České národní listy

Sudeti stále bědují nad svým osudem

 Dějiny pro ně začínají, alespoň pro velkou většinu z nich,  skončením druhé světové války.  Přesto však, ať již chtějí nebo nechtějí, jejich přesídlení z Československa, Polska bylo důsledkem jejich chování před druhou světovou válkou a ve válečné době.  Nadto nerozhodovali jsme o jejich přesídlení my, Čechoslováci, nebo Poláci, ale spojenci na konferenci v Postupimi.

Jak se chovali sudetoněmci za první republiky vůči Československu, jejím občanům? Co bylo cílem henleinovců? Za nejvhodnější považuji citovat Konráda Heneleina, který na obě otázky velmi jasně a jednoznačně odpovídá.

Naším cílem vždy bylo zničení Československa.( Ze zpráv o projevu ve Vídni 4. března 1941)

„Východní marka a Sudety měly po dlouhou dobu společné dějiny a byly spolu spojeny společným utrpením i společnými cíli. Právě zde v dunajské kotlině a v Sudetech povstali první hlasatelé Velkého Německa, právě zde poprvé zapustila své kořeny idea pangermanismu, a po válce právě zde znělo hlasitě a jasně volání po anšlusu Rakouska a po Velkém Německu...“.

(Völkischer Beobachter 5. března 1941,  Der neue Tag, 6.března 1941, Edvard Beneš, odsun Němců, Věra Olivová, Praha 1995, str. 80-81)

Dále nás bývalí tzv. českoslovenští občané německé národnosti obviňují, že jsme  odmítali s představiteli Sudetoněmecké strany jednat. Co na nás požadovali henleinovci? Nejlépe bude, když uvedeme ukázky z jejich tzv. Karlovarských požadavků. Čtěte, prosím, pozorně.

Karlovarské požadavky

1938, 24. duben

1. Úplná rovnoprávnost německé národnostní skupiny s českým národem.
2. Uznání sudetoněmecké národní skupiny jako právnické osoby k ochraně tohoto rovnoprávného postavení ve státě.
3. Vymezení a uznání sudetoněmeckého území.
4. Vybudování německé samosprávy v sudetoněmeckém území ve všech oborech veřejného života, pokud jde o zájmy a o věci německé národnostní skupiny.
5. Zákonná ochranná ustanovení pro ty sudetoněmecké státní příslušníky, kteří žijí mimo uzavřené území své národnostní skupiny.
6. Napravení všeho bezpráví, které bylo učiněno sudetským Němcům od roku 1918, a nahrazení škod, které tímto bezprávím vznikly.
7.  Uznání a provedení zásady: v německém území němečtí veřejní zaměstnanci.
8. Úplná svoboda přiznání k německému národu a k německému světovému názoru.

Karlovarské požadavky na uznání autonomie německé menšiny byly vyhlášené na sjezdu Sudetoněmecké strany. Pokud by příslušné čs. orgány vyslovily souhlas s bodem 8. požadavků, pak část naší demokratické republiky by v krátké době byla zcela znacizovaná. (Pozn. red.)

J. Skalský