Volba - Globální nadvláda nebo globální vedení 1 Zbigniev Brzezinski
Volba - Globální nadvláda nebo globální vedení 1
Zbigniev Brzezinski
(Z originálu The choice: Global dominitian or Global Leadership, 2004, Mladá fronta 2004)
Výňatky
Předmluva
„Jádro mých úvah o roli Spojených států ve světě je prosté: americká moc, hájící především národní suverenitu, je dnes hlavním garantem celosvětové stability, přitom však americká společnost vyvolává globální společenské trendy, které tuto tradiční národní suverenitu narušují. Americká moc ve spojení s dynamikou americké společnosti by mohla vytvářet celosvětové společenství, které bude sdílet společné zájmy. Pokud však Amerika použije svou moc nesprávně a obě tendence budou ve vzájemném sporu, může nastat světový chaos, ve kterém Spojeným státům připadne role nenáviděného nepřítele.
… Ať je to dobře nebo špatně, Spojené státy v globálním měřítku určují krok a na dohled není nikdo, kdo by jim mohl konkurovat.
Evropa by snad mohla stačit ekonomicky, ale zabere ještě hodně času, než bude natolik jednotná, aby dokázala soupeřit se Spojenými státy také na politické rovině.
… Výchozím bodem je přesvědčení, že dnešní revoluce moderních technologií, zvláště na poli informací, vede k postupnému vzniku celosvětového společenství, které ve stále větší míře sdílí společné zájmy, přičemž centrem tohoto společenství jsou Spojené státy.
I . díl: Americká hegemonie a globální bezpečnost
… Dokonce i Rusové, kteří se z nostalgických důvodů nejvíce zdráhali uznat rozsah americké moci a vlivu, již přijali fakt, že po určitou dobu zůstanou Spojené státy rozhodujícím hráčem ve světových záležitostech. …
Dnešnímu světu se nemusí líbit americká nadvláda: může jí nedůvěřovat, nesnášet ji, někdy proti ní i konspirovat. Ale z praktických důvodů nemůže jít přímo proti ní. …Čína a Rusko si zahrávaly s myšlenkou na strategické přátelství a na podporu globální ˇmultipolarity´, kterýžto pojem lze snadno rozluštit jako ´anti-hegemonii´. Prakticky z toho nic nevzešlo, jelikož Rusko je ve srovnání s Čínou relativně slabé a Čína navíc pragmaticky nahlédla, že v současné době potřebuje především zahraniční kapitál a technologii. Ani jednoho by se jí nedostalo, kdyby její vztahy se Spojenými státy byly antagonistické. …
Stejně se to má se současnou americkou převahou. Také ona v v určitém okamžiku padne, nejspíš později, než si někteří přejí, a dříve, než předpokládá většina Američanů. Klíčová otázka zní: co ji nahradí? Náhlý konec americké hegemonie by nepochybně uvrhl svět do globálního chaosu, ve kterém by mezinárodní anarchie přerušovaly výbuchy skutečně hromadné destrukce. … Mocnosti minulého století jsou příliš vyčerpané nebo příliš slabé, než aby mohly přijmout roli, kterou dnes hrají Spojené státy. …
Obojí vede k témuž závěru: pro Ameriku je globální bezpečnost nepostradatelnou složkou národní bezpečnosti.
Dilemata národní bezpečnosti
… Amerika se dostala do sedla v době, kdy národní suverenita a národní bezpečnost znamenaly téměř totéž. Právě těmito pojmy se definovaly mezinárodní vztahy. … každý stát byl na svém území svrchovaným a absolutním arbitrem, pokud šlo o národní bezpečnost. Ačkoliv národní suverenita měla být podle práva absolutní, zjevný nepoměr mezi silami jednotlivých států se nejen vynucoval výrazné kompromisy, především ze strany slabších států, ale přinášel také značné narušování suverenity slabších států státy silnějšími. …
Když v roce 1945 vznikala Organizace spojených národů, větší státy si dobře uvědomovaly, že pokud má tato organizace hrát smysluplnou bezpečností úlohu, je nutné vzít v úvahu potřebné globální moci. Přitom však nebylo možné zcela odložit princip rovnosti suverénních států. Výsledný kompromis zajistil rovné hlasovací právo všem členským státům ve Valném shromáždění Spojených národů a právo veta v Bezpečnostní radě OSN pro pět vůdčích mocností, které vyšly vítězně z druhé světové války. Tento vzorec byl nevysloveným přiznáním, že národní suverenita je stále více pouhou iluzí a ve skutečnosti náleží jenom hrstce velmi mocných států. …
Američané považovali národní suverenitu za své přirozené právo. … Američané šli do války, ale válka nepřišla do Ameriky. … Jistě, americké jednotky v Německu a Japonsku chránily ostatní státy chránice Ameriku – ale zajišťovaly také to, aby nebezpečí bylo od USA geograficky daleko.
