Stará láska nerezaví - Proč EU nezavedla sankce proti Ankaře – TO VIMA
Stará láska nerezaví - Proč EU nezavedla sankce proti Ankaře
– TO VIMA
Na Turecko za jeho agresivní chování vůči Řecku a Kypru nebyly uvaleny žádné sankce.
Geopolitická láska, která spojuje Německo s Tureckem od Osmanské říše, je věčná. V první světové válce bylo Turecko spojencem Německa a po dlouhou dobu byly úzké vztahy mezi oběma zeměmi udržovány díky úzké obchodní a ekonomické spolupráci. Bývalá europoslankyně Janis Marinosová v publikaci „To Vima“ hovoří o důvodech, proč Německo nyní zaujímá pro-turecké stanovisko.
Na Turecko za jeho agresivní chování vůči Řecku a Kypru nebyly uvaleny žádné sankce.
Pozitivně vypadá ten fakt, že v tuto chvíli je možné vyhnout se přinejmenším horké konfrontaci mezi Řeckem a Tureckem, která by byla vzhledem k nedostatečně posílenému obrannému štítu, zejména pro Řecko velmi nákladná. Koneckonců, rozhodnutí o modernizaci letectva a námořnictva v Řecku bylo konečně přijato až nyní a jeho realizace trvá nějakou dobu, takže to může trvat roky.
Na summitu hlav členských států EU nebyly uvaleny sankce proti Turecku za jeho akce ve Středomoří, uvedl na tiskové konferenci šéf Evropské rady Charles Michel.
„Rozhodli jsme, že chceme dát šanci politickému dialogu ve společném zájmu,“ uvedl.
Michel zdůraznil, že EU vyjadřuje solidaritu s Řeckem a Kyprem, které jsou pobouřeny jednáním Turecka, nicméně šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen oznámila, že Brusel je připraven uvalit na Ankaru kdykoli sankce, nyní se však tohoto rozhodnutí zdrží.
Mezitím Řekové a někteří komentátoři poukazují na pro-tureckou politiku Berlína a popisují ji v různých epitetách, aniž by se však ponořili do jejích důvodů. A ty začínají tradičními vztahy mezi oběma zeměmi a končí aktivní přítomností Turecka v německém politickém a ekonomickém životě.
Geopolitická láska, která spojuje Německo s Tureckem od Osmanské říše, je věčná.
V první světové válce bylo Turecko spojencem Německa a po dlouhou dobu byly udržovány nejužší vztahy mezi oběma zeměmi díky úzké obchodní a hospodářské spolupráci.
Po skončení druhé světové války, během níž Turecko zachovalo příznivou neutralitu ve prospěch Německa, v letech 1961 až 1969 naplnil německý průmysl milion tureckých pracovníků.
Ještě později, v roce 2010, se toto číslo zvýšilo na 3,5 milionu a dnes se podle různých odhadů pohybuje od 4 do 5 milionů. Většina z těchto Turků již získala německé občanství a volební právo.
Kterou německou stranu by neznepokojovalo, jaký směr zadá Erdogan těmto lidem?
Při analýze projevů turecké integrace do politického života Německa vezměme v úvahu také skutečnost, že tři členové Evropského parlamentu, 16 členů německého federálního parlamentu, 48 členů regionálních parlamentů a 423 členů obecních zastupitelstev jsou tureckého původu.
Obrovské ekonomické zájmy na obou stranách vyplývají také ze skutečnosti, že Německo je hlavním dovozcem tureckých výrobků v celkové hodnotě 16,6 miliard eur (stav k roku 2019).
Odpovídající dovoz Turecka z Německa činí 19,2 miliard EUR. Více než 3 000 německých dceřiných společností má navíc sídlo v Turecku.
Je proto pochopitelné, že politika Německa vůči Turecku se řídí skutečností, že je jeho nejdůležitějším obchodním partnerem. Turecký vývoz do Německa se týká vozidel, automobilových dílů a příslušenství, tkanin a zbraňových systémů, protože Turecko vybudovalo obrovský vojenský průmysl.
Vzhledem k výše uvedenému a skutečnosti, že 80 000 německo-tureckých společností působí v Německu s obratem 52 miliard eur a zaměstnává 500 000 lidí, a 7 500 německých společností působí v Turecku, je pochopitelné, proč Merkelová jedná ve prospěch Turecka.
