České národní listy

Veškeré vedoucí funkce na zámku zastávali výhradně Němci.  Češi byli jen hrubou zemědělskou práci

Moc dobře si pamatuji na dobu, kdy moje rodiče zanechali pole i veškerá domácí zvířata sousedům a jen s nejnutnějším nábytkem a ošacením naložení do vlaku jsme odjížděli do neznámého kraje do vnitrozemí, mezi Čechy.

Naše obec Šanov (okr. Znojmo) byla obsazena německými vojáky jako jedna z posledních, začátkem října roku 1938. Bylo mi tehdy jedenáct let a mé vzpomínky se za uplynulých šedesát let poztrácely. Přesto však nikdy nezapomenu na ty, o kterých vám budu psát.

Můj otec, František Kment, byl v roce 1938 mobilizací odveden (nevím kam) a šel s elánem bránit vlast. Maminka s námi třemi dětmi (11, 8, 3) a s babičkou zůstala dál bydlet v deputátním domě na panství, kde oba moji rodiče i babička pracovali. Panství patřilo německému hraběti Kucnovi (správně Khuen-Belazimu). Naše bydliště byl Nový Dvůr a další hraběcí dvory byly Karlov a Anšov  s přilehlými polnostmi a lesem, ve kterém byl i hraběcí zámek.

Podle vyprávění mých rodičů se sloužícím hraběte nežilo v jeho službách špatně. Každá rodina (např. na Novém Dvoře jich bylo ke dvaceti) dostávala podle počtu příslušníků deputát v naturáliích a měla svůj byt. Zaměstnáni na statku byli všichni dospělí. Podle počtu na hlavu jsme dostávali ve formě naturálií mléko, mouku, cukr a bylo nám přiděleno pole na zahradu, mohli jsme chovat vlastní domácí zvířata a dostávali jsme i malý plat. Veškeré vedoucí funkce, jako byl správce, adjunkt, šafář, mistr v kovárně, stájích, fořt a personál na zámku, zastávali výhradně Němci.  Češi byli jen hrubou zemědělskou práci.

Nebylo však národnostních rozdílů v sousedských vztazích. Bylo hodně smíšených manželství a my děti jsme se kamarádily spolu bez rozdílu, zda to byl Čech či Němec. Vzpomínám si, že při oslavě národního svátku se i naše hymna zpívala společně. Němci po svém, přeloženou do němčiny. Vím, že začínala: „Wo ist mein Heimat, mein Vaterland.“ V létě 1938 hostil hrabě na svém zámku Konráda Henleina po celý týden. Jeho návštěva zanechala stopy v dosud klidných sousedských vztazích s Němci. Dokonce i my děti jsme cítily, že se něco děje. Moje kamarádka, jejíž otec byl Němec, měla zakázáno si se mnou hrát. … 

 Ludmila Hubáčková