Jdi na obsah Jdi na menu
 


Statkář Švehla by vzal bič.. !

15. 12. 2021

Statkář Švehla by vzal bič.. !

 

Jezdím do té vesnice pod Železnými horami celý život.  Moji předkové, ale i strýčkové,  byli sedláci, měli hluboký vztah k půdě. Poslouchal jsem jako kluk jejich vyprávění. Kolik lásky k půdě v nich bylo. Za jejich života platilo: „Sedlákem se nestanete, sedlákem se musíte narodit. “ Po staletí selské rody předávaly rodinné grunty dalším generacím, některá jejich jména budí úctu i po 100letech. Agrární politik Antonín Švehla (1873 – 1933) z Hostivaře u Prahy, by mohl vyprávět, však  v jeho době český chmel, slad, cukrovka, uzenářské i mléčné výrobky, nás proslavily po celém světě.

 

Za posledních 30let, se však mnohé změnilo. Můžeme již cestovat i pracovat po světě, ty „proslavené“ banány jsou každý den, na jaře jsou dokonce levnější, než dovážené brambory. Máme se ale skutečně lépe ? Nežijeme na úkor budoucnosti ? Nestali jsme se v EU  jen naivními prosťáčky v soukolí nadnárodních společností ? Souhlasíme s tím, že na kvalitní orné půdě rostou velkosklady, nebo montovny ? Nevadí nám tisíce kamionů na silnicích ani to, že místo českého masa k nám putuje vepřové přes půlku Evropy ? Kolik otazníků musíme spolknout ?  

 

Tisíce lidí z vesnic ztratilo své zaměstnání, zemědělci se stali lacinou pracovní silou v montovnách, ve skladech… Vesnice i ta moje pod Železnými horami, ztrácí stále více svoji přirozenost Obchod tam bojuje o život, hospodu už zavřeli, ordinaci lékaře také. Zítra to bude pošta, nebo ten poslední autobus ? Chudák babička, co nemá poblíž syna či vnuka, kdo jí sjede autem pro chleba a rohlík do města, či odveze k lékaři. Místo skotačivých dětí, vesnicí zní klapot holí, umíráček na kostele zvoní stále častěji.

 

Politická garnitura, ta zprava i zleva, zavírá oči nad tím, že vesnice živoří, že z českého sedláka se stává řidič multikáry ve velkoskladu. Některá politická rozhodnutí jsou nezvratná a přímo ohrožují základy naší ekonomiky, kultury, ale i budoucnosti.  Ještě v roce 1994 bylo kladné obchodní saldo v agrárním sektoru 1mld Kč. Dnes záporné saldo dosahuje 50 mld. Soběstačnost ČR v potravinách stále klesá,  zejména v živočišné výrobě, tam dosahuje necelých 60%. Osiřely kravíny, vepříny, drůbežárny, pod betonem mizí kvalitní orná půda. V důsledku této politiky 100 tisíc kamionů zamořuje naše ovzduší, ničí naše silnice.

 

Nemusím být velkým odborníkem na zemědělskou (nejednotnou) dotační politiku EU, je ale zcela zjevné, že český zemědělec i kdyby se „přetrhnul“, nemůže konkurovat „dobře dotovanému“ zemědělci ze starých členských států EU. Příkladem jsou dotace na hektar,  např. v Belgii je to 400 euro, v ČR 224 !  Na poslední statečné sedláky je pořádán hon, jednou kvůli hrabošům, podruhé kvůli řepce, ale zrovínka ta    „ kritizovaná“ řepka, zachraňuje zemědělce, tak i naše včelky. Většina řepky se zpracovává na potravinářský olej, další část produkce, se dle nařízení EU přidává do paliva, ale i tak tento podíl (7%) dle EU neplníme dostatečně.  Takže, když kritizujeme naše zemědělce,  vyhubujme spíše EU.

 

Ještě několik dalších údajů z Agrární komory ČR.  Klesají osevní plochy např. u brambor, za 30let klesla výměra z 115 tisíc ha na 22 tisíc ha, obdobně je to u obilnin, cukrovky, ovoce… Soběstačnost u vepřového masa je 40%, u vajec 62%, dovážíme i švestky, rybíz, třešně, květák, .. i brambory. Zeleniny se v roce 1989 sklidilo  573 tisíc tun,  v roce 2018 jen 250 tisíc tun. Tedy méně než polovina. Tradiční český česnek pokryje jen 10% naší spotřeby. Obdobně je to u mléka. Když krávy dojily jako divé, mlékárny odmítaly mléko vykupovat a tak krávy šly na jatka. Evropský společný trh, nedostatek jistě vyrovná, ale na úkor ČR.

 

V Hostivaři u  Prahy, před 100 lety hospodařil velký sedlák Antonín Švehla, však za ním na radu jezdil i TGM. Švehla  byl zemědělským samoukem, ale přesto rozuměl půdě, vesnici, lidem i politice. Používal ke své práci selský rozum, jeho jméno pro mnohé dnešní tzv. odborníky, již mnoho neříká, k jejich škodě.  Švehla by při pohledu na dnešní vesnici, vzal  bič !

Říkám to také proto, aby nám z české vesnice nezbyla jen Babička, či Prodaná nevěsta. 

 

Přemysl Votava

 

(zdroj Agrární komora ČR)