Výňatky ze Sudetendeutsche Zeitung č. 16 z 19. 4. 2002
Výňatky ze Sudetendeutsche Zeitung č. 16 z 19. 4. 2002 (dále jen SdZ), týdeníku Krajanského sdružení Němců odsunutých z Československa po 2.druhé světové válce.
Celé toto číslo je téměř monotématické, zeměřené k tzv. Benešovým dekretům. Některé příspěvky se jimi zcela zabývají, jiné pak mají o dekretech a Benešovi alespoň krátkou zmínku. Šéfredaktor SdZ, G. Wildt; - píše ve svém komentáři nazvaném Houf slepic o "démonovi jménem Edvard Beneš", V oslavném článku Nositel Karlovy ceny 2002 Arnulf Baring je uvedeno, že tento profesor označil v televizním pořadu "Velký útěk" českého vyhnaneckého prezidenta Beneše válečným zločincem. V příspěvku Český skandál: Boj proti lidským právům se píše o "despotickém vyhnání sudetských Němců a Maďarů a o nepřiznání základních lidských práv vládou Beneše a Fierlingera od roku 1945".
V článku Koschyk: Verheugen se mýlí je ostře napaden komisař pro rozšíření EU Günter Verheugen. Mluvčí CDU/CSU pro otázky vyhnanců ve spolkovém sněmu, poslanec, H. Koschyk, uvádí: "Přetrvávající platnost Benešových dekretů není slučitelná s evropským právem a lidskými právy. Problémy těchto dále platících dekretů bezpráví nelze proto pokládat jednoduše za vyřešené.
Téma tzv. Benešových dekretů ovládlo i 54. zasedání zemského Svazu vyhnanců v Hesensku: Vstup České republiky do EU musí záviset na zrušení Benešových dekretů! Téměř každý diskutující i pozdravy hostů se víceméně dotkly dekretů. Podle poslance Willscheho, zrušení dekretů bude projevem zralosti ČR. V usnesení je uvedeno: "Převzetím Benešových dekretů do smlouvy o přistoupení České republiky' do EU by bylo legalizováno vyhnáni sudetských Němců, zločiny spáchané vyhnáním a protiprávní vyvlastnění majetku sudetských Němců". Dále se praví: "Spolková vláda porušuje svou povinnost ochrany německých státních občanů, když se i nadále chová pasivně vůči české vládě, místo aby zastupovala práva sudetských Němců". Další usnesení se zabývá tím, jak jsou témata vyhnání zahrnuta do učebních plánů škol a ve školských učebnicích. Kritizuje současný stav a vítá, že nyní budou otázky dějin vyhnání Němců po 2. světové válce povinně zahrnuty do učebních osnov a učebnic.
V tomto tažení proti Benešovým dekretům dává SdZ hodně místa i různým českým novokolaborantům a institucím, sdílejícím v menší či větší míře pozice landsmanšaftu. V tomto čísle uveřejňuje SdZ pod titulkem Německo-české sousedství se musí zdařit prohlášení české biskupské konference, podepsané jejím předsedou, arcibiskupem Janem Graubnerem a kardinálem Vlkem. Uvádí se v něm, že českoslovenští katoličtí biskupové již 14. listopadu 1945 vydali pastýřský list, ve kterém se fakticky postavili proti odsunu Němců z Československa. Čeští biskupové "vyjadřují politování nad vyhnáním Němců z jejich vlasti na podkladě využiti neoprávněného principu kolektivní "bezpečnosti". Čeští biskupové vyjádřili nyní i poděkování za pomoc, kterou poskytli křesťané v Německu v těžkých letech komunistické nesvobody církvi sousední země.
Pod nadpisem Prokázat politickou odvahu zveřejňují SdZ prohlášení 250 českých intelektuálů z 8. dubna, vydané v souvislosti s debatou o dekretech prezidenta Beneše. Současně k tomu napsal komentář sám šéfredaktor SdZ, G. Wildt. V něm vysoce chválí novokolaboranta Doležala a bývalého vedoucího prezidentské kanceláře Peheho, kteří byli iniciátory vydaní této petice. Wildt vidí v těchto intelektuálech významného společníka v úsilí proti dekretům.
