V Uničově samém české nápisy vytlučeny. Češi z Uničova vyhnáni
V Uničově samém české nápisy vytlučeny. Češi z Uničova vyhnáni
Národní dům zabrán pro Horst Wimel Haus, prapory s hákovým křížem na každém domě
„…Členové bezpečnostní policie, tehdy skuteční hrdinové, byli vysíláni z českých měst kupříkladu do Šumperka až z Brna k udržení henleinovců na uzdě. Byli již unaveni stálou pohotovostí a provokacemi tak, že svorně s námi uznávali: buď anebo - jinak do budoucna nemožno.
Všesokolský slet v Praze v červenci byl velkou vzpruhou stísněné nálady, ale obav se celý národ již nezbavil. Rakouští sokolové šli v průvodě za hákovým křížem, lužičtí Srbové se do Prahy dostavit nesměli. Ponuré to bylo léto.
Dne 15. srpna byla v Šumvaldě pořádána poslední česká slavnost Národní jednoty před okupací. Svorná a upřímná byla účast velkého množství všeho lidu. Přišli i němečtí sociální demokraté z Horního Města projevit svou vůli pro svobodnou a demokratickou republiku. Český projev ředitele NJ Adolfa Kubise a německého řečníka německy byl jednomysIným ujištěním vzájemné podpory na ochranu republiky. Byla to dojemná slavnost v poslední chvíli svobody před okupací.
Ted' již spěly události kvapem. 13. září bylo povoláno několik ročníků záložníků na hranice. Byli jsme svědky henleinovského povstání po dvě zářijové noci v Bruntále. Nanejvýš rozhořčeni podmínkami Hitlerovými a zklamáni postojem spojenců, znovu probuzeni mobilizací 23. září.
Ale černý pátek 30. září zvrátil všechny naděje a zpečetil osud sudetské oblasti. Za ústupu z hranice pod německými letouny a slavobranami v každé bývalé německé vesnici jsme ještě v koutku srdce doufali v nějaký zvrat, v domnělý spravedlivý plebiscit. Zlé zklamání bylo na cestě domů tehdy ještě ze zbytku svobodné republiky.
U obce Červenka závory - později posunuty k Uničovu - za nimi byla hranice "Sudetenlandu" a za ní sám pozdrav Heil Hitler. V Uničově samém české nápisy vytlučeny, Češi z Uničova vyhnáni, Národní dům zabrán pro Horst Wimel Haus, prapory s hákovým křížem na každém domě, věži a komíně. Fanatismus vrcholil.
Do Šumvaldu přišlo německé vojsko v neděli 9. října 1938. Ženy plakaly, i mnozí mužové. Slzám se neubránil nikdo z české národnosti. Jak zklamaně pohlíželi Prušáci na vesnici, první českou obec pod Jeseníky. Najednou žádný hákový prapor ani slavobrána, ani fanatické vítání.
Smutně proslavení ordneři (tzv. sudetoněmečtí strážci nacistického pořádku) předem ohlásili příchod německého okupačního vojska a nařídili jízdu vpravo. V obci se ubytovalo asi 260 vojáků s 220 koňmi. Tak skromní jako my na hranici nebyli. Pro koně jen uzavřené stodoly a stáje, mužstvo muselo mít hned koupelny ve dvoře a v mlékárně. Nám v horách často stačil potůček či řeka. Jinak vojsko nezavdalo příčin ke stížnostem. To mnohem horší byli ordneři, řádili jako diví.
V národnostně smíšených místech všechen český majetek zabavili, ku př. družstevní mlýn a statky českých kolonistů v obci Horní Sukolom. Správce Teindla a jiné odvezli do Šumperka na 4 týdny do vězení. V Zábřehu odvezli faráře od oltáře aj. Jejich kousky víře nepodobné bylo nuceno krotit pravidelné německé vojsko. Na Šumvald se podobně zatím neodvážili. Jen z Němci obsazené pošty šly vyhrůžky a vychloubání o moci a síle, kterou tehdy nikdo popřít nemohl.
12. října pořádalo vojsko koncert na náměstíčku u kostela se vztyčením hákového praporu na školu. Z našich bylo přítomno jen několik zvědavců. Přijeli Němci z Břevence, Libin a Loučky. O. M. s manželkou řádili jako diví, až to bylo samým vojákům proti mysli, jak H. M. skákala, tančila a zpívala. Děti plakaly, že mají na škole hákový prapor a bylo velmi smutno na dědině.
Z publikace „Zapomenuté pohraničí“, autoři Jan Kouřil, Josef Bartoš, Jaroslava Čajová
