Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úmyslná amnézie - pokus Chorvatska o vymazání Jugoslávie

21. 3. 2021

Úmyslná amnézie - pokus Chorvatska o vymazání Jugoslávie

Příspěvky od messin 21.3.2021

Sven Milekic, Záhřeb

 

Aby zabránilo srovnávání se současným státem, snaží se Chorvatsko záměrně vymazat dědictví Jugoslávie a roli socialistické federace v rozvoji národní kultury, umění a infrastruktury.

Dne 22. února zahájil chorvatský premiér Andrej Plenkovič v Zábřehu projevem ceremonii u příležitosti dne Národní a univerzitní knihovny. Plenkovič v impozantní vstupní hale krásné kubické knihovny, skutečně moderní městské pamětihodnosti, poskytl přehled chorvatské národní kultury.

Ale když se jednalo o to, jak byla knihovna postavena, předseda vlády poznamenal jen to, že její výstavba „začala už dávno“, načež rychle přeskočil až do roku 1995, roku, kdy Chorvatsko upevnilo svou nezávislost na konci čtyřletého období války proti etnickým srbským povstalcům, podporovaných Bělehradem.

Toho roku knihovnu s velkou pompou a podívanou otevřel prezident Franjo Tudjman, jako kdyby byl sám mozkem tak velkého projektu.

Tehdy i nyní trpěli Tudjman a Plenkovič, nacionalista 20. století a umírněný konzervativec, stejnou chorobou – selektivní, úmyslnou amnézií.

Ani jeden z nich si nemůže vzpomenout – nebo snést vzpomínku na Jugoslávii.

Vymazáno: konzervativní Jugoslávec za knihovnou

Jugoslávie, která se v Chorvatsku běžně označuje jako „bývalý stát“, je chorvatským nacionalistům posledních 30 let kamínkem v botě.

Plenkovičovo „dávno“ se ve skutečnosti překládá jako „v jugoslávských dobách“, protože to byl Parlament Chorvatské socialistické republiky – součást Jugoslávské federace – který jako první vytvořil v roce 1966 plány na vybudování knihovny. Knihovna měla být dokončena v roce 1970, ale tato myšlenka byla opuštěna kvůli nedostatku finančních prostředků.

V roce 1974 se Stipe Suvar, neochvějný socialista a Jugoslávec stal ministrem pro školství a kulturu a oživil plán nové budovy knihovny.

Peněz byl nedostatek a veškeré nepodnikatelské investice byly zakázány, ale Suvarovi se podařilo vyburcovat podporu projektu mezi chorvatskými intelektuály, herci a umělci. Nakonec v roce 1988, kdy se jugoslávská ekonomika viditelně rozpadala, byl položen základní kámen knihovny a do roku 1989 měla budova střechu.

Kolaps Jugoslávie stavbu prakticky zastavil. Nově vytvořený chorvatský stát pod vedením Tudjmana nakonec pokračoval tam, kde Jugoslávie skončila, a dokončil zbývající, jednodušší část projektu. Získal plné uznání, zapomněl na Suvara a „bývalý stát“.

Během osmi let ve funkci byl „rudý ďábel“ Suvar částečně odpovědný za vytvoření prominentní galerie Klovicevi Dvori a muzea Mimara v Záhřebu, Muzea chorvatských archeologických památek ve Splitu a Muzea sakrálního umění v pobřežním městě Zadar. Jeho role však ve veřejné a oficiální paměti neexistuje – je vymazaná, zapomenutá a skrytá.

Převyprávěné životy

Tato amnézie existuje na všech úrovních do té míry, že lidé zdůrazňují některé vzdálené historické události jako důležitější, nežli něco z „bývalého státu“. Někdy jednoduše lžou, nebo ohnou pravdu tak, aby odpovídala současnému příběhu.

Například 4. března 2018 účet Lice Grada (Face of City) na Twitteru napsal, že k tomuto datu byla v roce 1966 založena Chorvatská akademie věd. Jeden uživatel Twitteru rychle poukázal na to, že instituce byla původně pojmenována – jak asi tušíte – Jugoslávská akademie věd a umění.

Před rokem 1991, jediným obdobím, kdy akademie neměla ve svém názvu „jugoslávská“ bylo období mezi lety 1941-1945, kdy chtěl fašistický ustašovský režim za druhé světové války také vymazat vše, co bylo označeno jako „jugoslávské“.

Akademie věd původně přijala jméno „jugoslávská“, protože její mecenáš, biskup Josip Juraj Strossmayer byl silným propagátorem „jihoslovanských“ myšlenek 19. století a přál si sjednotit vědecké, kulturní a umělecké úspěchy Slovinců, Chorvatů, Srbů a Bulharů.

Tentýž Strossmayer je mužem, který má největší zásluhu na založení moderní univerzity v Zábřehu, kterou někdy označoval jako „Jugoslávskou univerzitu v Zábřehu.“

Při čtení záznamů z Wikipedie nebo různých chorvatských publikací o Strossmayerovi však existují dlouhé pasáže vysvětlující jeho oddanost jugoslávské myšlence, jako by to byl jeho největší hřích.

