Stráž obrany státu při obraně republiky 1938-1939 3
Stráž obrany státu při obraně republiky 1938-1939 III
Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
Neefektivní předpisy
Složité předpisy dávaly vlastně výhodu útočníkům, aby plně využili moment překvapení. Již na zvolání stůj stříleli. Proto vysoké ztráty na české straně.
Obklíčená posádka četnické stanice ve Schwaderbachu (dnes Bublava) se udržela na svém místě po celé odpoledne 13. září. Odpoledne však henleinovci pokládali kolem stanice hořlavé látky. V té době bylo již kolem četnické stanice ukryto asi 200 vzbouřenců a asi dva tisíce demonstrantů sledovalo vývoj situace z větší dálky. Akci řídil poslanec SdP Georg Böhm. V nočních hodinách se pokoušela do Schwaderbachu proniknou skupina celníků. V boji s henleinovci byli ručními granáty zabiti vrchní strážmistr František Novák, velitel četnické stanice ve Stříbrné a strážmistr Josef Barčák, příslušník této stanice. K ránu 14. září bylo k protiútoku připraveno 125 celníků, 3 tančíky, 2 obrněná auta, četa cyklistů a šest čet motorizované pěchoty. K útoku však nedošlo, ministerstvo vnitra si to nepřálo, aby nevznikl boj, ve kterém by střely mohly dopadat na německé území. Finanční úřad a četnická stanice nebyly osvobozeny a do zajetí se tak dostalo 19 celníků a 12 vojáků. Přitom opačná strana klidně porušovala výsostné území republiky, na našem území operovali němečtí vojáci s dvěma auty wehrmachtu, další němečtí vojáci střežili zajatce. Odvezli je do vězení v Eibergu, nakonec je dali do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Válka nebyla, byl to tedy únos. Teprve 15. října 1938 byla zajatá skupina vrácena u přechodu při Terezíně. Okresní hejtman v Kraslicích věřil, že vzbouřenci sami odtáhnou do Německa. Velitel připravovaného útoku major Vajda prohlásil, že "neuskutečněním osvobozovací akce nevyvolal mezinárodní konflikt, který by mohl znamenat válku". Je pravdou, že německá rozvědka pečlivě rozebírala každý incident. Také německá armáda si dělala své rozbory.
Ministerstvo zahraničních věcí v Praze vydalo ještě 13. září informaci pro československá vyslanectví v Evropě, Washingtonu a konzulátům v Německu: "Po Hitlerově projevu se vyskytly dosud v 70 místech sudetských srážky, pokusy vzbouření, sabotáží, obsazení nádraží, četnických stanic, poštovních úřadů, domů a židovských obchodů, násilí na českých lidech - vše vyvoláno členy SdP." Vláda zavedla stanné právo v okresích Falknov n. O, Cheb, Karlovy Vary, Loket, Nejdek, Kadaň, Český Krumlov, Přísečnice, Kraslice, Jáchymov, Horšovský Týn a 15. září ještě v okresech Chomutov, Varnsdorf, Rumburk, Šluknov a Liberec. Podle stanného práva je možno vzbouřence zastřelit, nestalo se tak, zajatí teroristé, vrazi českých lidí, byli předáni krajským soudům, později byli v amnestii propuštěni. Tak byla velkorysá československá demokracie. Hned v prvních hodinách vzpoury bylo hlášeno 8 mrtvých, z toho polovic Čechů a 17 raněných. Zastaveny byly také všechny politické akce a schůze po celé republice, což podvázalo protifašistickou angažovanost, současně se zakazovaly i podniky SdP.
Celkovou situaci vyostřil Konrád Henlein, když 14. září 1938 sdělil Adolfu Hitlerovi, že plebiscit již nestačí, že žádá okamžité připojení pohraničních oblastí k Německu. A důvod? "Učinit přítrž dalším vraždám českými fanatiky." Bylo to hrubé zkreslení pravdy, ani v jednom případu čs. složky nezaútočily, všude se jen bránily, nikdo na území Německa nevstoupil. Nicméně svět byl sycen lživými zprávami. Současně K. Henlein žádal, aby říšskoněmecký rozhlas vysílal výzvu k ozbrojenému povstání proti Československu.
