Význam roku 1945 v dějinách, PhDr. Karel Janiš
Význam roku 1945 v dějinách
PhDr. Karel Janiš
V květnu 1945 bylo dokončeno osvobozování tehdejšího Československa od nacistické okupace. Letos od té doby uplynulo 75 let. V životě člověka je to jeho největší část, v životě společnosti jde o velmi krátký úsek. Na shromážděních občanů u příležitosti výročí osvobození naší vlasti i jednotlivých měst a obcí se obyčejně „bojuje“, připomínají se operace Rudé armády, které se tu a onde uskutečnily. Je to nepochybně potřebné a správné. Ale to nestačí. Méně anebo vůbec se nepřipomínají události, k nimž došlo před a po osvobození v tom kterém místě, nepřipomíná se význam roku 1945 v celkovém kontextu druhé světové války. Nelze nevzpomenout události, které znamenaly nástup Hitlera k moci v roce 1933, připojení Rakouska a našeho pohraničí k hitlerovskému Německu v roce 1938, přepadení Polska hitlerovskými armádami 1.září 1939 (začátek druhé války světové), postupné obsazení severní a západní Evropy armádami nacistů, boj o Velkou Británii, přepadení Sovětského svazu 22. června 1941, vznik protihitlerovské koalice (SSSR, USA, Velké Británie a dalších zemí Evropy a Asie), která ve válce s nacistickým Německem, fašistickou Itálií a císařským Japonskem a jejich spojenci v květnu a v září 1945 zvítězila a zabránila tak uskutečnit jejich plány na ovládnutí světa. V hutné zkratce by průběh událostí v letech 1939-1945 měl být připomínán v duchu odkazu Vladislava Vančury „o vědomí souvislostí“. Z tohoto hlediska uvedu několik událostí, které z mezinárodního i našeho dalšího vývoje nejvíc ovlivnily život po válce v Evropě i u nás.
Ve dnech 4.-11. února 1945 se v Jaltě na Krymu uskutečnila konference na nejvyšší úrovni za účasti F.D.Roosevelta, W.Churchilla a J.V.Stalina v doprovodu politických a vojenských představitelů USA, Velké Británie a SSSR. Úkolem setkání bylo dohodnout se na závěrečných bojích armád velmocí zejména v Evropě, ale i na Dálném východě. Dále šlo o uspořádání poválečných poměrů především v Evropě. Výsledkem jednání byl souhlas, že východní hranicí Polska bude tzv. Curzonova linie s podstatným územním ziskem ve prospěch Polska na severu a na západě. Dále že SSSR vstoupí 2-3 měsíce po kapitulaci Německa do války s Japonskem a dostane zpět Kurilské ostrovy a jižní část Sachalinu. SSSR souhlasil se svoláním zakládající konference OSN do San Franciska 25.dubna 1945. Obdržel v OSN tři hlasy (SSSR, Ukrajina, Bělorusko). Nové vlády v Polsku a v Jugoslávii mají vzniknout na základě jednání tamějších politiků a že i Francie bude mít v Německu vlastní okupační pásmo. Jaltská konference měla zásadní význam pro další vývoj jak vojenských operací velmocí v roce 1945, tak pro poválečný vývoj.
Ve dnech 13.-14. února 1945 provedly britské a kanadské bombardéry nálety na Drážďany, a to v noci z 13. na 14. února, v 1.30 hod. 14. února a v poledne téhož dne. Oheň zničil 20km/2 plochy města, včetně historického centra. Byla přerušena dodávka elektřiny, záchranné skupiny zasahovaly v naprostém chaosu, záře hořícího města byla vidět i na severu Čech. Odhady počtu obětí se pohybují mezi 60 – až 200 tisíci osob.
Ve dnech 22.-29. března 1945 se konala na našem velvyslanectví v Moskvě jednání o programu, struktuře a složení nové československé vlády. Zúčastnili se jich představitelé KSČ (K. Gotttwald, R.Slánský, V.Kopecký, V.Nosek), sociální demokracie (Z.Fierlinger, B.Laušman, V.Majer, V.Pacák), národních socialistů (J.Stránský, J.David. F.Uhlíř, P.Drtina), lidové strany (F.Hála). Od 25.března 1945 byla přítomna delegace Slovenské národní rady, V.Šrobár, J.Ursíny, V.Styk za demokratickou stranu a G.Husák, L.Novomeský, J.Šoltézs za KSS.
31 strojopisných stran, které předložili představitelé KSČ, se stalo podkladem pro jednání. Žádný jiný návrh předložen nebyl. V původním návrhu byly provedeny některé stylizační změny a drobné úpravy, se zásadními změnami v poválečném uspořádání Československa přítomní nakonec souhlasili.
K několikadenní diskusi došlo pouze v kapitole o řešení slovenské otázky. Nakonec byla schválena zásada existence dvou národů, českého a slovenského, odmítnuty koncepce „čechoslovakismu“ i snahy zavést federativní uspořádání mezi oběma národy. Diskutovalo se i o nové zahraničně politické orientaci na Sovětský svaz, o národních výborech a o naší armádě.
Závěrečná jednání se uskutečnila 29.března 1945. Přítomny byly delegace KSČ, sociálních demokratů, národních socialistů, lidové strany, Slovenské národní rady a dále ti, kteří byli navrženi za členy československé vlády a porad se dosud nezúčastnili, jako gen. Ludvík Svoboda, plk. Mikuláš Ferjenčík, Ján Lichner, Jan Masaryk, gen. Antonín Hasal, prof. Zdeněk Nejedlý, Viliam Široký. Všichni podepsali dohodnutý text vládního programu i návrhy struktury a složení československé vlády. Po skončení uvedených jednání nastoupili všichni do vlaku – směr Československo – s vědomím úspěchu dosaženého ještě v emigraci. (Např. polské emigraci se o shodě ani nesnilo. Dva přímí účastníci jednání o tom napsali: Prokop Drtina, Československo můj osud. Sv. II, Kn. 1, 1982, 1992. Bohuslav Laštovička, V Londýně za války. 1960, 1979.)
4. dubna 1945 jmenoval prezident republiky dr. Edvard Beneš první poválečnou československou vládu v čele s dosavadním velvyslancem ČSR v Moskvě, sociálně demokratickým politikem Zd. Fierlingerem. Ve 25členné vládě měli sociální demokrati, národní socialisté a lidovci po 3 členech, slovenská demokratická strana měla 4 členy, čeští a slovenští komunisté, kteří vůbec poprvé přišli do vlády, měli 7 míst, 5 ministrů bylo bez politické příslušnosti.
5. dubna 1945 přijala vláda program, který byl výsledkem jednání mezi představiteli našeho odboje ve dnech 22. března – 4. dubna 1945. Vešel do dějin jako Košický program vlády Národní fronty Čechů a Slováků. V 16 kapitolách určil úkoly vlády při osvobozování Československa a při postupném přechodu od poměrů válečných k poměrům mírovým. Naši poválečnou společnost charakterizoval jako stát opírající se vnitropoliticky o širokou Národní frontu všech sociálních a politických směrů, účastníků zahraničního a domácího odboje, zahraničně politicky o spojenectví se Sovětským svazem a o přátelské vztahy se západními mocnostmi. Vztahy mezi Čechy a Slováky pojal jako vztahy dvou svébytných a rovnoprávných národů. Základem systému státní moci a správy se staly národní výbory. Program stanovil směrnice hospodářské a sociální politiky vlády, potrestání zrádců a kolaborantů, obnovu válkou poškozeného národního hospodářství, provedení pozemkové reformy, širokou demokratizaci školství a kultury.
29. - 30. dubna 1945 vznikla v konečné podobě Česká národní rada jako vrcholný orgán domácího odboje. Prohlásila se za vykonavatelku programu čs. vlády, jmenované v Košicích. Předsedou se stal literární vědec prof. Albert Pražák, prvním místopředsedou Josef Smrkovský, generálním tajemníkem zástupce odborů J.Kubát a předsedou vojenské komise kapitán J.Nechanský.
12. dubna 1945 zemřel prezident USA Franklin Delano Roosevelt ve věku 62 let. Patřil k nejvýznamnějším státníkům 20. století. Vynikal značnou inteligencí a obdivuhodnou vůlí překonávat důsledky vážné choroby, obrny, která ho postihla v dospělém věku. Měl cennou vizi mírového uspořádání poválečného světa. Projevilo se to nejvíce při zahájení ustavující konference Organizace spojených národů v San Francisku za účasti představitelů 47 států světa. ČSR tam zastupoval Jan Masaryk. Byla tehdy dohodnuta struktura OSN: Valné shromáždění, Rada bezpečnosti, Mezinárodní soudní dvůr, Hospodářská a sociální rada. Schválená Charta OSN, která vstoupila v platnost v září 1945, vycházela z Rooseveltových myšlenek. Když F.D.Roosevelt zemřel, zavládlo v Berlíně velké nadšení a naděje, že v dalším průběhu války dojde k obratu. Avšak tyto naděje byly falešné a Hitler za několik týdnů ukončil dobrovolně svůj život. Z hlediska dalšího vývoje po válce byl ovšem odchod F.D.Roosevelta citelnou ztrátou. S ním odešla i velká představa o životě lidstva v míru.
