Jdi na obsah Jdi na menu
 


Válka Západu proti Srbsku

9. 7. 2021

Válka Západu proti Srbsku

 

Ve svém komentáři Jiří Kohoutek připomíná dějiny Kosova a Srbska a v neposlední řadě chování tzv. Západu v jugoslávské krizi.

Po náletu letadel NATO

8. července 2021 - 07:20

 

Působení tzv. Západu (zejména USA, Velké Británie a Francie)  v jugoslávské krizi bylo o to hanebnější, uvědomíme-li si, že Srbové byli v obou světových válkách pevnými a hrdinnými spojenci těchto států. Které se jim po půl století „odvděčily“ protisrbskou podporou těch, kteří naopak v těchto válkách bojovali na straně Němců a nacistického režimu -  Chorvatů, bosenských  Muslimů a Albánců.

 

Po válce

Když srbská armáda a policie po protisrbské západní válce  10. června roku 1999 opustily Kosovo a Metochii, došlo postupně k rozsáhlému vraždění Srbů, Romů a Srbsku loajálních Albánců a jejich vyhánění z domovů.

 

Jen za první dva roky bylo vyloupeno, pobořeno a vypáleno na sto starobylých srbských klášterů a chrámů a kolem čtyřiceti tisíc domů, aby se  uprchlíci neměli kam vrátit. Z oblasti bylo dle kvalifikovaných odhadů albánským terorem vyhnáno na  dvě stě padesát tisíc  Srbů, Romů, Chorvatů a Židů. Zavražděných  Srbů bylo okolo tří tisíc, další stovky jich jsou dodnes nezvěstné.

 

Pověstná je i  „kosovská křišťálová noc“ ze 17. března roku  2004. Kdy, za  přítomnosti vojáků jednotek  KFOR, které měly garantovat mír a klid v oblasti, Albánci zavraždili devatenáct Srbů, další čtyři tisíce vyhnali z domovů a znesvětili a zničili padesát srbských chrámů a klášterů. Za  blahosklonné nečinnosti zejména německých a francouzských jednotek KFOR v Prizrenu. Naopak zraněno bylo třicet pět statečných švédských, českých,  slovenských a finských vojáků KFOR, kteří ubránili  srbsko-romskou enklávu kolem starobylého kláštera Gračanica před útoky kosovských Albánců.

 

Další obdobné násilné albánské útoky proti Srbům v kosovu následovaly v roce 2019, přičemž v největším a stálém ohrožení je patnáctitisícová srbská menšina obývající část města Kosovská Mitrovica, kde je od sedmdesátitisícové albánské přesily oddělena pouze řekou Ibar.

 

Co bude dále?

 

Pozdní tečkou za kosovským selháním Západu je loňské obvinění někdejšího šéfa UCK z doby bombardování Jugoslávie a pozdějšího kosovského prezidenta  Hashima Thaçiho z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti (včetně obchodování z lidskými orgány).

 

Nikdy si nemůžete být jisti s kým si podáváte ruku, možná s vrahem. Jde o člověka, kterému se po desetiletí klaněly špičky americké a západoevrospké politiky… A i Česká republika na sobě nese hanbu uznání samostatného Kosova – a tedy i uznání kreatur, které jej vedly.

 

Napravíme to někdy? Odhodláme se vzít české uznání Kosova zpět, jak k tomu opakovaně vyzval prezident Zeman, který se nedávno chvályhodně srbskému národu omluvil za český podíl na bombardování Jugoslávie v roce 1999?

 

Měli bychom, je to naše povinnost a dluh vůči bratrskému národu Srbů. A ostatně - Kosovo je Srbsko!

 

Celý komentář: Jiří Kohoutek: Kosovo je Srbsko!

 

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)