České národní listy

V prosinci 1940 se z podnětu ústředního výboru strany konala v Moskvě porada nejvyšších velitelů armády, kde byly předneseny referáty k základním otázkám soudobého vojenského umění. G. K. Žukov byl pověřen vypracovat referát Charakter soudobé útočné operace. Kromě toho se plánovalo uspořádání velké strategické hry, kde Žukov měl být „modrou stranou“ (nepřítelem).

Porada se konala koncem prosince 1940. Byli na ní přítomni velitelé okruhů a armád, členové vojenských rad, náčelníci štábů vojenských okruhů a armád, náčelníci všech vojenských akademií, generální inspektoři všech druhů vojsk a také členové politbyra ÚV VKS(b). Všichni, kdo se zúčastnili diskuse, i lidový komisař obrany, který přednesl závěrečné slovo, byli stejného názoru, že rozpoutá-li fašistické Německo válku proti Sovětskému svazu, budeme mít co činit s nejsilnější armádou Západu. Zdůrazňovala se její vybavenost tankovými a mechanizovanými vojsky a silným letectvem a také velké zkušenosti z organizace a vedení války. Diskutující považovali za nutné pokračovat ve výstavbě tankových a mechanizovaných svazků divize-sbor, aby se síly vyrovnaly silám německé armády. Hovořilo se o reorganizaci a přezbrojení vojenského letectva, protiletadlové a protitankové obraně i o nutnosti převedení dělostřelectva na mechanický tah.

Porada ukázala, že sovětská vojenská teorie v podstatě správně určila hlavní směry v rozvoji soudobého vojenského umění. Na základě závěrů porady bylo po určité době učiněno další opatření ke zvýšení bojové připravenosti vojsk pohraničních okruhů a ke zdokonalování umění štábů. V okruzích proběhla nová vlna velkých operačně-taktických her a cvičení, vypracovával se plán obrany státních hranic. „Po poradě,“ uvádí Žukov, „jsme byli s Timošenkem pozváni k J. V. Stalinovi. Stalin nás uvítal, pozdravil kývnutím hlavy, a když jsme usedli, vytkl Timošenkovi, že skončil poradu a nedověděl se o obsahu závěrečného projevu. Dále se informoval o válečné hře, a kdo představuje modrou a červenou stranu. Na závěr požádal, aby účastníky porady - velitele nerozpouštěl.“

Příštího dne byla zahájena velká operačně-strategická válečná hra. Za základ strategické situace byly pojaty pravděpodobné události, k nimž v případě útoku Německa na Sovětský svaz mohlo na západních hranicích dojít. Válečná strategická hra měla v podstatě za cíl ověřit si reálnost a účelnost hlavních tezí plánu krytu hranic a činnosti vojsk v počátečním období války. Všechny materiály vypracované generálním štábem do značné míry odrážely poslední operace německých vojsk v Evropě.

Hra byla plná dramatických okamžiků pro východní stranu. Tyto okamžiky se v mnohém podobaly těm, k nimž došlo 22. června 1941, kdy Německo přepadlo Sovětský svaz. Po skončení hry nařídil lidový komisař obrany velitelům obou stran, aby provedli dílčí rozbor a uvedli nedostatky i kladné okamžiky v operaci obou účastníků. Celkový rozbor byl uspořádán v Kremlu, kam byli všichni účastníci Stalinem pozváni. Přítomni byli rovněž členové politbyra.

O průběhu hry referoval náčelník generálního štábu armádní generál Mereckov. Když uváděl údaje o poměru sil obou stran a o přesile modrých na počátku hry, zejména pokud jde o tanky a letectvo, Stalin jej přerušil a konstatoval: „Nezapomínejte, že ve válce je důležitá nejen aritmetická většina, ale také umění velitelů vojsk.“ Po několika dalších připomínkách vystoupil lidový komisař  Timošenko. Informoval přítomné o operačním a taktickém růstu velitelů, náčelníků štábů okruhů, o užitečnosti nedávné porady a válečné strategické hry. Uvedl: „Ve výcvikovém roce 1941 budou mít vojska možnost připravit se ještě cílevědoměji a organizovaněji, protože se v té době už budou muset zařizovat v prostorech podle nové dislokace.“

Po něm vystoupil generálplukovník Pavlov, hodnotící válečnou hru. Na otázku Stalina „V čem jsou příčiny neúspěchu operací vojsk červené strany?“ pokusil se odpovědět žertem, že se ve válečných hrách tomu tak stává. Stalin však kriticky poukázal: „Velitel vojsk okruhu musí ovládat vojenské umění, dokázat za všech okolností nalézt správné řešení, což jste v této hře nedokázal.“

O slovo požádal Žukov. Zdůraznil velký význam těchto her pro růst operační a strategické úrovně vyšších velitelů a navrhl, aby byly pořádány častěji, bez ohledu na složitost jejich organizace. „Pro zvýšení vojenské připravenosti velitelů a pracovníků štábů okruhů a armád musíme zahájit praxi velitelsko-štábních polních cvičení se spojovacími prostředky pod velením lidového komisaře obrany a generálního štábu.“ Pak se zmínil o výstavbě opevněných prostorů v západním Bělorusku. Protože začala polemika kolem výstavby opevněných prostorů, zakončil své vystoupení. Potom k celé řadě problémů hovořili další přední velitelé.

Příští den po rozboru hry byl Žukov pozván ke Stalinovi, který jej informoval: „Politbyro se rozhodlo uvolnit Mereckova z funkce náčelníka generálního štábu a místo něho jmenovat vás.“ Žukov uvádí, že očekával vše možné, jen ne toto rozhodnutí. Poukázal: „Nikdy jsem ve štábech nepracoval. Byl jsem vždy přímo u vojsk. Náčelníkem štábu nemohu být.“ „Politbyro se rozhodlo jmenovat vás,“ řekl Stalin. Žukov pochopil, že jakékoli námitky jsou zbytečné, a poděkoval za důvěru. Pak řekl: „Nebude-li ze mne dobrý náčelník generálního štábu, požádám, abych byl opět poslán k vojskům.“

U lidového komisaře obrany se Žukov dověděl, že místo něj bude velitelem okruhu generálplukovník M. P. Kirponos. Žukov po předání své funkce a dalších věcí v okruhu byl již 31. ledna 1941 v Moskvě a příští den převzal od Mereckova agendu a ujal se funkce náčelníka generálního štábu