Nejdříve na sklonku padesátých let, a možná až v době kubánské krize, Amerika s hrůzou pochopila, že moderní technologie udělala z nezranitelnosti věc minulosti. … Na základě celonárodní intenzivní diskuse se dospělo k dohodě, že stabilního vojenského vztahu se Sovětským vztahem lze dosáhnout jedině prostřednictvím vzájemných vojenských omezení. …
Zmíněné dohody byly v podstatě přiznáním, že bezpečnost Spojených států již není výlučně v amerických rukou, nýbrž že z části závisí na spolupráci s potencionálně smrtonosným nepřítelem. …
A skutečně, po pádu Sovětského svazu v roce 1991 přestaly být sovětské rakety námětem redukčních dohod a místo toho je dostaly na starost americké demontážní týmy: peníze a technika Spojených států pomáhaly zvyšovat bezpečnost úložných prostor pro sovětské raketové hlavice, které kdysi naháněly hrůzu. Skutečnost, že se sovětský atomový arzenál dostal do amerického opatrovnictví, jasně dokládá, nakolik vybledla sovětská hrozba. …
Pro současný postoj USA je zcela příznačná tendence amerického Kongresu hodnotit oprávněnost jednání ostatních států prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí; Spojené státy mají stále povýšenější vztah k suverenitě ostatních národů, ale zůstávají velmi citlivé na vlastní svrchovanost. …
Globalizace tak nejenom zevšeobecňuje zranitelnost; zároveň soustřeďuje nepřátelství vůči USA. …
V následujícím přehledu jsem je (možné scénáře, pozn. red.) seřadil od tradičnějších k těm novějším:
1. globální a pustošivá strategická válka - dnes sice nepravděpodobná, ale přesto možná – mezi Spojenými státy a Ruskem a za dvacet nebo více let mezi Spojenými státy a Čínou, jakož i mezi Čínou a Ruskem;
2. významné regionální války, vedené státy s vysoce účinným zbrojním arzenálem,například mezi Indií a Pákistánem nebo mezi Izraelem a Iránem;
3. tříštivé etnické střety, především v rámci multietnických států, jako je Indonésie nebo Indie;
4. různé formy „národně-osvobozených hnutí“, bojujících proti skutečné či domnělé rasové nadvládě, například indiánských obyvatel venkova v Latinské Americe, Čečenců v Rusku nebo Palestinců proti Izraeli;
5. bleskové výpady jinak slabých států, které dokážou vyrobit zbraně hromadného ničení a najít způsob, jak je použít proti svým sousedům nebo anonymně proti Spojeným státům;
6. stále smrtonosnější teroristické útoky proti obzvlášť nenáviděným cílům , podobné událostem z 11. září ve Spojených státech, ale při nichž by mohly být použity také zbraně hromadného ničení;
7. ochromující útoky na informační systémy ze strany států, teroristických organizací a dokonce i jednotlivých anarchistů, které by uvrhly operační infrastrukturu rozvinutých společností do naprostého chaosu.
… Globální bezpečnostní problémy v prvních desetiletích jednadvacátého století se tedy kvalitativně liší od problémů dvacátého století. Přetrhlo se tradiční spojení mezi národní suverenitou a národní bezpečností. V popředí bezpečnostní politiky Spojených států samozřejmě zůstávají americké strategické zájmy, jelikož potencionálně nepřátelské velké státy (jako je Rusko nebo Čína) mohou i nadále způsobit značné škody americké vlasti, kdyby se zhroutilo mezinárodní uspořádání. … takže jednou z hlavních starostí americké bezpečnostní politiky bude i nadále, aby si Spojené státy udržely svůj technologický náskok. …
Války mezi rozvinutějšími zeměmi (jakkoli nepravděpodobné) a války rozvinutých zemí proti méně rozvinutým (ty jsou pravděpodobnější) budou napříště probíhat s využitím stále přesnějších zbraní a jejich cílem nebude totální zničení nepřátelské společnosti, nýbrž odzbrojení a tím podmanění protivníka. …Daleko pravděpodobnější než organizované, trvalé, formální války jsou dnes náhlé a infiltrační boje. Formální vyhlašování válečného stavu je věcí minulosti. …
Demografický tlak, který přelidněné chudé oblasti vyvíjejí na bohatší země, možná časem přeroste do formy násilné ilegální imigrace. …
Spojené státy proto mají důvod nárokovat si větší míru zabezpečení, než jakou potřebuje většina ostatních států.
