Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vlny uprchlíků, vyhnanců se valily do Srbska

1. 8. 2022

Vlny uprchlíků, vyhnanců se valily  do Srbska

Podivné hry Západu.

Prof.Dr.Rajko Doleček,DrSc.

       

              Do uloupení Kosova za pomoci Západu a uznaného jako samostatný stát celkem rychle a proti vůli prezidenta V.Klause, českého parlamentu a většiny obyvatel naším tehdejším ministrem zahraničí K.Schwarzenbergem (2008), mělo Srbsko přes 10 miliónů obyvatel. Nyní má po té loupeži Kosova  přes dva milióny méně. A Srbové ztratili i část své „svaté země“, tam kde jejich stát vznikal, kde srbská plemena přijala křesťanství, kde bylo centrum mocného srbského státu Nemanjićů a kde jsou bezpočetné srbské památky z toho času. A to vše proběhlo za vyhánění srbského obyvatelstva z oblasti Kosova a Metohije od konce XIX.století.

            Srbsko se muselo vyrovnat v srpnu a květnu roku 1995 s přílivem vyhnaných a oloupených kolem 230 000 Srbů z Chorvatska, kde žili po staletí. Bylo to následkem operací Německem masivně sponzorované a vyzbrojené chorvatské armády v operacích „Bouře“ a „Záblesk“, podporované stále více se prosazujícími ideology ustašovských zločinců, za strategického velení americkými generály-žoldáky, za pomoci NATO letectva. Vše se to obešlo téměř zcela bez kritiky a zcela bez sankcí Evropské unie a OSN, bez protestů prezidenta Havla. Z řádově vyhnaných 230 000 uprchlíků jich část přijala Srbská republika (Srbsko), část Republika Srbská v Bosně a Hercegovině (B&H). To bylo přijetí najednou, téměř doslova ze dne na den, po akci chorvatské armády.

 Po NATO agresi 24.března 1999 a po konci zločineckého 78 dnů trvajícího tříměsíčního bombardování, zabíjení a ničení civilních cílů a infrastruktury Srbska letectvem NATO (tedy i letectvem té „mírumilovné, hodné“ Evropské unie), na podkladě trapných výmyslů, bez povolení Radou bezpečnosti OSN, bylo z Kosova doslova ze dne na den vyhnáno a oloupeno a uprchlo, aby zachránilo holý život, zase řádově na 230 000 Srbů a Romů, které během několika dnů přijalo bombardováním těžce poškozené Srbsko, tehdy téměř bez mezinárodní pomoci, kromě od Ruska. V té době bylo, jak se udává, kosovskými Albánci povražděno i přes dalších 3 000 Srbů a Romů. A teroristická organizace kosovských Albánců UÇK (Kosovská Osvobozenecká Armáda) zabíjela zajaté Srby a Romy jako laboratorní zvířata, aby jim odebírala jejich různé orgány a prodávala je do zahraničí k transplantacím. Podle švýcarského vyšetřovatele Dicka Martyho měl v tom prsty i od Anglie a USA všestranně podporovaný „chráněnec“ Madelaine Albrightové Hashim Thaci, zvaný svými lidmi „Zmije“, jednu dobu dokonce „premiér“ Kosova, nyní už i prezident (od 2016), kterého mělo čekat vyšetřování a  i soud, ale jeho mocní ochránci (hlavně USA) svého „hocha“ neopustili. Vždyť udělal vše, co si od něho přáli a udělá vše, co si budou přát.

O Thacim a o jeho zatím zřejmě „nepotrestatelných zločinech“, jakož i o jeho vedoucích spolupachatelích zločinů (Agim Čeku, Ramuš a Daut Haradinaj, Fatmir Ljimaj, atd.). píše ve své rozsáhlé knize Carla del Ponte „Paní Žalobkyne“, vedoucí prokurátorka ICTY, Mezinárodního Trestního tribunálu pro válečné zločiny v někdejší Jugoslávii. Vlastním a přečetl jsem její srbské vydání „Gospodja Tužiteljka“, které vyšlo v Bělehradě (2008, Profil) a má 378 stran. Nikdo z vedoucích zločinců nebyl dosud odsouzen, mnoho svědků bylo zavražděno, zmizelo, bálo se a nechtělo svědčit. Stojí za to přečíst si z její knihy celou kapitolu XI (str.265-293) o toho času „netrestatelných zločincích“. Jak je možné, že významní velitelé zločinců UÇK (například Ramuš Haradinaj) nebyli odsouzeni podle tak zvané velitelské odpovědnosti, za kterou byli šmahem odsuzováni bosensko-srbští velitelé jednotek po zcela nekvalitních soudních řízeních soudci ICTY, jejichž při nejmenším významná část je na výplatních listinách NATO,

Tyto „kosovské vazby“ a zločiny při surové válce proti Srbsku v 1999 učinily, že někdo na tom Západě v té době, paní Albrightovou nazval „balkánskou řeznicí“ (the Butcher of Balkan). Je známo, že i Hillary Clintonová tehdy tvrdě nutila svého manžela, prezidenta USA Billa Clintona, aby Srbsko bombardoval. Paní Albrightová (v roce 2017 jí bylo 80 let) při tom po obsazení Kosova a jeho odtržení od Srbska, vydělala nemalé peníze v rámci obchodů s komunikačními systémy Kosova. Podobně prý vydělal i velitel NATO agrese v 1999 generál Wesley Clark, v souvislosti s kosovským velkodolem Trepča..

