Zajíc v pytli
Rozběhla se podpisová akce, k níž se mají přihlásit všichni občané, kteří chtějí žít beze strachu, důstojně a rádi. Pokud by šlo právě o to, jistě by měla petice nejpozději někdy kolem Vánoc zhruba osm milionů podpisů dospělých.
Až by všichni podepsali, mohlo by se začít diskutovat o technických podrobnostech, o kterých není v petici ani slovo. Všimněme si jenom tří z nich.
Za prvé. Jak to zařídit, aby mohl žít každý důstojně v zemi, ve které je struktura ekonomiky taková, že průměrný příjem zaměstnanců je v ní při srovnatelné intenzitě práce zhruba třetinový oproti státům, v nichž žijí hlavní vlastníci a akcionáři našich bank a firem. Životní náklady u nás přitom rozhodně nejsou jen třetinové v porovnání se Západem. Co s tím může udělat třeba i deset milionů podpisů, když to zahraničním investorům vyhovuje?
Za druhé. Je s životem beze strachu slučitelné otevřít naši zem migrantům po zkušenostech, které s jistou jejich částí učinili tam, kde je v dobré víře přijali? Lze žít beze strachu v zemi, pokud se v ní bude formovat paralelní společnost vyznávající jiné hodnoty a prosazující jiné zákony, než jsou ty naše? Přesně to totiž probíhá ve Francii, ve Švédsku a v některých dalších státech Evropské unie. Budeme o tom otevřeně mluvit, anebo se spokojíme s dětinským ujišťováním, že u nás nic takového není, protože k nám zatím přece ještě nepřišli?
Za třetí. Mohou žít lidé rádi v zemi, kde se stává stále více zvykem používat v diskusích pouze dva „argumenty“, a sice slova „hanba“ a „fuj“? Jak v ní mají žít rádi ti, kterým je to adresováno? A jak se mají těšit na život v ní ti, kteří je jednou vystřídají jen proto, aby na ně plivali zase druzí? V jaké míře mohou za pokleslou politickou kulturu ti, na koho se útočí, a v jaké míře ti, kteří pro ně mají jen urážky, posměšky a pískot?
Pokud autoři výzvy aspoň přibližně nenaznačí, jak by si řešení těchto a mnoha dalších problémů vlastně představovali, nelze vydávat podpis podobné petice za výraz zodpovědnosti. Je to asi tak zodpovědné, jako kupovat zajíce v pytli. A vůbec nic se na tom nemění v případě, že se zajíc kvůli lepšímu mediálnímu obrazu vydává za maxipsa Fíka.
Prof. J. Keller
Přišlo e-poštou