Národní moc a mezinárodní boj
Představa naprosté národní bezpečnosti je dnes mýtus. … Amerika je společnost, která přetváří svět, přímo revolučně převrací mezinárodní politiku založenou na principu národní suverenity. …
Amerika má v dlouhodobém horizontu dvě možnosti: buďto se může snažit o postupnou a obezřetnou proměnu své nadvlády do podoby stabilního mezinárodního systému, … . Zachování americké nadvlády by preferovaly konzervativnější složky americké společnosti a americká elita. …Ochota převést určitou moc na podobně smýšlející spojence při vytváření globálního bezpečnostního systému je naopak vlastní té části americké společnosti, která má blíže k liberalismu a je schopna promítnout domácí společenské spravedlnosti na internacionální rovinu. …
I nadále zůstane jednou z hlavních povinností amerických politiků pokračovat v jaderném zastrašování Ruska. V dohledné době by také Čína mohla způsobit značné škody americké společnosti, kdyby vypukla globální strategická válka. …
Spojené státy musejí podržet vojenské síly, které budou způsobilé (pod americkým strategickým deštníkem) rychle a rozhodně do lokálních válek bez ohledu na to, jak daleko jsou od USA. …
Pokud však skutečně chceme zlepšit obranu vlasti … potřebujeme především schopnou zpravodajskou službu. … měli bychom účinněji a větší měrou využívat lidí infiltrovaných do zahraničních vlád a teroristických organizací a podnikat tajné útočné akce s cílem zamezit komplotům proti Americe už na samém počátku. …
Definice nové hrozby
… třetí zásadní diskuse o bezpečnostní politice má stále širší dimenze: jde o přežití americké společnosti … Spojené státy zajišťují bezpečnost svých spojenců a na obecnější rovině zaručují globální stabilitu; …
V této třetí velké diskusi o americké národní bezpečnosti je klíčová otázka následující: jakým způsobem definovat hrozbu? … Prezident Bush tíhl k tomu (možná pro své náboženské založení), hovořit o této hrozbě téměř v teologických pojmech, vidět zde střet ´dobra a zla´. Dokonce sáhl po leninské frázi, ´kdo není s námi, je proti nám´: takový výrok sice dobře odpovídá vzedmutí veřejných nálad, ale je příliš černobílý … .
Americkému lidu nejspíše nějakou dobu postačí ´osa zla´ jako hrubá definice bezpečnostní hrozby. … Téměř za každým teroristickým činem se proto skrývá politický problém. … Pokud se chceme vyrovnat s terorismem, nemůžeme jen vést vojenské tažení na odstranění všech teroristů; musíme rozpoznat politické pohnutky, které jsou v pozadí jejich činů, a určitým způsobem na ně reagovat. …
V Latinské Americe působí jak levicoví, tak pravicoví teroristé, kteří mají na svědomí desetitisíce mrtvých.
Terorismus, který má své kořeny v etnické, národnostní nebo náboženské zášti, je tou nejvytrvalejší, nejodolnější formou terorismu. … Proto je nezbytné teroristy odstranit. Pokud si ovšem chceme být jisti, že znovu nedoplní své počty, potřebujeme důkladně propracovanou politickou strategii, abychom zeslabili politické a kulturní vlivy, které dodávají terorismu na síle. Musíme politicky odříznout kořeny terorismu. …
Nelze obejít historickou skutečnost, že právě americké působení na Středním východě je hlavním důvodem, proč se terorismus zaměřil právě na Spojené státy; … Americká nechuť rozpoznat a uznat spojení mezi událostmi z 11. září a moderními politickými dějinami Středního východu … je proto nebezpečná forma zapírání. ...
Američané nejsou zcela bez viny, pokud jde o rozšíření nukleárních zbraní. Amerika pomáhala Velké Británii vyrobit atomové zbraně;, tajně podporovala Francii; a mhouřila oči nad Izraelem možná nejen to; smířila se s nukleárními programy Číny, Indie a Pákistánu; a dostatečně nestřežila svá vlastní jaderná tajemství. …
Jakákoliv vojenská operace proti Iránu by se mohla omezit na selektivní úder proti kterémukoli z objektů, který se podílí na produkci zbraní hromadného ničení, čímž by se snížila náročnost potřebného vojenského útoku. …
Spojené státy si tak v podstatě přivlastnily právo určovat, kdo je nepřítel, a bojovat proti němu, aniž by se nejdřív snažily dosáhnout mezinárodní shody na společné definici hrozby. Zavedenou doktrínu o oboustranně zaručené destrukci (známou jako MAD) tak nahradila nové koncepce jednostranně zaručené destrukce (kterou bychom mohli zkracovat jako SAD). …
Sloučení dvou odlišných věcí – defenzivní akce, která má zabránit bezprostředně hrozícímu nebezpečí, a prevence – celou věc ještě více zamlžuje. …Defenzivní akci, která odvrací hrozící útok, lze hájit svrchovaným národním zájmem tváří v tvář hrozícímu nebezpečí a ze své podstaty bývá jednostranná. … Oproti tomu preventivní akci by měla předcházet, je-li to možné, mobilizace politického tlaku (včetně mezinárodní podpory) a k použití síly měli bychom se uchylovat pouze ve chvíli, kdy byly vyčerpány všechny ostatní prostředky a kdy zastrašování není již spolehlivé. Neschopnost mezi těmito věcmi rozlišovat – zvláště pak ze strany supervelmoci, která má k dispozici největší odstrašovací prostředky – může uspíšit příchod epidemie jednostranných ´preventivních´ válek maskovaných za ´defenzivní akce´. …
Amerika by pak už nebyla majákem svobody …, ale stala by se vůdcem nové ´svaté aliance´, která nedokáže vyváženě pečovat o řád a spravedlnost, o bezpečnost a demokracii, o sílu národa a spolehlivý pokrok. …Osamělá Amerika by se pak navzdory své moci stala obětí nepřátelských uskupení.
