Trump postupuje politický prostor Erdoganovi

Dmitrij Minin

15. listopadu 2019

Návštěva Erdogana v USA ve dnech 12. a 13. listopadu se očekávala jako téměř přelomová: buď se strany zbaví vážných neshod, které se mezi jimi nahromadily, nebo se rozhádají úplně. Polemika vypadala velmi dramaticky, až do osobních urážek. Potom šly napjaté emoce stranou, ale hlavní problémy zůstaly.

Zvláštní vnější mírumilovností se vyznačoval Trump, ale nebylo divu: dne 13. listopadu začalo v Kongresu první kolo televizních debat ohledně impeachmentu šéfa Bílého domu. Je obviňován z nátlaku na zahraniční vůdce, především Zelenského, ale k Erdoganovi byl okouzlující a delikátní. Jako kdyby v korespondenci nikdy nenazval svého „dávného znamenitého přítele“ Erdogana „hlupákem“.

Americký tisk stojí proti Trumpovi a jakékoliv jeho jednání je tedy špatné. Nyní je mu kladeno za vinu „ohýbání se“ před tureckým diktátorem a nedostatečné obhajování amerických zájmů. Turecká media jsou s výsledky návštěvy spokojena domnívajíce se, že Erdogan dokázal vznést na americkou stranu obavy Ankary a rovněž se domoci posunu v tom, co je v zájmu Turků. Ústupnost Bílého domu při jednání s Erdoganem je způsobena především pochopením, že odchýlení Turecka od USA a NATO je spojeno s výjimečně důležitými problémy americké politiky budování „Velkého Blízkého východu“.

V Turecku nepřitahovaly největší pozornost v jednáních otázky vojensko-strategické, ani situace v Sýrii, ale veto na rezoluci přijatou Sněmovnou reprezentantů Kongresu o uznání genocidy  Arménů v Osmanské říši během 1. světové války.  Veto na rezoluci uvalil vlivný republikánský senátor Graham. U dokumentů tohoto druhu postačuje v Senátu jediné veto, bez celkové procedury hlasování. S prezidentem a administrativou to asi bylo předem dohodnuto.

Před návštěvou připadalo většině analytiků, že budou projednávány dodávky ruského raketového komplexu S-400 a perspektivy nákupu ruských letounů Su-35. Američané jsou tímto vývojem silně znepokojeni, nejen po stránce technické, to znamená obav z možnosti S-400 odolávat nejmodernějšímu americkému letectví, ale i politicky. Totiž vyzbrojení turecké armády  těmito systémy by znamenalo odklon turecké armády od NATO. Čekali, že otázku položí Washington jakožto ultimátum a Erdogan se snad veřejně zřekne důležitých vojenských projektů s Ruskem. Nedošlo k tomu. Co se týká S-400 v Turecku, vložil Trump jako obvykle veškerou odpovědnost na Obamu, který v jedné chvíli zakázal dodávky  amerických patriotů do Turecka. Obě země se dohodly na pokračování diskuse ohledně dodávek ruských zbraní na úrovni expertů. Znamená to, že Bílý dům nedokázal Erdoganovi vnutit svoji vůli. První etapa dodávek S-400 do Turecka je již ukončena.

Operace Pramen míru v Sýrii, která byla formálně hlavní příčinou zhoršení vztahů mezi Ankarou a Washingtonem, Trump ignoroval. Pochopil, že zde Turci neustoupí, obzvláště když jsou zabezpečeni dohodou s Ruskem v nárazníkové zóně. Trump také nic nenamítal proti úmyslu Erdogana přemístit milion běženců na syrské území kontrolované Turky. V průběhu několika dalších let tam přemístí další milion lidí.

V Kongresu i na ministerstvu zahraničí USA byly tato záměry opakovaně odsouzeny. Trump Kurdy nijak vehementně jako americké spojence  neobhajoval, ale soustředil se na využívání Kurdů především v jejich roli ochránců ropných polí okupovaných Američany. Erdogan zdůrazňoval teroristickou povahu kurdského hnutí v Sýrii, jakožto filiálky  Kurdské dělnické strany Abdulaha Ocalana, v USA považované za teroristickou organizaci. Erdogan označil za „adoptivního syna“ Ocalanova  kurdského velitele Sjednocené demokratické strany Mazluma Kobáního a rezolutně vyžadoval jeho vydání do Turecka, objeví-li se v USA. Americký prezident byl přitom v těžké situaci, protože Kobáního pozval do Bílého domu, aby předvedl americkou podporu Kurdům. Erdogan vymezil červenou čáru ve vztazích s Američany. Pokud Trump křehké dohody překročí, mohly by padnout.

V USA se nachází Erdoganovi nepřátelská Organizace Fetulláha Gulena, ale v Ankaře chápou, že vydání tohoto člověka z Ameriky nebude možné, i když je viněn z organizování vojenského převratu v Turecku v roce 2016. Ankara tuto záležitost neustále oživuje a očekává, že tímto způsobem omezí Gulenovu aktivitu proti Erdoganovi.

Trump přenechává politický prostor Erdoganovi a důraz klade na hospodářské lákání, aby uchoval spolupráci USA s Tureckem. Především stanovil úkol  zvýšit roční úroveň dvoustranného obchodu z nynějších 20 miliard USD na 100 miliard USD. Takový skokový růst se však nedá očekávat.

Svoji návštěvu Ameriky může Erdogan rozhodně považovat za pozitivní. Samozřejmě nemá carte blanche pro volné akce v Sýrii a pochybil by v případě odstoupení od dohod s Moskvou. Trump je pořád schopný zaujmout k Ankaře mnohem tvrdší postoj. Ohledně současné spolupráce Turecka s Ruskem, je v mnohém zásluha jeho, že jsou ve Washingtonu nuceni  počítat s názorem Turků. Jinak by americký zájem o ně byl menší.

Převzato z Fondsk.ru

outsidermedia.cz