Teroristické cíle henleinovců jsou vidět již z jejich příprav. Dne 17. května 1938 po vzoru SA byly z pořadatelských sborů vytvořeny ochranné oddíly - Freiwilliger Schutzdienst -FS. Na doporučení ministerstva vnitra, kde převládal vliv agrární strany, byla tato organizace povolena.
V dalších týdnech byla organizace vyzbrojena a 17. září 1938 vznikla ozbrojená teroristická organizace Sudetoněmecký dobrovolnický sbor - Sudetendeutsches Freikorps, SdFK. Prováděl bojové, diverzní a teroristické akce ze základen v Německu, často za podpory a spoluúčasti příslušníků SA a SS. Nejvyšší stav organizace činil 51.000 mužů, ale až ve dnech obsazování pohraničí německou armádou. V květnových dnech se v českých hlášeních mluví o ordnerech, což byl vžitý název pro ozbrojené příslušníky dobrovolné ochranné služby (FS). Název vznikl podle Ordnergruppe, vytvořené již v roce 1926, později zaniklé, ale oživené v řadách Freiwilliger Schutzdienst.
Dne 17. září 1938 pověřil A. Hitler osobně podplukovníka Friedricha Koechlinga, aby pomohl K. Henleinovi vytvořit freikorps. Vznikne na německém území a bude vyzbrojen rakouskými zbraněmi, jeho činnost musí začít co nejdřív, sděloval dále A. Hitler. Již první rozkazy odkrývaly skutečnou tvář této organizace, neboť freikorps měl trvale působit podél československých hranic a narušovat je. Měl podnikat akce proti čs. hlídkám, strážnicím, celním úřadům apod. Současně s teroristickou činností se vyžadovala také zpravodajská aktivita. Štáb byl v donndorfském zámku. Odtud přicházely další rozkazy.
Každá rota dostala za úkol působit na území jednoho příhraničního čs. okresního úřadu. Z tohoto okresu měla být také doplňována. Mužstvo bylo vybráno tak, aby znalo dobře terén. Několik rot tvořilo prapor, ten bude organizovat větší akce. Spojovacím důstojníkem k SS byl oberführer SS Gottlieb Berger a k jednotkám SA obergruppenführer Max Jüttner. V té době měla teroristická organizace asi 40.000 mužů.
Pro sudetoněmecké vůdce bylo překvapením, když A.Hitler zakázal nazývat Freikorps jménem Konráda Henleina, rozhodl úpravu na Sudetendeutsches Freikorps. Slávu neměl získat Henlein, ale někdo jiný. Současně Hitler zakázal obracet se samostatně k rozhlasu, filmu a tisku, cesta vedla jen přes Berlín.
Taktika teroristických skupin byla jednoduchá, ale děsivá, ze základen v Německu napadaly čs. úřady , pošty, stanice apod. Předpokládalo se, že čs. ozbrojené složky poskytnou napadeným místům pomoc. Současně s terorem mělo sudetoněmecké obyvatelstvo také manifestovat a demonstrovat za připojení k říši. V případe nástupu čs. bezpečnostních složek byl vyvoláván mezi obyvatelstvem pocit nebezpečí, strachu z případného trestu a řešení se vidělo v útěku za hranice, do Německa. Muži byli poslání k jednotkám freikorpsu, ženy a děti sloužily jako objekt propagandy o českém teroru. Mnoho Němců bylo pozváno ke zpravodajskému pohovoru.
V případě války bylo vyklízení mnoha obcí a útěk obyvatelstva německé národnosti vítaným opatřením, německé armádě by nehrozilo již tak velké nebezpečí, že v boji ohrozí i sudetské Němce. Teror v pohraničí měl ukázat československý stát jako umělý útvar, kde se lidé z nespokojenosti bouří. Tím byl vykonáván nátlak na mezinárodní veřejné mínění. V případě války by prostě A. Hitler jen poskytl pomoc svým krajanům.
Čs. informační tisková služba nebyla jednotně řízena, byla pokyny ministra vnitra spíše svazována a nedokázala čelit masové propagandě nacistického Německa. Navíc o zájem státu se v této oblasti nikdo nestaral, politické strany se staraly o své úzce stranické cíle, německému obyvatelstvu nevěnovala žádná česká politická strana potřebnou pozornost. Řada pravicových politiků usilovala spíše o dohodu a usmíření s Německem.
