Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939 I - 8 , Jan Benda
Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939 I - 8 , Jan Benda
Sám Henlein k zajištění protivníků nacismu prohlásil: „Chceme politické odpůrce zavřít, až zčernají.“
Vedle vyhánění ordneři prováděli i vyhošťování nepohodlného obyvatelstva, k čemuž neměli na rozdíl od gestapa oprávnění. „Ordneři, ač se tak děje zřejmě proti nařízením německých úřadů dávají různým českým rodinám výpovědi z bytů.“ Ve Vrchbělé, Holýšově, Maštířovicích (okres Dubá) vypovídali české rodiny. Mimoto vyhrožovali násilím i fyzickou likvidací. V Horní Dobrouči na Ústeckoorlicku, Včelné a Buku na Chodsku hrozili ztýraným Čechům, že „jakmile se nevystěhují, bude prý to ještě horší.“ Vůči jakým kategoriím českého obyvatelstva bylo toto násilí nasměrováno, nelze ze situačních zpráv vyčíst. Zimmermann předpokládá národnostní pracovníky, členy Sokola a československé státní zaměstnance. Dá se předpokládat, že rozsah násilí byl širší a týkal se obecně osob, na něž měli ordneři tzv. „spadeno“. Negativistické chování ordnerů mělo i jinou formu, neboť často pronášeli na adresu Čechů, židů a německých antifašistů veřejně různé urážlivé výroky a činili udání na různé politické odpůrce strany SdP. Německé antifašisty častovali nadávkami do „rudých sviní“, „českých pacholků“, „bolševických psů“ a „zrádců národa“. V Nosálově vyhrožovali tamním Čechům, že "s českými lidmi budou krmit prasata". Mimoto znemožňovali příděly pomoci pro sociálně potřebné Čechy.
(V řadě míst v pohraničí byly ženy s dětmi povolanců k vojenské službě odstřihnuty od podpory. Zatímco místní německé obyvatelstvo dostávalo příděly potravin a vařilo se pro ně ve veřejných kuchyních, Čechy odháněli ordneři. V Černovíru v okrese Ústí nad Orlicí přežívalo 20 českých rodin v zoufalých poměrech. Stejná situace byla zaznamenána v Bečově nad Teplou (celkem 5 rodin), Nových Verneřicích (Duchcovsko, 16 rodin), Dobřanech (Přešticko), Košťanech (Teplice), v Kuřích Vodách (Mimoň) a v Trutnově (21 českých rodin). Německé úřady jim nedovolily překročit demarkační čáru. Červený kříž žádal, aby československá legace v Berlíně zakročila na příslušných místech případně i u německého Červeného kříže v tom směru, aby platnost československo-německé úmluvy o vzájemném podporování osob sociálně slabých byla rozšířena také na okupované území a aby úřady v okupovaném území zahrnuly do veřejné péče i rodiny a osoby české národnosti. Vyslanectví provedlo intervenci a žádalo napříště, aby všechny případy odmítání veřejné chudinské péče byly zasílány na vyslanectví, aby jich mohlo být použito při zásadním jednání o výši československého příspěvku na chudinskou péči. Strádající rodiny byly nakonec zaopatřeny sbírkou Winterhilfe. Příslušné služebny na to byly upozorněny. 171)
Jak již bylo uvedeno, podíleli se na odstraňování českých nápisů.
Obecně bylo odstraňováno vše, co připomínalo minulý režim a sounáležitost s republikou. Ulice a náměstí byly přejmenovávány po nacistických pohlavárech. Označovali obchody nálepkami podle národnosti majitele: český, německý a židovský. Kontrolovali také, kdo v obchodech nakupuje, k čemuž zřídili zvláštní hlídky (na řadě míst už existovaly).
Ve Znojmě pomalovali všechny české domy hanlivými nápisy Tschechisches Schwein, Böser Hund. V Krnově a Opavě byly na domech německých antifašistů umístěny cedule „Zde bydlí nepřátelé státu a bolševici“. Mimoto zapálili a vydrancovali nádraží a domy v české čtvrti v Českém Krumlově.
Na druhou stranu německé okupační orgány usilovaly o zklidnění situace, kterou ordneři jitřili. Už říšskoněmecké vojsko jejich jednání místy potrestalo. „Proti ordnerům, kteří se dopustili nějakého brutálního činu proti obyvatelstvu ať české neb německé národnosti před příchodem říšskoněmeckého vojska, zakročili velitelé říšskoněmeckého vojska se vší přísností a bezohledností.“
K eliminaci jejich činnosti směřovalo především oznámení vojenské tajné polní policie a gestapa z 11. října 1938, v němž stálo, že ze strany FS je zakázáno podnikat akce proti „levicovým a jinak nespolehlivým elementům.“ Na mnoha místech neúspěšně. Přesto byli někteří z nich za krádeže a plundrování zatčeni a posláni do Porýní na stavbu pevnostního valu. Gestapo také vyzvalo všechny ordnery, členy SdP a zvláště vzbouřence, kteří napadali z Německa československé bezpečnostní orgány, k odevzdání všech zbraní. Protože se jich sešel jen zlomek, byly nařízeny důkladné domovní prohlídky. Kdo dále přechovával střelnou zbraň, byl zatčen. Např. jen na Domažlicku bylo uvězněno 21 ordnerů