Do sudetského tažení proti dekretům plně zapadá i dopis městského zastupitele v Zábřehu, Vilibalda Zalio, zveřejněný pod nadpisem Pouze vzájemné odpuštění může vést k usmíření s podtitulkem Český občan prosí o odpuštění a poskytuje symbolickou nápravu. Pan Zalio v něm líčí všechny možné hrůzy, které byly sudetským Němcům způsobeny Čechy po skončení 2. světové váIky, za odsunu a i později. Líčí jak jeho rodina obdržela v pohraničí přepychovou šestipokojovou vilu po Němcích, kteří byli odtud vyhnáni. Za to se hluboce styděl a tak si postavil v r. 1973 vlastní dům. V doležalovském stylu, který předloni nabádal Čechy k odškodnění vyhnaných Němců, V. Zalio píše: "Chtěl bych za tu dobu, co jsme bydleli v domech patřících původně Němcům, se zpětnou platnosti zaplatit alespoň symbolický nájem. Od roku 1949 do roku 1978, to je 29 roků nebo 348 měsíců, tzn. 10 440 dní. Zato chci za každý den symbolicky zaplatit jednu korunu, tzn. celkem 10 440 korun". Tuto částku pak předal Svazu Němců severní Moravy-Orlických hor.
Zatímco v odsuzování tzv. Benešových dekretů a požadavku jejich zrušení jsou bez jediné výjimky autoři všech článků v SdZ jednotní, pak pokud jde o další postup v dosažení tohoto cíle jsou názory různé. Tak např. v tomto čísle SdZ je uveřejněno následující Doporučení: "Na zasedání k politickým otázkám domoviny, které se konalo v Heiligenhofu, hovořili účastníci o známých výrocích českých špičkových politiků. Zástupci zúčastněných, J. Schiffner (Domovská krajina Labské údolí a Domovský kruh Děčin-Podmoky), R. Schnürch (Domovská krajina Praděd) a W. Sitte (Svaz Němců severní Morava-Orlické hory) vydali doporučení obsahující tři body: 1. Partnerství měst ze strany domovských kruhů Sudetoněmeckého landsmanšaftu nechat až na další v klidu a žádné další neuzavírat; 2. Dary pro renovace ve vlasti (pozn.: v ČR) posuzovat velmi kriticky a zdrženlivě; 3. Autobusové zájezdy do vlast nepořádat kvůli zábavě, ale výlučně jen k setkání s krajany, kteří ve vlasti zůstali". (pozn.: nebyli odsunuti). Pozoruhodné na tomto doporučení, které fakticky navrhuje zablokování některých česko-(sudeto)německých kontaktů. je to, že ho podepsali nejenom zástupci odsunutých Němců žijících v Německu., ale i významný představitel Němců v České republice.
Josef Weikert je autorem dvou obsáhlých příspěvků: Nomen es omen? s podtitulkem: Čechy šířená desinformace o právoplatnosti Benešových dekretů a Zfalšované dějiny Evy Hahnové, líčení chce upevnit falešné české formulace. O co jde ? E. Hahnová a její manžel uveřejnili 20. března v Berliner Zeitung a 14. února v Die Zeit příspěvky, které objektivně líčí situaci v Československu v době Mnichova, ale i za války a těsně po jejím skončení, ukazuje na činnost jak henleinovců, tak české strany včetně E. Beneše. Logicky dochází až k obhajobě prezidentských dekretů a k ostré kritice sudetoněmeckého landsmanšaftu. Za to vše si E. Hahnová (emigrantka z Československa v r. 1968) vysloužila od Weigerta hrubé útoky a napadání za „falšovávání" českých dějin a česko-německých vztahů. Přečteme-li si však Weigerta, pak můžeme jen konstatovat, že on falšuje tyto dějiny sám natolik, že zřejmě nejde jen o nevědomost, ale o vědomé lži.
Summa summarum: Ve dnech 18.- 19. května se bude konat v Norimberku sudetoněmecký den. K němu je fakticky zaměřeno téměř celé číslo SdZ, i když o tom konkrétně nepíše. Zrušení tzv. Benešových dekretů tvoří podstatnou část obsahu SdZ a dá se očekávat, že tato tématika také plně zmíněný sudetoněmecký den ovládne. 16. číslo týdeníku SdZ je tak ideologickou přípravou norimberského srazu.
Tak jako v předchozích číslech, i v tomto je několik příspěvků od českých novokolaborantů, resp. příspěvků, které se na tyto novokolaboranty odvolávají. To, že SdZ uveřejňují ubohý a primitivní dopis pana Zalio svědčí o tom, že velký výběr autoru z řad novokolaborantů zřejmě nemají.
Konečně, i toto číslo SdZ potvrzuje trend nejen SdZ, ale celého sudetoněmeckého landsmanšaftu na využívání římskokatolické církve v České republice v tažení za revanšistické požadavky sudeťáků.
Přeložil: „ PhDr. Vladimír Novák, CSc.
