Za republiku!
Za republiku!
V těchto dnech jsme svědky dalších útoků proti České republice
Někteří publicisté mluví o to, že autorita republiky je v troskách, že probíhá rozklad důvěry v ní nebo dokonce tvrdí, že jsme se dopracovali až k hraně smysluplnosti státu. Monarchisté chtějí republiku rovnou vymazat a nahradit ji monarchií. Na štěstí jich není mnoho, spíše pět a půl.
Nejen republika, ale i president M. Zeman, premiér Babiš jsou střídavě na denním programu těch, kteří touží získat státní moci. Dřívější demonstrace nepomohly. Covid naši státnost, zvláště ekonomiku, zeslabuje. Pokud se sociální situace v republice bude znatelně zhoršovat, aniž by se příslušné státní orgány úspěšně snažily o její celkovou stabilizaci, pak hrozí nebezpečí dalšího vyhrocování napětí. Za bukem čekají staronoví koaliční vůdcové, zejména P. Fiala, předseda ODS a pirát Bartoš. Ti se jistě budou všemožně snažit, aby získali vytoužené posty. Co by nás čekalo pod žezlem jednoho či druhého? Katastrofa!
Nadto za oponou, ve skrytu, i „investigativní“ novináři drží bobříka mlčení, se chystá k boji o převzetí moci ve státě nové uskupení, v jehož čele stojí Jan Čižinský, známý prosudetoněmecký politik, a milionchvilkař Mikuláš Minář. Nedávno pan Čižinský prohlásil, že hledá 3000 statečných, kteří by se zúčastnili volebního boje. Našel je již sám nebo společně s Minářem? Jaký je program tohoto utajovaného uskupení? Bude přátelský vůči „sudetoněmecké věci“ a v souladu s tím třeba i prohlašovat, že „sudetští“ Němci nejsou jen naší minulostí, ale přítomností a budoucností? Nevíme. Vzhledem k dřívější činnosti obou zmíněných vůdců můžeme usuzovat, že jejich program nebude lepší, spíše ještě horší než lidrů opobloku. A nad ním, jeho nejasností, vlastně nad jeho neexistencí, pláčeme již delší dobu.
Proto našim zájmem, zájmem obyčejných lidí republiky, je přispět k udržení současné vlády i současného prezidenta. I když můžeme mít menší či větší námitky proti jednomu či druhému, a to i oprávněné, musíme si být vědomi, že v současnosti lepší alternativa neexistuje. To většina z nás ví. Nesmíme však zapomenout na to, že opoziční uskupení jsou v určitém spojení se zahraničními silami, které by i u nás rády viděly podstatné změny. Český majdan, pokud by proběhl, by měl stejné hrůzné důsledky jako v jiných státech, kde uspěl, např. na Ukrajině. Proto již jen tendencím připomínajícím tento vývoj, musíme čelit. Důvěřujme panu prezidentu M. Zemanovi, důvěřujme premiéru Babišovi a jeho vládě! Podporujme republiku!
V souvislosti s uvedeným si musíme také uvědomit, že jsme ještě nedávno měli ústavního činitele, který, zřejmě na základě vlastního „uvážení“, trhal z republiky její části, jež hned přičleňoval k tzv. Sudetům, přestože tyto nikdy jako samostatná územně-správní jednotka neexistovaly a neexistují. Termín „Sudety“ je výplodem fantazie znacizovaných henleinovců. Tento termín zdědili „sudeťáci“ a přátelé sudetské věci po nich.
Kdo byl tímto ústavním činitelem, který republice verbálně bral a sudetům dával? Byl to „sudetský Čech“, za něhož se sám pan P. Bělobrádek prohlásil. Tehdy tento místopředseda vlády ČR, rozhodl, že celá Šumava a město Brno se stávají součástí „politických Sudet“. Jak velkomyslné! Jak nesmyslné a odpudivé. Takovéto diletantské prohlášení ani nemohlo mít nějaké právní důsledky. Vůči jeho autorovi nebyly bohužel podniknuty však ani žádné politické kroky, a to ani dodnes. A to je hrubá chyba.
