětimi a sekyrárny Pankrác prohlašuji - ten, kdo odporuje takovému vyhlášení Svatobořického Památníku za NKP, se sám dobrovolně vylučuje z paměti českého národa. Takové je stanovisko nejen mé, ale i našich odbojářů.
Zdroje: Kux Jan, Internační tábor Svatobořice, Obecní úřad Svatobořice-Mistřín, Vydavatelství Ráček a Kux,
Kux Jan, II. doplněné a rozšířené vydání, Onufrius Brno 2017.
