Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939 I - 2, Jan Benda
Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939 I - 2, Jan Benda
Naši lidé, pokud nebyli povinni vojenskou službou, ... hlásili se dobrovolně u vojska a v bezprostředně ohrožených pohraničních oblastech vykonávali službu se zbraní v ruce společně s policií a vojáky v uniformách Republikanische Wehr.
Realita však byla složitější. Z uprchlých členů SdP, kteří dostávali výcvik přímo v Říši, totiž začaly vznikat ilegální teroristické organizace. Oficiální podobu dostaly 17. září 1938, kdy byl vytvořen Sudetetendeutches Freikorps, jehož úkolem bylo provokovat a zneklidňovat celé pohraničí ozbrojenými akcemi, vyvolávat nepokoje, srážky a zajímat rukojmí. Sledovat taktéž propagandistické cíle, neboť měl ukazovat okázalou formou nespokojenost henleinovských Němců se soužitím s Čechy a nutnost připojení pohraničí k Německu jako jediné možné řešení.
Jednotky vedené znalci místního terénu rozvinuli širokou činnost včetně přepadávání pohraničních stráží, obcí, ale i prostých lidí. Docházelo i ke srážkám s československou armádou. SdF zajal jen 23. září 1938 400 komunistů a sociálních demokratů a předal je německé pohraniční stráži. Celková bilance činnosti byla hrozivá. SdF měl na svědomí 110 životů českých lidí, přes 50 těžce zraněných a 2029 odvlečených občanů republiky do Říše.
V důsledku přijetí anglo-francouzských návrhů československou vládou 21. září 1938 došlo k vystupňování útočných akcí v pohraničí. O den později byl obsazen ašský výběžek, část šluknovského a kus území severního Slezska (Osoblažsko, Javornicko. Na zabrání těchto oblastí se podílel i SdF. V ašském výběžku byla dokonce dosazována německá správa. Nacisté hovořili v této souvislosti o Svobodném státu Aš (Freistaat Asch). Naproti tomu radiové zprávy informovaly, že vojsko je všude pánem situace a že nedochází k žádným incidentům.
Československé úřady opouštěly i další místa na severozápadě Čech. Ve čtvrtek 22. září 1938 se exekutiva stáhla z okresů Jáchymov, Kraslice, Cheb a krátce nato i z Karlových Varů. Teprve po třetí hodině odpoledne po jmenování nové vlády město obsadila znovu československá armáda. . "Mezi desátou dopoledne a třetí hodinou odpoledne ovládli město ordneři, kteří obsadili sídlo strany (DSAP - pozn. J.B.) a vyvěsili zde vlajku s hákovým křížem a prováděli zatýkání členů strany..,." charakterizovali situaci němečtí sociální demokraté. Československá správa se totiž dostávala do složité situace, neboť měla potíže s prosazováním vlastní autority. Jak napsal do hlášení jeden loketský úředník: "Jsme jednak ohrožováni osobně a jednak nám každý prohlašuje, že jest již říšskoněmeckým občanem a že nás naprosto neposlechne.
Ztroskotání jednání Chamberlein - Hitler v Bad Godesbergu vedlo k vyhlášení mobilizace 23. září 1938. Nastoupila i řada antifašistů, kteří na rozdíl od nacionalistické většiny sudetských Němců, chtěli bránit republiku. Naši lidé, pokud nebyli povinni vojenskou službou, hlásili se ke službě, kopali zákopy, hlásili se dobrovolně u vojska a v bezprostředně ohrožených pohraničních oblastech vykonávali službu se zbraní v ruce společně s policií a vojáky v uniformách Republikanische Wehr. Ti Němci, kteří neuposlechli mobilizační výzvy a vyhnuli se nástupu vojenské služby, se v mnoha případech rozhodli pro protistátní činnost. 25. září 1938 vláda odmítla godesberské požadavky. Válka byla takříkajíc na spadnutí, ale Velká Británie požádala Itálii o zprostředkování konference, která by přece jenom mohla zajistit nevojenské řešení, do kterého se západním mocnostem nechtělo. V těchto dnech se počítalo s válkou, která byla spojena s různými očekáváními. Všeobecně panoval strach před válkou. Ale Češi a němečtí antifašisté v ní viděli nevyhnutelnou skutečnost a doufali, že následkem války by se Hitler zhroutil. Sudetoněmečtí nacisté si také přáli začátek války, protože si mysleli , že "osvobození" je maličkostí.Když viděli obrovské české válečné přípravy, padala na ně nejistota, co je v pohraničí čeká.
Hitler nařídil 27. září 1938 v 13.00 hod. přesun jednotek Freikorpsu k československým hranicím. Po přijetí mnichovské dohody československou vládou byl vydán rozkaz o jejich postupu na území československého státu, kde se měli zaměřit proti Čechům, židům a antifašistickým Němcům, kteří se již mnohdy cítili ohroženi na životě v prostředí, kde naprostá většina obyvatelstva podporovala politiku SdP. Přiléhavé hodnocení označuje situaci v pohraničí před Mnichovem jako faktický stav občanské války. . Na několika místech došlo k vyhánění obyvatelstva. Mnichov byl pro českou společnost a demokratické síly v německém táboře těžkou ranou.
(Z knihy "Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939, Jan Benda, vydala Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, Praha 2013, str. 50-52)
