V restitučních sporech neuspěli tak na to jdou od lesa.
V restitučních sporech neuspěli tak na to jdou od lesa.
Obrátili se na Evropský soud pro lidská práva
V článku „Vztahy Česka a Lichtenštejnska vyřeší odvážné kroky“ z 19. listopadu 2014 od Emy Wiesnerové jsou zajímavé skutečnosti. „Dějiny českých zemí a rodu Lichtenštejnů jsou propojené už od středověku, přesto především v průběhu minulého století došlo ve vzájemných vztazích k celé řadě problémů a nedorozumění. Za největší kámen úrazu lze považovat komplikované vlastnické otázky související s pozemkovou reformou po první světové válce a konfiskací majetku rodu Lichtenštejnů na základě tzv. Benešových dekretů po roce 1945.
Rozdílný výklad událostí způsobil, že obě země obnovily své diplomatické vztahy až v roce 2009. Sporné otázky dějin však zůstaly nevyřešené a kvůli jejich hlubšímu poznání a zasazení do kontextu obecných historických událostí vznikla Česko-lichtenštejnské komise historiků.
Chtěli jsme mimo jiné ukázat, že události, k nimž došlo ve 20. století, mají kořeny v dávné minulosti, a že jde o dědictví poměrně složitého vývoje a osudů rodu Lichtenštejnů ve střední Evropě,“ popsal jeden z cílů komise její spolupředseda za českou stranu Tomáš Knoz z Historického ústavu Filozofické fakulty MU.
Není podle něj například náhoda, že při zdůvodňování majetkoprávních změn po obou válkách se v dobových publikacích objevují odkazy na události související s bitvou na Bílé hoře, kdy Karel z Lichtenštejna předsedal soudu s vůdci českého stavovského povstání. Tedy na událost, která se odehrála před více než třemi sty lety. Lichtenštejnové naopak vytvářeli vlastní obraz sebe sama jako výjimečného rodu, který svým okolím zůstával nepochopen a který se k majetkům dostal usilovným hospodařením a sňatkovou politikou, nikoliv však prostřednictvím zisků z pobělohorských konfiskací.
Komplikovanost vztahu obou zemí nemá podle Knoze v Evropě obdoby. „Pokusili jsme se problémy tematizovat tak, aby si z našich odborných závěrů mohli politici a diplomaté převzít informace potřebné pro další rozvoj vztahů jak mezi oběma zeměmi, tak mezi Českem a rodem Lichtenštejnů. K překonání dřívějších stereotypů a k využití všech pozitivních stránek ve vzájemných vztazích je však oboustranně třeba specifických a odvážných kroků,“ zdůraznil historik.“
Když necháme naše vědce bádat, zjistíme, že někteří se dopracují k výsledkům, které jsou dokonce v rozporu s historickou realitou. Můžeme např. zjistit v běžných internetových materiálech následující: „Lichtenštejnové v pobělohorském období získávají velký majetek díky konfiskaci majetků. Podle odhadu pochází 41% majetku, který vlastní na konci 19. století, právě z období let 1620 - 1650.“ http://historicky.blog.cz/0810/lichtenstejnove-2
Takže přes velké „úspěchy“ našich vědců, snad nebudeme vracet pobělohorský lup Lichtenštejnům. To by byl již vrchol. Sama o sobě je zlověstná skutečnost, že nějaká komise byla vytvořena, pracuje a dopracovala se k tvrzení, že vztahy mezi ČR a Lichtenštejnském vyřeší jen odvážné kroky. Doufejme, že tyto odvážné kroky nebudeme platit dalším českým majetkem. Málo statečná v obhajobě českých zájmů a celkově slabá Sobotkova vláda, i ji následující nový český kabinet, však jsou v tomto směru obecně velkým rizikem. Restituce stíhají další restituce a o majetky se hlásí i sudeti z rakouského sudetoněmeckého landsmanšaftu. Restituujeme již asi od roku 1990. Kdy dojdeme konečně k závěru restitučního šílenství? Další restituce mohou republiku nejen oslabit. Pokud někdo by rád dovedl restituce až k době pobělohorské, pak by u nás neměl najít žádné pochopení, ale jen a jen důsledný odpor. Jde-li o spravedlnost, jíž se tak hlasitě domáhají ti, jímž by měl podle jejich stanovisek kynout nějaký majetkový zisk, pak samozřejmě by bylo velmi žádoucí, aby zlodějské pobělohorské konfiskace, které byly jedním z největších majetkových přesunů v novějších dějinách, česká šlechta i čeští měšťané byli nejen okradeni zcela nevídaným způsobem, nýbrž i desítky tisíc z nich ze své vlasti vyhnány, byly zrušeny a byl obnoven majetkový stav doby předbělohorské.
Ale abychom se vrátili k reálným současným majetkovým problémům. Je třeba říci, že výsledky prvorepublikové pozemkové reformy a dekrety prezidenta republiky jsou nedotknutelné. Žádný tzv. odvážný krok, jak o něm mluví brněnský profesor Knoz, je nesmí narušit.
Republiku nenecháme urestituovat!
I Evropský soud pro lidská práva by měl respektovat rozhodnutí našich soudů!
J. Skalský