Pokud jde o landsmany, tak ti již v roce 1961 přijali program 20 bodů, v němž uvádí: „15. Přihlašujeme se taktéž k přirozenoprávnímu nároku každého člověka na nerušené usazení ve svém právoplatném bydlišti, jakož i k právu národů a etnických, rasových a náboženských skupin na nerušené usazení ve svých zděděných osídlených oblastech (právo na vlast). V našem případě tím rozumíme právo sudetoněmecké skupiny na návrat do své vlasti a na nerušený život právě zde v souladu s právem sebeurčení. Poměry v Evropě - též mezi Spolkovou republikou Německo a Československem - mohou být považovány za normalizované teprve tehdy, až bude toto právo uskutečněno.
16. Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.“
I když připustíme, že v poslední době „Sudetoněmecký landsmanšaft“ (SL) změnil své stanovy, z nichž vypustil odstavec, zakotvující právo na odškodnění za škody, které landsmanům vznikly v důsledku tzv. vyhnání, právo na původní vlast si však ponechal i nadále. Nevíme ani nic o tom, že by změnil nebo dokonce zrušil svůj vlastní program 20 bodů. Proto předpokládáme, že výše uvedené dva body pro SL nadále platí.
My samozřejmě žádné takové právo SL neuznáváme. Proč? Nemá žádné mezinárodně-právní opodstatnění. Landsmani si nejrůznější práva nadělili sami a nyní potřebují, aby i Češi tato „práva“ uznali a v souladu s tím také jednali. Pak by roztržení republiky mohlo následovat. SL jde na vše cílově. Nyní má na programu i zrušení dekretů prezidenta republiky. Pokud by k němu došlo, i „odškodnění“ by landsmani mohli získat. Pro ně je velmi důležité, aby současný český stát, který byl zbudován na lži a podvodu, jak tvrdí oni, byl co nejslabší. Pak by byl lépe dotlačitelný ke splnění požadavků SL, které by naplnili přátelé „sudetoněmecké věci“.
Nejsou to však jen landsmani, kteří takto zle smýšlí o republice. Do určité míry si s nimi notují i někteří západní publicisté, historici. Na štěstí je jich pouhá hrstka. Když se však podíváme do přátelského zahraničí, na Slovensko, můžeme narazit i na další zajímavá tvrzení, vztahující ke vzniku Československa a k jeho životu. Ostatně posuďte sami. “…Máme výročie Martinskej deklarácie, príležitosť na hodnotenie. Múdri sa z histórie poučia. Signatári „Martinskej deklarácie“ 30. októbra 2018 jej podpisom naivne uverili, že vytvorenie tzv. spoločného štátu je pre náš národ vyslobodením. Netušili, že vyslobodením sa spod jarma bezohľadnej maďarizácie sa Slováci dostávajú pod jarmo rovnako likvidačnej, ale oveľa zákernejšej bohemizácie. Nevyčítam to nášmu príbuznému českému národu. Nevyčítam to ani jeho vtedajším šovinistickým politikom. Vyčítam to výlučne a len našej vlastnej naivite. ( Z článku „Na konci októbra 1918 boli etnickí Sloveni/Slováci väčšinovým etnikom vznikajúceho Česko-Slovenska. Máme čo oslavovať?, Hlavnespravy.sk, 30.10. 2020)
A jméno autora článku? Peter Švec
Naštěstí na Slovensku je mnohem více těch, kteří soužití Čechů a Slováků od vzniku společného státu až do jeho rozdělení na ČR a SR vidí reálně ve světle faktů. Samozřejmě víme také to, že v „blízkém zahraničí“ je spíše zájem Slováky a Čechy držet dále od sebe, a je jedno jakým způsobem, jen aby se nevrátili ke společné státnosti. To samé můžeme pozorovat i u jižních Slovanů. Vznik nějaké nové Jugoslávie je pro EU i Německo stejně nežádoucí jako vznik Česko-Slovenska, ať již by forma jejich státoprávního spojení byla jakákoliv.
Již dlouhodobě zastáváme stanovisko, že Češi a Slováci jsou národy, které k sobě mají velmi blízko. Když sobotkovská vláda rozhodla o vedení strategického dialogu mezi ČR a Německem, rozhodně jsme se postavili proti tomu. Přednostně jsme navrhovali vést takovýto dialog se Slovenskou republikou. Rozdělením Československa utrpěly oba národy. Jejich státnost je viditelně slabší než ta československá. Je tu i řada dalších důvodů. Měli bychom proto k sobě hledat cestu a společnou dohodou určit státoprávní formu, jež by nás, Čechy a Slováky, k sobě opět přivedla. Ve vzájemném zcela dobrovolně vytvořeném svazku by byla ČR i SR silnější než v době, kdy existovaly samostatně.
Dr. O. Tuleškov
