Vyhnání Slovinců a násilí nad ostatními národy během druhé světové války
Vyhnání Slovinců a násilí nad ostatními národy během druhé světové války
Výstavu o uvedeném vytvořilo Sdružení slovinských vyhnanců 1941-1945 a představilo ji loni ve slovinském městě Krško. Jsou v ní představeny i nacistické zločiny, které postihly ostatní národy: Poláky, Rusy, Čechy, Slováky, Ukrajince, Srby a Chorvaty. Dokumenty a fotografie o zločinech spáchaných na obyvatelstvu předválečného Československa poskytl Kruh občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, dokumenty o násilí nad ostatními národy poskytly obdobné organizace v Evropě. Se slovinskou organizací a s Národním muzeem jsme dohodli instalaci výstavy v Národním památníku na Vítkově ve dnech 7.9.-7.10.2012, odkud pak výstava poputuje na Slovensko do Banské Bystrice. Později budou vystavené dokumenty trvale umístěny v Muzeu slovinských vyhnanců na hradě Rajhenburg u Brestanice, kde už jsou doklady o deportacích 20 000 slovinských dětí, nucené práci a vyhnaneckých táborech.
Proč jsme se rozhodli seznámit s výstavou českou veřejnost přes všechny s tím spojené potíže, i finanční (nikdo nám na tento projekt žádnou dotací nepřispěl)? Od konce války uplynulo 67 let a z nedokonalé lidské paměti se začíná zvolna vytrácet i to, co se týká nás. Natož aby u nás všichni lidé věděli, jaké byly osudy jiných evropských národů. Kdo dnes ví, že celé území Slovinska bylo rozděleno mezi čtyři okupační státy, že v části okupované Němci musely všechny nápisy pod hrozbou trestu smrti být do 24 hodin v němčině? A je dobře vědět, jak se vedlo jiným, protože pokud jsme na tom v Protektorátu byli o něco málo lépe, bylo to jen proto, že Hitler potřeboval, aby se kola českého průmyslu otáčela jemu k užitku. Kroky směřující k likvidaci českého národa tak musely být odloženy na později. Ale podívejme se podrobněji, o čem nás výstava informuje (popisky jsou ve slovinštině a angličtině, a do překládání se mohu dát, až tady výstava bude). Pro další text používám popis, který v angličtině a slovinštině doprovázel výstavu v Kršku.
Vyhánění Slovinců během druhé světové války
Slovinsko bylo v r.1941 rozděleno mezi čtyři okupační státy, Německo, Itálii, Maďarsko a Chorvatsko. Němečtí okupanti vyhnali 63 000 Slovinců, z toho nejvíce (45 000) do Německa, do Chorvatska 10 000, do Srbska kolem 7 500. V r.1942 vyhnali Maďaři z jimi okupovaného území 2 500 Slovinců, a 1 000 Slovinců muselo opustit své domovy v rakouských Korutanech. Za násilí vůči nim je odpovědno 4 017 německých a 2 518 italských válečných zločinců. Po kapitulaci Itálie vypálili němečtí okupanti četné vesnice ve slovinském Primorsku a obyvatele deportovali do německých táborů. Asi 17 000 Slovinců uprchlo před deportací. Okupanti vypalovali vesnice, ničili stavby, kořistili přírodní bohatství, plenili majetek Slovinců a posílali jej do svých zemí. Vyhnaní Slovinci ztratili všechen svůj majetek, a také nemovitosti byly zničeny nebo poškozeny. Když se v létě 1945 vraceli do svých domovů, očekávaly je vydrancované, vypálené a zničené domy. Během druhé světové války zahynulo 89 404 Slovinců, z toho 35 717 civilistů.
Násilí v Polsku
V letech druhé světové války (1939-1945) zavedl nacistický režim Třetí říše v Polsku systém totálního teroru a otroctví. Polsko ztratilo v této válce 6 028 000 milionů občanů. Okupanti zřídili na polském území 3 690 koncentračních táborů. 3,2 milionu lidí bylo deportováno do Třetí říše. Kromě toho byli polští občané posláni do 7 862 táborů v jiných evropských zemích. Mezi deportovanými bylo 600 000 dětí mladších 15 let. Další formou zotročení bylo vynucené nošení kosočtverce s písmenem „P“ na oděvu.
