Výročí republiky v tragických časech
Výročí republiky v tragických časech
Psát o výročí vzniku Československa v této době je stejné, jako v dobách ohrožení republiky sudetskou vzpourou a Mnichovskou zradou. A tento příměr není vůbec přehnaný. Obrazně řečeno, zakladatelé republiky a její výrazní kulturní mluvčí jako byli Čapek, S. K. Neumann, Medek i Olbracht, Machar i Dyk, K. Konrád i J. Fučík, se musejí ve svých hrobech obracet. A nejen oni. Proč? Vidíme všude kolem sebe rozval státu, který zákonitě vznikl roku 1918 na troskách padlé habsburské říše.
První otázka ke sto šestému výročí vzniku Republiky Československé zní - co zbylo z republiky? Co zbylo ze státu, jehož zakládací listinou byla Washingtonská deklarace? Tak vyhlásila poprvé za 300 let svobodu národa československého a rusínského.
Dnes toto napadají nepřátelé republiky a tvrdí, že Slováci byli poškozeni čechoslovakismem. Tito nepřátelé odmítají historickou skutečnost, že k čechoslovakismu se přihlásili nejen Češi, Moravané a Slezané, ale i Slováci, již dávno před rokem 1918 v dohodách, které se uzavíraly v lázeňském městě Luhačovicích již před I. světovou válkou! Pozdější ČSR nikdy nechtěla přes tezi o národě československém ponižovat Slováky v jejich právech. Pokud to cítili separatisté, kteří později republiku rozbíjeli spolu se sudeťáky, nebyl to problém republiky, ale jejich. Bylo tu zemské a župní zřízení, které zaručovalo autonomii a pravomoci jak Čechů, Moravanů a Slezanů, tak jejich bratří Slováků, a též Rusínů, kteří se odmítli připojit ke vznikající ukrajinské centrální radě Skoropadského pod protektorátem německé armády, a v americkém Homesteadu se rozhodli připojit k Republice Československé. To jsou historické reálie vzniku republiky, které nikdo nikdy nesmaže z dějin, pokud je nebude vykládat jako ve III. reichu.
Proč byla republika pokrokem proti habsburské říši? Uzákonila rovnost občanů jak před zákonem, tak v praktickém životě, zrušila privilegia staré šlechty a církve, ať se to komu líbí či nelíbí. Zavedla rovnost žen s muži, zavedla osmihodinovou práci a zakázala otrockou práci dětí. Církve odloučila od státu a zrovnoprávnila protestantské církve, Židům dala rovná práva, některé požadavky Washingtonské deklarace však nedotáhla - například požadavek nahradit vojsko milicí.
První republika naprosto nebyla dokonalá, ale byl to revoluční přechod od feudalismu k republikánsko demokratickému státu. V tom byla pokroková a toto uznaly všechny pokrokové síly v Evropě na rozdíl od starých církevních a šlechtických kruhů, které se shlédly v horthyovském Maďarsku, které po celé meziválečné období štvaly proti Československu....a nakonec je také s pomocí hitlerovců zničily. Republika v zárodku nesla všechny problémy národnostní i sociální, které se snažila v prvním desetiletí řešit někdy úspěšně a mnohdy krachem - jako byly střelby do dělnictva v Krompaších, v Duchcově, v Ivančicích... Dlužno říci, že president Masaryk se k těmto excesům postavil čelem a provinilé ministry z vlády vyhodil (což samozřejmě postiženým životy nevrátilo, ale byla to alespoň jakási satisfakce pro dělnickou třídu. Takže temné stíny republiky nelze zamlčovat, byla buržoasní jako všechny republiky kolem, a mnohem lepší, než republika výmarská nebo rakouská, kam se na dělnické domy táhlo i s děly...
Zánik republiky a odchod druhého presidenta do exilu - kam se nešel schovat, ale bojovat za obnovení republiky, což splnil - nastolil časy poroby českého národa a fašizace takzvaného slovenského štátu. Co vše musely oba národy prodělat, aby se obnovila ČSR již na nových sociálních základech Košického programu!
Dnes slaví vznik republiky jen málo vlasteneckých organizací a de facto jen dvě politické strany upřímně a nepokrytě - komunisté a stoupenci přímé demokracie.
Obávám se, že ostatní strany a předáci, zejména vládnoucích stran, se k výročí republiky postaví jako v předchozích dobách - postojem, vyjádřitelným slovy "ano i ne". Je velmi licoměrné pokládat věnce na památnících padlých bojovníků za Československo, a přitom prakticky likvidovat vše, co k republice neoddělitelně patřilo. A právě tohoto rozvalu jsme svědky posledního třicetiletí. Nezbývá než doufat, že lid republiky se probudí a dosáhne obnovení odkazu republiky všude, kde je třeba.
Jiří Jaroš Nickelli, Český svaz protifašistických bojovníků, Moravská Třebová