Za 4 roky (1995 až 1999) Západem sponzorovaných a prováděných proti srbských agresí v této části Balkánu, to znamenalo téměř půl miliónu srbských oloupených a vyhnaných uprchlíků pro Srbsko a Republiku Srbskou (B&H),  dospělých i dětí, starých lidí. A také desetitisíce zraněných a povražděných. Srbsko bylo již „zvyklé“ na přívaly uprchlíků a to prakticky velikou většinou Srbů. Srbové prchali, zde nutno znova uvést, aby zachránili holý život, ne z nějakých ekonomických důvodů. 

 Po zničení Jugoslávie Německem, Itálií, Maďarskem a Bulharskem začátkem války 1941-45, se Německem okupované Srbsko staralo o více než 800 000 vyhnaných a zcela oloupených, velikou většinou Srbů, hlavně z tzv.ustašovského Nezávislého státu Chorvatsko (NDH), který se ukázal být pravým genocidním státem pro Srby, z kterých tam bylo povražděno, spolu se Židy a Romy, řádově přes 700 - 800 000. Hitler a Mussolini totiž „darovali“ Chorvatsku i celou Bosnu a Hercegovinu s velmi početným srbským obyvatelstvem. A nemělo by se zapomenout, že Německo vyhnalo, z krajů připojených k Německu v roce 1941, řádově 30-40 000 Slovinců do Srbska, které o ně, i když samo Německem obsazené, všestranně muselo pečovat. V té době se mezi slovinskými vyhnanci narodil i budoucí prezident Slovinska Milan Kučan, známý později při rozbíjení Jugoslávie v 90tých letech XX.století podle svých protisrbských stavů.

 Hitlerův „létající diplomat“ pro Balkán Hermann Neubacher udával jako srbské ztráty za války, většinou v ustašovském Chorvatsku, na 750 000 mrtvých. Dokonce i němečtí velící generálové v té oblasti, byli téměř zděšeni surovostí vraždění Srbů v ustašovském Chorvatsku, v jeho četných (!) vyhlazovacích táborech pro Srby, Židy i Romy, včetně dětí. Statisíce Srbů v té době našly ochranu a útočiště v oblastech Chorvatska, okupovaných Itálii. V té době ale byly i desetitisíce Srbů a Židů vyháněny a mnozí z nich povražděni v oblastech okupovaných Maďarskem. Mnoho srbských a židovských mrtvol přinášel v zimě 1941-42 Dunaj, z Maďarskem okupované části Srbska, z Bačky. Mrtvoly v Chorvatsku povražděných Srbů, přinášela zase řeka Sáva, v Bělehradě pod starou pevností a parkem Kalemegdan. Protože mám už přes 91 let a protože jsem v té době v Bělehradě žil, tak jsem to všechno viděl.

V té době Srbsku nikdo neposkytl nějakou pomoc pro tyto uprchlíky, o které se staralo docela účinně, přes mnoho těžkostí,  přes německou okupaci, tzv. „Srbské komisařství pro uprchlíky“.

Toto jen jako připomínka k dnešní době, když se tolik píše o masách  uprchlíků, o jejich „invazi“ do Evropy, z kterých je zřejmě značná část ekonomická a jen část prchá před hrůzami války v jejich oblasti, zatím co zcela nedávní srbští uprchlíci byli vyhnáni z Chorvatska a z oblasti Srbska zvaného Kosovo a Metohija, odkud museli utéci, aby zachránili holý život. A ti, kteří vlastně byli jakýmisi „sponzory“ jejich trápení, to jsou do značné míry různé západní státy (jejich vedení !), obzvláště Německo, USA, Británie, některé státy Evropské unie a významně NATO vůbec.

Vatikán vůbec neprojevil dostatek vůle a rozhodnosti, aby chránil své srbské pravoslavné křesťanské bratry. Někteří jeho členové, bohužel, nenávist proti Srbům povzbuzovali. Copak nemohl v té souvislosti víc podniknout i jinak velmi populární Jan Pavel II ?

A hlavní „oficiální“ západní  viníci moc pomoci neposkytli, vlastně skoro nic. Jen se jejich propaganda a jejich satelitní státy snaží, aby se o jejich zločinech moc nemluvilo. Odškodnil někdo z Chorvatska vyhnané a oloupené Srby v roce 1995? Zaplatil někdo něco Srbsku (bylo by to mnoho desítek miliard US dolarů) za zničenou infrastrukturu země během zcela ilegálního, bez povolení Radou bezpečnosti OSN, kriminálního bombardování 78 dnů a nocí organizací NATO v 1999? A pokrytci se diví, že země neprosperuje. Dostali nějaké odškodnění potomci od NATO bomb povražděných za NATO agrese proti Srbsku? Dostali něco zmrzačení  nebo ti, co přišli o všechno? A co ti, kteří dostali leukémii nebo jiné zhoubné nádory následkem zločineckého použití Američany v Srbsku, na Kosovu, v Bosně, munice s ochuzeným uranem?

Ta katastrofálně snížená prosperita dnešního Srbska je sice i následkem nemalé korupce a ne příliš schopných vlád, ale hlavně následkem ničení těmi tisíci tun „humanitárních bomb“, jak je tehdy směšně nazval v pařížském Le Monde 29.dubna 1999. náš tehdejší prezident Havel. Jen málo lidí si uvědomuje, že NATO svrhlo na Srbsko (v 1999) mnohem více bomb, než v Afghánistánu, Libyi, Iráku.