Z projevu dr. Prokopa Drtiny, ministra spravedlnosti II

na 55. schůzi ústavodárného Národního shromáždění republiky Československé

dne 29. května 1947

Na tuto okolnost byla naše veřejnost ze zahraničí nesčetněkrát důrazně upozorňována; nemohou se proto viníci omlouvat tím, že nevěděli, že by jejich činnost byla trestná. Byli opětovně vyzváni londýnským i moskevským rozhlasem, aby zanechali zločinných akcí, a byli stále varováni, že je stihne za všechno zlé, co na našem státě a národě napáchali, zasloužený a přísný trest.

Retribuční dekret – pochopitelně se zpětnou účinností – není tedy žádnou specifickou zákonnou zvláštností našeho poválečného soudnictví, nýbrž téměř všechny dříve okupované země se takovýmito zákonnými opatřeními nutně vypořádávají se všemi kazy národního a státního života.

Konečně dovolte, abych zopakoval, že ministerstvo spravedlnosti v Londýně se při přípravě retribučního dekretu řídilo těmito hlavními zásadami:

1. Váleční viníci a spoluviníci budou souzeni podle mimořádného práva mimořádnými lidovými soudy, neboť naše normální trestní právo nemohlo předvídat děje, jaké se v našich zemích německou okupací rozpoutaly, takže se v něm nepřihlíželo k činům, kterým vtiskuje trestnou povahu teprve nebezpečí, v němž se octla vlast, a jeho trestní sazby nejsou dost přísné;

2. ustanovení mimořádného zákona musí proto mít zpětnou platnost;

3. za válečné viníky a spoluviníky budou proto pokládány osoby, které se proti republice a proti ústavě, chráněným svobodám a právům jejich občanů a obyvatelů provinily v době zvýšeného ohrožení a obsazení republiky;

4. v čele mimořádných lidových soudů budou soudcové z povolání a budou v nich zasedat soudcové z lidu, kteří prokázali republice věrnost na frontě domácí nebo na poli válečném; řízení bude pak urychlené;

5. tímto zákonem nebudou postiženi ti, kdo ve svém konání byli jen oběťmi a ne původci nebo ochotnými pomocníky nepřátelské zločinnosti;

Prosím paní poslankyně a pány poslance, aby při posuzování výsledků činnosti lidových soudů měli tyto okolnosti a tyto zásady na zřeteli.

Po tomto předběžném osvětlení retribučního problému vcelku dovolte, paní a pánové, abych vás nyní seznámil s rámcovou statistikou procesní činnosti mimořádného soudnictví.

Z konečného přehledu o činnosti veřejných žalobců u mimořádných lidových soudů a o činnosti mimořádných lidových soudů za celou dobu účinnosti retribučního zákona nutno zvlášť vyzvednout tyto číselné výsledky:

V době platnosti retribučních dekretů došlo veřejným žalobcům u všech 24 mimořádných lidových soudů celkem 132.549 trestních oznámení a spisů, z čehož vyřídili 130.114 případů, takže státní zastupitelství postoupila po skončení účinnosti retribučních dekretů toliko 2345 nevyřízených případů.

Je to do značné míry příjemné překvapení, že veřejná žaloba nemohla vyřídit do konce své účinnosti jen tak poměrně nepatrný počet případů, a znamená to, že daleko největší část všech retribučních případů byla vyřízena mimořádným soudnictvím, jež k tomu bylo povoláno. Z počtu vyřízených případů veřejní žalobci zažalovali 38.316 případů před mimořádnými lidovými soudy a 4592 případů postoupili k dalšímu stíhání řádným soudům. Ve 40.534 případech bylo pro nedostatek usvědčujících důkazů upuštěno od dalšího stíhání pro zločiny podle retribučního dekretu.. Tyto případy však byly z valné většiny předmětem trestního stíhání před okresními národními výbory podle tzv. malého retribučního zákona (č. 138/1945).

Vím, že se bude někde pokazovat na poměrně značný počet oněch případů, jež byly veřejnou žalobou odloženy. Značný díl odložených věcí jsou však ony případy, v nichž také někteří jedinci charakterově narušení dlouhou okupací využili revoluční dobu k tomu, aby lichými, skreslenými, nebo přímo úmyslně nepravdivými udáními si vyřídili staré účty se svými odpůrci. Tato skutečnost je obecně známá a byla i v tisku po zásluze odsouzena.

Ve 14.879 případech bylo upuštěno od dalšího stíhání ve smyslu § 34 c) tr.z., a to v souhlase s příslušnými okresními národními výbory, aby umožněn byl nezbytný odsun Němců a repatriace jiných státních příslušníků.

Ve 31.793 případech došlo ku přerušení trestního řízení, poněvadž pachatel byl neznámého pobytu (většinou Němci uprchlí do Říše) nebo poněvadž pachatel zemřel.

Činnost mimořádných lidových soudů v Čechách a na Moravě vyjádřená v číslech vypadá takto.

Uvedl jsem již, že veřejní žalobci u mimořádných lidových soudů podali celkem 38.316 žalobních návrhů, z nichž bylo lidovými soudy vyřízeno celkem 37. 982, takže zbývá toliko 334 případů, o kterých budou jednati řádné soudy.

Možno tedy prohlásit, že také lidové soudy splnily téměř plně úkol jim uložený, a to v plnější míře, než jak bylo možno očekávat v době posledního prodlužování platnosti retribučního zákona.