České národní listy

 Stráž obrany státu při obraně republiky 1938-1939 X

Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.

U Vyloku přešla 11. října hranice velká tlupa maďarských teroristů, zpravodajský odhad mluvil o celém praporu, tedy asi o 380 mužích. Pohybovala se v prostoru Šalanek proti nim z počátku stálo jen družstvo SOS. Do boje 12. října vstoupil třetí prapor 45. čs. pěšího pluku, jeden prapor 36. pěšího pluku a výzvědný oddíl 42. hraniční oblasti. Zasáhly také tři čs. tanky a tři letadla. Do zajetí padl jeden z velitelů teroristické bandy - kapitán baron Ernst Berzewitz. Boje se protáhly do 13. října, kdy se jedna větší skupina, snad rota, pokusila probít zpět do Maďarska. Nepodařilo se to. Nicméně některým jednotlivcům a malým skupinám se podařilo proklouznout z obklíčení. Po leteckém útoku a svržení několika bomb se vzdalo 197 mužů a 8 důstojníků. Také kořist odváželo několik aut (259 pušek, 14 kulometných pistolí, 38.000 nábojů pro pušky a 4.000 jiných nábojů). Část teroristů prchala směrem na sever, k polským hranicím, když ústup na jih do Maďarska jim byl odříznut. Ke střetnutí došlo ještě u Hatě a Fornoše. Kořist se zvýšila o dalších 60 pušek.

20. a 21. října se rozhořely boje kolem Popova. V prostoru Strabičovo-Goronda zaútočila skupina teroristů 15. listopadu 1938. Padl tu vrchní respicient František Kalousek. Další hlídka SOS se stala cílem přepadení 19. listopadu 1938 u Černého Ardova. Jeden československý voják byl zraněn.

Na dělení Československa se chtělo podílet také Polsko a proto jeho vláda připustila organizaci teroristů, kteří napadali severní hranici východního Slovenska a Podkarpatské Rusi. Čs. výzvědná služba hlásila, že teroristé jsou organizováni v polomilitaristické skupině Strzelec, působící na Tešínsku, ale někteří členové se nechali dopravit na východ od Dukelského průsmyku. Na teroristické akce upozornil také vojenský atašé z Varšavy.

Po stránce strategické se tedy nemohlo jednat o překvapení, po stránce taktické však nikdo nevěděl, kde teroristé zaútočí a kdy. Polsko a Maďarsko si tehdy přály mít společné hranice, toho se dalo dosáhnout jen tím, že Maďarsko zabere Podkarpatskou Rus. Polsko na to také myslelo, ale německá tajné služba právě v této oblasti podporovala ukrajinské nacionalisty a fašisty. A Ukrajinců mělo Polsko již několik milionů a navíc nechtělo klást překážky nacistickým záměrům. Ty kolísaly mezi možností připojit Podkarpatskou Rus k Maďarsku a nebo zde vytvořit vazalskou Podkarpatskou Ukrajinu pod ochranou Německa, která by v budoucnu byla základnou pro získání Ukrajiny v SSSR. Maďařsko mělo být odměněno až podle situace, a podle toho, jak se bude podílet na likvidaci Československa. Krátký čas Budapešť uvažovala o autonomii pro Rusíny, ale byl to jen nezávazný slib jednomu politickému proudu, který na Podkarpatské Rusi existoval. Působil tu též směr proruský, proukrajinský a pročeskoslovenský. Současně i směr demokratický a směr fašistický, podporovaný z Německa. To mělo zájem na takovém vývoji, aby bylo možno tvrdit, že Československo je umělý útvar, neživotaschopný, rozpadající se zevnitř. Když dojde ke nepokojům může dokonce Německo zakročit a tvářit se jako zachránce míru. Ostatně v tomto duchu vysvětlovala nacistická propaganda také 15. březen 1939.

