České národní listy

Německé velení k dosažení příznivých podmínek pro organizaci protiúderu vytvořilo v pásmu od Vešenské k řece Manyč novou skupinu armád Don. Do jejího čela byl postaven polní maršál von Manstein. Velitel skupiny armád Don se rozhodl, že vyprošťovací akci zahájí kotělnikovské uskupení. Přímým řízením operace byl pověřen velitel 4. tankové armády generál Hoth. Vedle svazků 4. tankové armády, které se nacházely v prostoru Kotělnikovského, byly do úderného uskupení přeřazeny divize přesunuté z Francie, ze Severního Kavkazu, od Voroněže, Orla a značné posily z Německa. V době zahájení protiúderu mělo toto uskupení 3 tankové, 1 motorizovanou, 6 pěších a 2 jezdecké divize a podporovala je 2. polní divize letectva, dále řada jednotek a útvarů ze zálohy vrchního velitelství, včetně tankového praporu vybaveného tanky typu Tiger. Ty měly stomilimetrový pancíř a kanón 88 mm. Byly použity na sovětsko-německé frontě poprvé. Boky úderného uskupení zabezpečovala rumunská vojska.

12. prosince udeřily německé tankové divize na úzký úsek fronty podél železnice Tichoreck-Stalingrad. Na jejich křídlech útočily jezdecké a pěší útvary. Tankovým divizím se podařilo prolomit obranu sovětských vojsk a do příštího dne proniknout do prostoru Verchněkumského. Pokusy zastavit nepřátelský postup na úseku 51. armády zasazením 13. tankového sboru neměly úspěch. Nepřítel dále stupňoval sílu úderu, aby se probil k obklíčenému uskupení. Aktivním zásahem 4. mechanizovaného sboru do boje byl postup nepřátelských vojsk dočasně zastaven. Situace v pásmu 51. armády však zůstávala těžká. Všechny její zálohy byly již vyčerpány, situaci mohly zachránit jen nové posily.

Manstein před příchodem 2. gardové armády generála Malinovského vrhl na úzký úsek frontu proti 4. mechanizovanému sboru a dalším jednotkám poslední zálohy, mimo jiné 17. tankovou divizi. Za obrovských ztrát pronikl nepřítel 19. prosince k řece Myškově, kde se rozpoutaly rozhořčené boje. Sovětská vojska neuvěřitelným úsilím a za cenu obrovských ztrát čelila téměř sedm dnů nepřátelské přesile. Své postavení ubránila a umožnila tím příchod čelních jednotek 2. gardové armády na bojiště. Zatímco sovětská vojska sváděla obranné boje s nepřátelskou přesilou, rozvinuly se hlavní síly 2. gardové armády podél severního břehu Myškovy. Právě zde se odehrály rozhodující boje, které určily konec dalšímu postupu nepřátelských vojsk a zhatily tak plány vrchního velení wehrmachtu na vyproštění 6. armády z obklíčení. Vznikly podmínky pro definitivní zničení obklíčených německých vojsk.

Významné místo v prosincových bojích zaujímá operace Malý Saturn. V jejím průběhu způsobila vojska Jihozápadního a levého křídla Voroněžského frontu nepříteli další těžkou porážku a rozšířila protiútok zahájený v prosinci u Stalingradu. Touto operací byla nepřátelská obrana prolomena na úseku širokém 340 kilometrů a rozdrceny hlavní síly 8. italské armády, operační skupiny Hollidt a zbytků 3. rumunské armády. Celkem bylo zničeno pět divizí a tři brigády italských vojsk, rozdrceno 5 rumunských a jedna německá divize a způsobeny těžké ztráty čtyřem pěším a dvěma tankovým německým divizím. (Tamtéž, s. 71.)

Velkých úspěchů v prosincových bojích dosáhla vojska Stalingradského frontu, jež způsobila těžkou porážku kotělnikovskému uskupení nepřítele a zatlačila je za řeku Manyč. Vzdálenost, jež dělila stalingradské uskupení nepřítele od vnějšího obklíčení, se zvětšila na 200 až 250 km.

Dr. V. Šůstek, Velká vlastenecká válka...

Pokračování