Z prvního evropského kongresu vyhnanců, uprchlíků a obětí fašismu a nacismu v Lublani v roce 2009 11
Z prvního evropského kongresu vyhnanců, uprchlíků a obětí fašismu a nacismu v Lublani v roce 2009 11
Iniciativy pro společné styky evropských spolků
Slovinská Společnost vyhnanců 1941-1945 iniciovala vzájemné styky s odpovídajícími spolky již před deseti lety, ale iniciativa byla posílena po roce 2002, kdy jsme kontaktovali velvyslanectví některých evropských zemí v Lublani se žádostí o pomoc při získání adres těch organizací, které by byly ochotné slyšet na přání spolupracovat. Následně jsme navrhli utvoření mezinárodní komise vyhnanců a uprchlíků, kteří byli oběti nacismu a fašismu během 2. světové války, a rozšíření Muzea vyhnanců v Rajhenburgském zámku o výstavu o deportacích a internacích ostatních evropských národů.
Avšak rozšíření kontaktů probíhalo pomalu, protože jsme nevěděli, jestli v Evropě existuje organizace, která se stará a má evidenci vyhnanců, uprchlíků a nuceně nasazených pracovníků. Nejužší styky jsme navázali s českým Kruhem občanů České republiky, vyhnaných v roce 1938 z pohraničí. Zúčastnili jsme se jejich konference dne 17.listopadu 2007 v Praze a podepsali dohodu o spolupráci. Na této konferenci jsme navrhli uspořádání první evropské konference deportovaných a obětí nacismu a fašismu. Účastníci konference se dohodli, že kongres by měl být v Lublani. Deklarace, která byla schválena na kongresu v Praze, byla rovněž podepsána zástupci Polska. Spolek deportovaných Slovinců z Carinthie rovněž podpořil návrh uspořádat tento kongres.
Navázali jsme kontakty s mezinárodní organizaci pro migraci IOM, kurátorem německého Fondu paměti, odpovědnosti a budoucnosti a starosty některých měst v Německu, kde jsou hroby slovinských vyhnanců. Naše spolupráce s německým městem Rudolstadt, které založilo spolek pro studium nucených prací, je zvláště dobrá, s jejím prezidentem a starostou města se setkáváme zde, na této konferenci.
Studenti německého města Rudolstadt dokonce v rámci absolutoria druhého stupně střední školy psali práci na téma "Nucené práce během 2. světové války" a také zahrnuli svědectví slovinských deportovaných a nuceně nasazených ve městě během 2. světové války. Oznámení prací bylo veřejné za přítomnosti žurnalistů, profesorského sboru,delegace DIS a starosty Rudolstadtu.Toto všechno představuje úspěch v seznamování mládeže s událostmi 2. světové války a je velkým příkladem pro ostatní německá města a školy v Itálii.
Vybrali jsme 6. červen jako den uspořádání kongresu, protože je odvozen od 7 června 1941, připomínající největší transport Slovinců, kteří byli deportováni v roce 1941. Několik tisíc našich členů se v tento den shromažďuje, takže kombinujeme Den slovinských deportací s naším kongresem.
Účelem kongresu je podpořit větší spojení spolků a organizací v Evropě zahrnující deportované a uprchlíky, kteří byli oběťmi fašismu a nacismu, vytvořit vhodné podmínky pro výměnu zkušeností pokud jde o úsilí udržet minulost v historické paměti, posílit status a práva civilních obětí války. Toto všechno za účelem lepšího vzájemného poznání na bázi sdíleného podobného osudu, posílit přátelské vztahy a toleranci mezi národy a sledovat posilování lidských práv v boji proti všem formám rasismu. Zaznamenali jsme nárůst fašistických tendencí v Evropě, kde neofašismus a neonacismus se skrývají pod rouškou patriotismu. Stále roste míra nesnášenlivosti s odlišnými lidmi a s těmi,kteří myslí rozdílně.
Je asi naším osudem, že budeme stále vysvětlovat nejen naše utrpení během vyhnání a když jsme byli uprchlíky, ale také tvrdý život a absenci jakékoliv pomoci v našem dětství po návratu z vyhnanství. Je tedy nejdůležitější nezrušit hranice mezi násilnými činy okupantů a jejich přisluhovačů a oběťmi fašismu a nacismu.
Na čem skutečně záleží, je náš zájem na zachování historických faktů, vzpomínek a svědectví, která získáváme na hromadných shromážděních 7.června - na Den deportovaných s výstavami, knihami, publikacemi, aktivitami muzea, protože nemůžeme připustit, aby naše utrpení, naše ztráty na životech, zničené dětství a mládí, ztráty majetku, ztráty individuelního rozvoje, ztráty zdraví, těžká fyzická a psychická zranění, zaviněná těžkou prací a válečné tragedie v táborech a vyhnanství byla prostě zapomenuta.
Navrhli jsme v roce 1998, aby Museum Holocaustu ve Washingtonu také zveřejnilo genocidu Slovinců a dalších evropských národů během 2. světové války, dodatečně ke genocidě židů. Očekáváme, že Centrum proti vyháněním v Berlíně uspořádá výstavu, týkající se zločinů Hitlerova Německa a fašistické Itálie. Ráda bych se s Vámi podělila o některá historická fakta a vysvětlila utrpení slovinského národa během 2. světové války.
