České národní listy

Z projevu dr. Prokopa Drtiny, ministra spravedlnosti 2

na 55. schůzi ústavodárného Národního shromáždění republiky Československé dne 29.5 1947

Po tomto předběžném osvětlení retribučního problému vcelku dovolte, paní a pánové, abych vás nyní seznámil s rámcovou statistikou procesní činnosti mimořádného soudnictví.

Z konečného přehledu o činnosti veřejných žalobců u mimořádných lidových soudů a o činnosti mimořádných lidových soudů za celou dobu účinnosti retribučního zákona nutno zvlášť vyzvednout tyto číselné výsledky:

V době platnosti retribučních dekretů došlo veřejným žalobcům u všech 24 mimořádných lidových soudů celkem 132.549 trestních oznámení a spisů, z čehož vyřídili 130.114 případů, takže státní zastupitelství postoupila po skončení účinnosti retribučních dekretů toliko 2345 nevyřízených případů.

Je to do značné míry příjemné překvapení, že veřejná žaloba nemohla vyřídit do konce své účinnosti jen tak poměrně nepatrný počet případů, a znamená to, že daleko největší část všech retribučních případů byla vyřízena mimořádným soudnictvím, jež k tomu bylo povoláno. Z počtu vyřízených případů veřejní žalobci zažalovali 38.316 případů před mimořádnými lidovými soudy a 4592 případů postoupili k dalšímu stíhání řádným soudům. Ve 40.534 případech bylo pro nedostatek usvědčujících důkazů upuštěno od dalšího stíhání pro zločiny podle retribučního dekretu.. Tyto případy však byly z valné většiny předmětem trestního stíhání před okresními národními výbory podle tzv. malého retribučního zákona (č. 138/1945).

Vím, že se bude někde pokazovat  na poměrně značný počet oněch případů, jež byly veřejnou žalobou odloženy. Značný díl odložených věcí jsou však ony případy, v nichž také někteří jedinci charakterově narušení dlouhou okupací využili revoluční dobu k tomu, aby lichými, skreslenými, nebo přímo úmyslně nepravdivými udáními si vyřídili staré účty se svými odpůrci. Tato skutečnost je obecně známá a byla i v tisku po zásluze odsouzena.

Ve 14.879 případech bylo upuštěno od dalšího stíhání ve smyslu § 34 c) tr.z.,  a to v souhlase s příslušnými okresními národními výbory, aby umožněn byl nezbytný odsun Němců a repatriace jiných státních příslušníků.

Ve 31.793 případech došlo ku přerušení trestního řízení, poněvadž pachatel byl neznámého pobytu (většinou Němci uprchlí do Říše) nebo poněvadž pachatel zemřel.

Činnost mimořádných lidových soudů v Čechách a na Moravě vyjádřená v číslech vypadá takto.

Uvedl jsem již, že veřejní žalobci u mimořádných lidových soudů podali celkem 38.316 žalobních návrhů, z nichž bylo lidovými soudy vyřízeno celkem  37. 982, takže zbývá toliko 334 případů, o kterých budou jednati řádné soudy.

Možno tedy prohlásit, že také lidové soudy splnily téměř plně úkol jim uložený, a to v plnější míře, než jak bylo možno očekávat v době posledního prodlužování platnosti retribučního zákona.

Podle vynesených rozsudků bylo 713 osob odsouzeno k trestu smrti, z toho bylo 475 Němců a 234 Čechů, a 741 osob bylo odsouzeno k doživotnímu těžkému žaláři, z čehož bylo 443 Němců, 293 Čechů. K dočasnému trestu na svobodě bylo odsouzeno celkem 19.888 osob, kterým byl uložen trest na svobodě v trvání celkem 206.334 let, tedy každému z těchto odsouzených byl průměrně uložen trest v trvání přes 10 let. Téměř ve všech případech, v nichž došlo k uložení trestu na svobodě, bylo odsouzeným uloženo, že celý trest nebo  značnou část trestu odpykají ve zvláštních nucených pracovních oddílech.