Dokonce i Tudjmanův život v Jugoslávii je převyprávěn.

Často se říká, že v roce 1961 založil Institut pro dějiny dělnického hnutí – dnes Chorvatský historický ústav – který sloužil jako jeden z argumentů petice z roku 2019, která požadovala, aby byl institut přejmenován po něm.

Ve skutečnosti byl Ústav založen Ústředním výborem ligy komunistů Chorvatska a Generálním výborem Socialistické ligy pracujících Chorvatska, který Tudjmana jmenoval jeho prvním ředitelem.

Za jugoslávských dob byla v Chorvatsku založena/ a nebo postavena celá řada akademických, vědeckých a lékařských institucí.

Ačkoliv v Chorvatsku stále existuje mnoho společností, které existovaly před socialistickou Jugoslávií – například potravinoví giganti Franck a Kras – v letech 1945 až 1991 bylo postaveno obrovské množství nových továren. Již existující společnosti a loděnice byly dramaticky rozšířeny, některé z nich se změnily na podniky zaměřené výhradně na export, srovnávací měřítko pro současné chorvatské společnosti.

Možná to byli Marťané, kdo stavěl všechny ty železnice, přístavy a letiště otevřená během těch 46 let, kdy bylo Chorvatsko součástí Jugoslávie?

Zapomenuto, vynecháno, bagatelizováno, zakryto…

V kulturní oblasti si chorvatští zpěváci, herci a umělci během jugoslávských časů vybudovali mezinárodní kariéru. Chorvatské zpívající legendy jako Oliver Dragojevic, nebo Mate Miso Kovac by nikdy neprodaly všechny ty tisíce desek, kdyby byly závislé pouze na chorvatském publiku.

Byla to právě nově zrozená Jugoslávie, která na konci 40. let dvacátého století pověřila chorvatského sochaře Antuna Augustincice, aby před budovou Organizace spojených národů v New Yorku postavil pomník míru, který stojí téměř 70 let.

A bylo to v Jugoslávii v roce 1968, kdy další slavný chorvatský sochař Vojin Bakic postavil nerezový třicetimetrový monolit s vlajícími křídly, který byl v té době považován za největší modernistický abstraktní památník na světě. Byl zničen chorvatskou armádou v roce 1992, ale byl také zapomenut.

Ve sportu byli chorvatští sportovci součástí skvělých jugoslávských týmů, které soutěžily na největších scénách. Chorvatské basketbalové legendy Dražen Petrovic, Toni Kukoc a Dino Radja vyrostli na jugoslávské škole basketbalu a hráli v jugoslávské lize, která se v letech 1985 až 1992 chlubila šesti evropskými vítěznými šampionáty.

To vše je zapomenuto, vynecháno, bagatelizováno, či zatemněno, protože to ukazuje úroveň kulturních, uměleckých a intelektuálních výsledků během jugoslávských časů. Hlavní motivací zesměšňování Jugoslávie je zabránit lidem ve srovnávání s dnešním Chorvatskem.

Abychom byli spravedliví, všechny státy vytvářejí to, čemu se říká použitelná minulost – berou části historie, které instrumentálně slouží současnosti a budoucnosti. Státy vytvářejí národní mýty, které dezinfikují minulost a transformují složité a pochybné historické události na dětské příběhy před spaním – například Den díkůvzdání v USA.

Kromě etických otázek je jedním z hlavních kritérií pro hodnocení národních mýtů také to, jak úspěšné jsou. Jinými slovy, kolik lidí příběhu věří.

Chorvatsko se záměrně rozhodlo vymazat Jugoslávii z paměti a veřejného prostoru, přejmenovat vše na „chorvatské“ a démonizovat vše, co je s Jugoslávií spojeno, jako „proti-chorvatské“ nebo „proti-Chorvatům“. Proto je Suvar veřejně připomínán pouze jako „rigidní tvrdý komunista“, nikoliv jako člověk, který pro chorvatskou kulturu udělal více, než všichni nacionalisté dohromady.

Jednoduše řečeno, Jugoslávie je považována za naprostou negaci čehokoli chorvatského, i když se jedná o skutečný – mezinárodně uznávaný stát, do kterého se člověk narodil. Podle tohoto příběhu bylo Chorvatsko v Jugoslávii prostě vězněm a v letech 1990-1991 došlo k jeho vzkříšení.

Aby tento příběh zůstal na živu, ať je to jakkoli směšné a neproveditelné, bude Chorvatsko stále zapomínat a mazat jugoslávské dědictví – a to i na 44.000 metrech čtverečních milované knihovny.

Překlad Messin

 

Zdroj: https://balkaninsight.com/2021/03/04/intentional-amnesia-croatias-attempt-to-erase-yugoslavia/

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář