České národní listy

Tyto volby do Evropského parlamentu jsou nesmírně důležité. Pokud zvolíme do EP většinově poslance, kteří Evropskou unii chtějí změnit zevnitř a vytvořit z ní společenství rovnoprávných národních států, tento cíl, který i my sdílíme, se může naplnit. Nejsme sami! Stejně tak smýšlí např. vlastenečtí Francouzi, Holanďané, Italové, Angličané, Maďaři a podobně i členové a funkcionáři Alternativy pro Německo. Všichni společně jsme nadějí pro  novou budoucnost Evropy.

Silné a dlouhodobé mezinárodní styky má vlasteneckého hnutí Svoboda a přímá demokracie. Jejím volebním lídrem  pro volby do Evropského parlamentu je MUDr. Ivan David, ministr v dřívější vládě Ing. M. Zemana.

Víme, že kandidují do EP i další vlastenecké subjekty. Je jich celá řada. Většina z nich nedosáhne ani na jediného poslance. Hlasy dané těmto stranám propadnou. Jaká škoda, že vlastenecké organizace se nedohodly a nevytvořily společnou kandidátku. Je ještě však čas, aby vedení menších vlasteneckých stran a hnutí vydalo prohlášení pro své členy a stoupence, aby volili právě SPD, jež má velkou šanci i samostatně získat dvě poslanecká křesla. V obdobné volební pozici je KSČM. I na její kandidátce jsou lidé, např. Ing. Jaromír Kohlíček, CSc., kteří si zaslouží, aby byli zvoleni.  

Je-li pro menší vlastenecké subjekty zájem vlasti  jedním z prvních, a nejde pouze o zviditelnění jejich předsedů a několika dalších funkcionářů, pak ještě není úplně pozdě. Vážení přátelé, vlastenci, vyzvěte co nejdříve k většinové vlastenecké volbě do EP! Vyzvěte k volbě SPD, případně KSČM. Ale není to vůbec tak jednoduché. Zmíněné strany se nyní dokonce obviňují, straší žalobami. Zapomněly, že jejich zájmy, pokud jde o skutečně vlastenecké subjekty, jsou v zásadě totožné a tudíž by měly společně, a to i budoucnosti, pracovat na jejich naplnění. Signál, který tak daly voličům, nesjednocuje, ale, bohužel dále rozděluje.

Čas předmětné výzvy nyní již minul. Žádné takové prohlášení však neodeznělo. Ostatně je to pochopitelné. Hezky se to říká, ale těžko dělá! Někteří generálové by mohli poté zůstat i bez vojska. Déle již existující vlastenecké strany a hnutí, a to i ty nejmenší, mají nadto značnou soudržnost, jež by výzva k volbě jedné z vlasteneckých stran mohla narušit. To je jistě nežádoucí fenomén. Ale ve srovnání s následky, které roztříštěnost vlasteneckých subjektů zřejmě po volbách přinese, jde o menší zlo. 

A pokud se tohoto racionálního apelu nedočkáme ani v posledních hodinách před volbami, je na každém z nás, aby po uvážení  celkové situace a  všeho co je v sázce, se rozhodl sám za sebe, i  když s velkým váháním, a volil, pokud je to pro něj přijatelné, jednu z výše uvedených stran! Je to zvlášť těžké pro voliče, jímž přirostla jejich vlastenecká strana k srdci. Sám cítím nesmírnou obtížnost takového postupu.  Alternativou takového jednání je však ztráta tisíců vlasteneckých hlasů. Nedopusťme, aby k tomu došlo! Nemůžeme přece sami pracovat na svém zeslabení, které nás připraví o potřebnou sílu, abychom se mohli účinně podílet na přestavbě současné byrokratické a imperiální EU ve svobodné společenství rovnoprávných národních států, v němž diktát německý, francouzský či jiný bude zcela vyloučen. (Rozšířený text)                                                                                                       Dr. O. Tuleškov