V 745 případech byli žalováni uznáni vinnými ve smysli retribučního dekretu, ale z důvodů § 16 cit. dekretu bylo upuštěno od vyměření trestu. Konečně 1634 případů bylo postoupeno od zahájení hlavního líčení řádným soudům, a to proto, že buď nemohl mimořádný lidový soud  v třídenní lhůtě dospěti k rozsudku, nebo že šlo o zvlášť komplikovanou povahu souzeného případu. 9.132 osob bylo osvobozeno. Zbývající případy, 5129, byly skončeny buď tím, že byly spojeny s jinou trestní věcí, nebo že bylo nutno trestní řízení přerušit pro neznámý pobyt žalovaného nebo je zastavit, poněvadž žalovaný zemřel apod.

Tato čísla jsou jasným dokladem o veliké práci, která byla v poměrně krátké době  a za často svízelných poměrů zdolána.

Pokud jde o jednotlivé hlavní úseky mimořádného soudnictví a druhy válečné viny, i pokud jde o jednotlivé hlavní skupiny válečných viníků, rád bych informoval se vší stručností slavnou sněmovnu, jak se mně jeví splnění retribučního soudnictví s těchto sociálních hledisek.

Jelikož veškeré zlo, které postihlo republiku a národ a jež si vynutilo též mimořádné soudnictví, bylo v prvé řadě zaviněno zločinným útokem Německa a zločinnou zradou Němců tzv. československých, bylo předním a nejhlavnějším úkolem retribuce přísně a spravedlivě postihnout především všechny neslýchané zločiny, jichž se Němci na nás dopustili. Přehlížím-li nyní činnost mimořádných lidových soudů za celou dobu jejich působnosti, mohu prohlásit, že tento úkol byl splněn svědomitě a celkem v plném rozsahu. Všichni hlavní viníci z řad okupantů, kteří byli v naší moci nebo kteří nám byli spojenci vydáni, došli po vyšetření jejich činnosti přísného a spravedlivého trestu.

Poukazuji zde na odsouzení K.H. Franka, Kurta Daluega, prof. Pfitznera, Schwabeho, Judexa, Czerného a mnoho dalších osobností nacistického režimu. Vůdce sudetských Němců Konrád Henlein sám ušel stíhání tím, že spáchal sebevraždu. Řada poslanců Henleinových byla postavena před soud a potrestána. Většina všech bývalých poslanců SdP nemohla být námi stíhána, neboť mnozí z nich uprchli a někteří dokonce byli i odsunuti. Jiní za války padli nebo zemřeli.

Tragédie Lidic byla potrestána  rozsudkem nad Wiesmannem a jeho společníky. Byly potrestány zločiny proti lidskosti, kterých se dopustil Jöckel v terezínské mučírně na našich uvězněných a týraných vězních, byly potrestány zločiny, kterých se dopustil Rahm a jeho druhové v terezínském ghettu, došel svého zaslouženého trestu nacistický šéf pankrácké věznice Soppa, bylo potrestáno povraždění našich četníků v Habersbirku u Chebu a mohl  bych uvést mnoho a mnoho dalších případů ze všech krajů naší země, které však neměly tak obecný význam jako shora jmenované.

Při tom musím s povděkem zde také zdůraznit, že spravedlivé potrestání zejména mnoha těžkých nacistických zločinců bylo nám umožněno jedině tím, že z obsazeného Německa, kam mnozí ze strachu před spravedlivou odplatou uprchli, byli tito na podkladě Atlantické charty a Moskevské dohody všemi našimi spojenci jako váleční zločinci našim úřadům a soudům ochotně vydáni. Používám této příležitosti, abych jménem československé vlády i jménem svým poděkoval všem spojeneckým vládám za tuto ochotnou právní pomoc při stíhání válečných viníků proti Československé republice.