Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939 I - 5 , Jan Benda
Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939 I - 5 , Jan Benda
"...Jeho manželka za několik dnů po obsazení německým vojskem odešla k jejich domku, chtíc odstěhovati některé věci. Byla tam však napadena německými ženami, které jí do očí naházely pepř a pak ji ztýraly."
Další incidenty byly zaznamenány u lidí, kteří si přišli pro věci do svých domovů.František Lexa, který se vrátil do Loučovic pro svůj nábytek, byl napaden tamějšími dělníky. "Než četnická hlídka přišla, shromáždila se skupina loučovických obyvatel, mezi nimiž byli i dělníci u loučovické továrny bratří Poráků, začala nás tlouci.
Ráno nás měla odvést četnická hlídka, místo toho přišli 4 ordneři, kteří nás vyzvali, abychom okamžitě opustili Loučovice." Četnická stanice v Malé Skále se zmiňovala o fyzickém násilí místních žen vůči manželce jednoho ze spolkových pracovníků. "Uprchlík Josef Soldát má v Rychnově u Jablonce nad Nisou domek. Jeho manželka za několik dnů po obsazení německým vojskem odešla k jejich domku, chtíc odstěhovati některé věci. Byla tam však napadena německými ženami, které jí do očí naházely pepř a pak ji ztýraly." Uprchlice z Jirkova se také setkala s tvrdým chováním německých žen. Před domem ji neznámá Němka poplivala a křičela: "Ty česká kanálie, teď tě mohu od shora dolů poplivat, teď můžeš volat tu svoji státní policii, ta ti nepomůže." Ostatní ženy se k tomu připojily a nadávaly nejsprostším způsobem do "českých sviní", "české pakáže",přičemž se jí vysmívaly.
Henleinovci nutili své odpůrce čistit studny, zametat ulice nebo také odstraňovat české nápisy. Ve Smržovce a Velkých Hamrech museli tyto činnosti provádět Češi za posměchu Němců. "Osoby české národnosti musely vykonávati práce pod jejich dohledem (ordnerů - pozn. J.B.), a to odstraňovati veškeré české nápisy a tabulky jak na českých školách, tak označení ulic apod., případně zamazávati takové nápisy za posměchu Němců. Práce takové mimo jiné musel konati sklářský dělník Kodejš a jiní, dále zametání ulic, mytí budov; odměnou bylo poskytnutí polévky bez další odměny."
Obdobně se na úklidu libereckých ulic, které byly "poházeny zaschlým kvítím, jež bylo házeno na říšskoněmecké vojíny", podíleli všichni liberečtí Češi, komunisté a další "nepohodlné" osoby. Pracovní aktivita byla saturována obědem a vekou chleba. Někde se s "odpůrci nového režimu" zacházelo daleko hůře. Vedle nadávek docházelo i na fyzické inzultace. V Novém Dvoře u Českého Krumlova Češi nuceně pracovali na polích pod dohledem ordnerů, kteří s nimi zacházeli hrubě a plivali po nich. Poměry některých obyvatel Štětí, kteří byli zatčeni, vyhlížely tragicky. "Denně jsou nuceni konat nejhrubší práce. Také Šťastná, ač byla téměř k smrti stlučena, byla dnes viděna ve Štětí, jak na rozkaz ordnerů zametá ulice a vozí povozem bez koní slamníky do ubikací ordnerů a oddílů SS. Beranová byla trýzněna u labského přívozu tím, že musela nosir skříně a velké kusy nábytku na loď. V Jirkově byli němečtí sociální demokraté a komunisté, jakož i jejich ženy, zfackováni a donuceni čistit ulice a veřejná prostranství. V Teplicích zadržený ústecký starosta Leopold Pölzel (DSAP) byl nejhrubším způsobem potupen, popliván, tlučen a zesměšňován. Ordneři ho ostříhali dohola a donutili čistit glozety a zametat soudní celu, lidovou jídelnu a ulici před městským úřadem v Ústí nad Labem. V důsledku teroru a výslechů se pokusil o sebevraždu. Ve Schwaderbachu (Bublava)byli Henleinovi odpůrci doslovně sehnáni dohromady a potom v kolonách dopraveni na hranice, kde pod dohledem odstraňovali hraniční ploty. Nucené práce se nevyhnuly ani židům. V Prachaticích musel jeden židovský advokát čistit klozety vlastníma rukama.
(Z knihy "Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939, Jan Benda, vydala Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, Praha 2013, str. 67-69)