A nyní přenesme pozornost na československo-polskou hranici. Již 20. října 1938 zjišťovali důvěrníci finanční stráže, že na polské straně se pohybují a soustřeďují ozbrojené tlupy s nepřátelskými pokyny proti republice. 24. října zazněly již první výbuchy trhavin u Nižních Verecek. O den později, 25. října, překročily státní hranice dvě skupiny, každá o 20 mužích. Pronikly v prostoru Sinovírské Poljany. Polští finančníci doprovodili příslušníky Strzelce až k hranicím a zabezpečili jim i přechod. Do zajetí padl Marian Pysze, student a člen organizace Strzelec. Pro naše zpravodajce to znamenalo příliv nových informací. Vysvětlil nejen akci u Vučkova, ale i záměry a organizaci přepadových skupin. Padl tu místní občan Josef Loj, zasažený zákeřnou střelou ze zálohy. Zastřelen byl též vrchní strážmistr Tomáš Kalčík. 12. a 13. září příslušníci finanční stráže palbou rozehnali další polskou tlupu v úseku Brustura-Nižní Kolčava. I na této hranici zasahovalo do boje čs. obrněné auto. Na přepadení oddělení finanční stráže v Novoselici 31. října se podílelo asi 200 mužů, ale zpravodajský rozbor ukázal, že jich bylo přece jen méně. Případně část zůstala v záloze.

5. listopadu 1938 došlo k napadení družstva SOS u Toruně. Četa SOS střežila hranici v délce 12 kilometrů a mohla spíše jen hlídkovat, na  neprodyšné  uzavření  hranic  nebylo  ani pomyšlení. Útok příslušníci SOS odrazili, padl tu však dozorce finanční stráže Ivan Kosť. K novým přepadům Toruně a Prislop došlo ještě 17. listopadu, 21. listopadu a 25. listopadu. Útočníky se vždy podařilo odrazit, získat nové zpravodajské údaje, ale klid na hranicích s Polskem tím zajištěn nebyl. Zpravodajský rozbor ukázal, že cílem přepadů byly především mosty, komunikace a celnice. Útoky proti jednotkám SOS zesílily v dalších dnech. Zpravodajská služba odhalila, že teroristé jsou přiváženi až od Lvova a od Polského Těšína. Jejich počet se odhadoval na 2 000 mužů. Jen v listopadu došlo k 28 útokům, většina směřovalo do oblasti Volového. Ve Vereckách se teroristé zmocnili místní pošty. Do nastrojené léčky tu padlo družstvo SOS, unikl pouze četník Görtler. Někteří teroristé měli čs. uniformu. Dvacet zajatců polští bojůvkáři odvlekli do Polska, do Kriwky a Klimce, V Polsku je po nacistickém vzoru chtěli soudit za nedovolené překročení hranic s cílem vyvolat nepokoje. Byl to nesmysl, nicméně zajatí Čechoslováci zde prožili dobu trapných ústrků od 11. listopadu 1938 do 20. března 1939. Domů odcházeli již do protektorátních poměrů, tehdy se ještě Poláci radovali a vůbec netušili, že záhy budou čelit stejnému teroru na svých hranicích ze strany Německa.

Dne 15. 11. silná skupina polských teroristů přepadla četu SOS a v prostoru u Siněvíru se motal německý státní občan, tvrdící, že patří k německému konzulátu v Chustu. U Siněvíru padl dozorce finanční stráže Josef Hort.  Stalo se tak 26.listopadu 1938 a zastřelen byl ze zálohy. Po 10. listopadu v bojích s polskými záškodníky padli ještě dva celníci, 2 příslušníci finanční stráže a dva civilisté. Zraněno bylo 6 osob. Pochopitelně, že i nepřítel měl ztráty, po 10. listopadu padlo 15 polských záškodníků a čtyři byli zajati. Zranění byli rovněž čtyři.