Ruský lid a jeho oběti
V Sovětském svazu přišlo ve druhé světové válce o život 26 600 000 lidí, z toho 8 860 400 vojáků a 13 700 000 civilistů. 7 420 379 z nich bylo v obsazených územích plánovitě zavražděno. 4 100 000 lidí zemřelo následkem brutálních poměrů panujících v okupačním režimu (hlad, nakažlivé nemoci, nedostatečná zdravotní péče a pod.). Dalších 2 164 213 lidí zemřelo po deportaci na nucené práce do Německa. Více než 451 000 lidí se z vyhnanství nevrátilo. Na okupovaném území tehdejšího Sovětského svazu existovalo 14 033 koncentračních a pracovních táborů, za ostnatými dráty bylo 18 milionů lidí.
Češi v letech 1938-1945
Pro Čechy začala druhá světová válka už v r.1938 - po mnichovské dohodě byla značná část československého území odstoupena Německu. Utečenci z pohraničních území do českého vnitrozemí byli tak prvními oběťmi války. Bylo jich 230 000, kromě Čechů i němečtí antifašisté a Židé. 15.března 1939 obsadil německý Wehrmacht Čechy a Moravu a vytvořil tzv. Protektorát. Počet obětí války z celého tehdejšího Československa se pohybuje mezi 340 000 a 360 000, z toho přibližně 220 000 tvoří oběti holocaustu.
Oběti 2. světové války na Slovensku
Nacistický útok na Slovensko si vyžádal více než 10 000 obětí na životech. Počet obětí války z celého tehdejšího Československa se pohybuje mezi 340 000 a 360 000, z toho přibližně 220 000 tvoří oběti holocaustu. Přibližně 15 000 dětí bylo za války zavražděno, část z nich pocházela ze zničených a vypálených vesnic. 7 000 lidí zahynulo při leteckých náletech. Bezprostředně po druhé světové válce zemřelo 95 000 lidí na následky předchozího utrpení.
Obsazení Ukrajiny a zločiny na Ukrajincích
Německé nacistické obsazení města Kyjeva a přilehlé oblasti trvalo téměř 930 dní. V táborech německých okupantů bylo v letech 1941 až 1945 více než 8 milionů Ukrajinců mučeno a zabito. Mezi oběťmi byli zajatci i civilisté, staří lidé, ženy a děti. Obzvláště smutné je, že mezi oběťmi nacistického násilí byly i početné oběti dětské. Nacisté vybudovali na okupovaném území téměř v každém městě koncentrační tábor, v němž se každé provinění trestalo smrtí. 40% obyvatel v kyjevském regionu nepřežilo konec války. Okupant zničil zcela 23 míst, 190 bylo zničeno částečně, 75 000 usedlostí bylo vypáleno.
Osud srbského národa ve druhé světové válce
Po obsazení někdejší Jugoslávie bylo Srbsko obsazeno různými okupačními mocnostmi. Největší část Srbska a Banát se dostaly pod německou správu, oblast Bačka spravovali Maďaři, jihozápadní Srbsko Bulhaři. Část Srbska patřila také Albánii, pak byla znovu obsazena Itálií, a oblast Srem byla součástí nezávislého Chorvatska. Od 5.5.1941 do 9.5.1945 bylo v Chorvatsku za vlády Ante Paveliče zavražděno více než 70 000 dětí mladších 14 let. V ustašovských táborech bylo zavražděno 23 504 chlapců a děvčat, z toho 19 432 v táboře Jasenovac.
Druhá světová válka v Chorvatsku
Chorvatsko vyhlásilo 10.dubna 1941 společně s Bosnou-Hercegovinou nezávislý stát. Vedle regulérní armády byly založeny ustašovské jednotky, které měly plnit zvláštní úkoly. Hned po převzetí moci vydal parlament kromě jiných zákonů také rasové zákony a nařízení o vyhánění Židů, Srbů, Romů a politických odpůrců režimu. Pro zajatce byly postaveny početné koncentrační tábory. Po vpádu německých vojsk a po kapitulaci fašistické Itálie začal masový útěk obyvatelstva. První uprchlické transporty začaly v prosinci 1943 a směřovaly do jižní Itálie, později bylo 30 000 běženců shromážděno na egyptském poloostrově Sinaj
Text: Društvo izgnancev Slovenije
