České národní listy

Tomáš G. Masaryk a E. Beneš o rozšíření politické demokracie i do oblasti hospodářské a sociální

T.G. Masaryk –  „Pravá demokracie nebude nejen politická, nýbrž také hospodářská a sociální

…Úsilí o hospodářskou a sociální spravedlnost válkou není zeslabeno, je spíše zesíleno. To dosvědčuje již sám vznik nových republik a demokracií. Demokratická rovnost nepřipouští sociální šlechty; ale vyslovil jsem se již, jednaje o ruském bolševismu, že žádoucí hospodářskou rovnost nevidím ideálně řešenu komunismem. Na tomto stadiu vývoje demokracie spěje k odstranění bídy a velikých protiv bohatství; demokracie ani v oboru hospodářském nesmí být nivelizací, nýbrž kvalifikací.

Tak zvaný kapitalismus není tolik pochybený svou výrobou, jako tím, že lidé nevyrábějící a dokonce nepracující mohou si nezaslouženě osvojovat výtěžky poctivé výsilné práce…

Nejsem proti socialízaci -  socializaci, nikoli pouhé postátněni nebo státní dozor - v některých oborech: jsem pro socializaci železnic a, komunikačních prostředků vůbec, vodních sil, uhlí atd.; socializaci si představuju postupnou, vývojovou, připravenou vzděláním dělnictva a lidí, řídících výrobu a výměnu.  K tomu je třeba přesného finančního hospodářství státu a přísnější a věcnější kontroly celého finančnictví, zejména také bank.

Ale především se musí dobudovat zahájené sociální zákonodárství - najmě zdokonalení a sjednocení sociálního pojištění a zvláště také pojištění proti nezaměstnanosti.

Naším speciálním úkolem je provedení reformy pozemkové; byl to již před válkou požadavek všech stran. Ukázal jsem, jak je podobna naše země pruskému východu. Velikou příčinou latifundií u nás byla protireformační konfiskace, vedená zištnými Hobsburky a cizáckou šlechtou. Naše země je bohatá - tím větší úkol naší demokracie v oboru hospodářském a sociálním.

Druhý veliký úkol specificky náš je, starat se pomocí státu, obci a všech institucí t. zv. humánních o fyzické a duševní zdraví národa, že v republice ihned zřízeno nejen ministerstvo sociální péče, nýbrž i ministerstvo zdravotnictví, je jistě důkazem, že představitelé lidu národní potřebu dobře postřehli…“

TGM, Světová revoluce, str.538-540

Edvard Beneš o demokracii

„… Po vítězství třetího stavu (měšťanstva) během XIX. století a po vytvoření a upevnění národních kultur a národních států v Evropě, hlásí se tudíž v každém státě a národě evropském o podíl na moci a nové lepší existenci stav čtvrtý: dělník, rolník, malý a střední pracovník rukou i ducha. Stává se to jednou ze základních politických otázek celé evropské společnosti ke konci XIX. století a na začátku XX. století.

Otázka ta je pak zdůrazněna ještě více v nových formách světovou válkou z let 1914-1918 a postavena na první místo velikou ruskou revolucí. A po válce se opět  v nových formách důrazně klade ve státech diktátorských. Ty se sice staví s největší rozhodností proti všem formám politické demokracie, ale právě za cenu zvláštního zdůraznění problémů sociálních.

V tomto smyslu prožívá měšťanská evropská společnost poválečná svůj nový existenční boj obrovských rozměrů právě dnes. Je to boj o zachování jednak demokracie politické proti totalitním diktaturám pravým, je to však také boj o řešení sociálních problémů v duchu a se zachováním demokracie i vzhledem k diktatuře komunistické. Po mém soudu je to boj o přerod staré, ryze politické demokracie měšťanské v nové formy a stadia vyšší a zároveň hlubší a dokonalejší demokracie politické, sociální a hospodářské, jíž bych nazval demokracii humanitní.

Edvard Beneš, Demokracie dnes a zítra, str.24