V nejvýchodnější části republiky zabralo Maďarsko po tak zvané arbitráži ve Vídni 2. 11. 1938 nejen část jižního Slovenska, ale i Podkarpatské Rusi. Tím se uzavíralo dělení Československa v roce 1938 mezi tři státy, Německo, Polsko a Maďarsko. Další dělení bude provedeno v březnu 1939. Na okleštěném území však stále existoval československý stát a jednotky SOS musely chránit novou linii státních hranic. Četnictvo a finanční stráž měla poměrně vhodně rozmístněnou sít důvěrníků i na Maďarskem zabraném území. Také 36. pěší pluk měl svého zpravodajského důstojníka, který nezahálel. Záhy bylo zjištěno, že v okupovaném Užhorodě se připravuje okolo 1500 horthyovských vojáků k teroristickým přepadům a k narušení nově vyznačených hranic. K incidentům mělo dojít u Čomína, Strabičova, Mukačeva, Podmonastýru, Rozvegova a Klučárek. Skutečně za nějaký čas se ukázalo, že hlášení informátorů jsou pravdivá. 6. ledna 1939 padlo několik prvních výstřelů u Podmonastýru, četník Dvořák byl zraněn. Záhy se rozhořel boj u Rozvegova, do boje byly vtaženy jednotky SOS i armády. Padl tu respicinet Josef Tyšler, útok maďarských vojáků odrážela také baterie dělostřelectva poručíka Viléma  Svobody. Maďaři však zahájili další útok, ale dobře vedená palba je vrátila zpět do výchozího postavení. K menším přestřelkám docházelo ještě ráno 7. ledna 1939. Zpravodajci zjistili, že útok zahájili teroristé z organizace Szabadczapat.

K boji došlo též u Dovhého, kde zápas trval od večera 7. ledna do 14,00 hod. 8. ledna 1939. 8. ledna útočilo asi 80 teroristů na jednotku SOS u Koropce. 10. ledna byl útok zopakován u Barvilnkoše.

Dne 11. října 1938 vznikla autonomní vláda Podkarpatské Rusi v čele s A. Bródym, proti kterému vzniklo záhy podezření, že je maďarským agentem. 26. října byla jmenována nová autonomní vláda v čele s A. Vološinem. V tuto dobu se nejednou začali v okolí významnějších míst objevovat němečtí turisté a nápadně často navštěvovali německého konzula. Byli to nacističtí agenti, kteří i v této části republiky rozkládali Československo. Jeden z ukrajinských ideologů V. Birčak tehdy prohlašoval, že Německo ve velké evropské válce osvobodí Lvov a Kyjev a vznikne Ukrajinský stát. Nakonec Německo vzalo na zřetel maďarský územní zájem a pobídlo ho k okupaci Podkarpatské Rusi, v té době se však začala označovat jako Podkarpatrská Ukrajina.  S finanční  podporou  ze  zahraničí  vniklo  urychleně Ukrajinské národní sjednocení s úkolem bojovat proti Československu, ale i proti SSSR za osvobození celé Ukrajiny. Vznikla také polovojenská organizace    Sič. Připomínala jednotky SA v Německu. Byla verbována z ukrajinských nacionalistů, dokonce i z Ukrajinců pocházejících z Polska, dostalo se sem i několik petlljurovců, někteří odešli ze sovětské Ukrajiny. V pozadí stála německá rozvědka, svědčí o tom i dodané německé zbraně.

Se souhlasem z Berlína poslala maďarská vláda československé vládě v Praze ultimatum, aby Maďarsku bylo předáno v zájmu míru zbývající území Podkarpatské Ukrajiny. Stejné ultimatum dostala také autonomní vláda A. Vološina. Odpověď již nepřišla, nacistické Německo 15. března 1939 okupovalo české země. Na Podkarpatskou Ukrajinu po několika pohraničních incidentech vpadla bez vypovězení války maďarská armáda. Výsledkem byly boje na frontě, ale i zázemí. Organizace Sič napadla československé úřady a armádní jednotky, policii, četnictvo a oddíly SOS. Sič vyhlásila samostatný stát, který žádal o ochranu Německa. Povstání Siče bylo rázně potlačeno, oslabené čs. jednotky musely ustupovat před maďarským agresorem, ale záhy se do boje s Maďary dostali také sičovci. Nejvíce na to doplatili studenti učitelského ústavu a gymnazisté, nasazení bez výcviku vološinovou vládou na frontu proti maďarskému vojsku. Ztráty byly značné, mladí studenti doplatili svými životy na nacistické intriky a tajné záměry.