České národní listy

Stal se pochodní…

Marek Řezanka

Kdo že to dneska myslí na Palacha?

Ti, kteří z hanby udělali ctnost.

Ti, jejichž odér méně nezapáchá,

než když Jan křičel: Lidi, tak už dost.

Kdo k jeho hrobu kytky s pompou klade?

Kdo vzletnou frází na něj vzpomíná?

Kdo by i tehdy dral se horem pádem

k funkci jak kouř, když stoupá z komína.

Do úst ho berou různí neznabozi,

kteří, jak mohou, válku podpoří.

Palach by viděl, co nám všechno hrozí:

Lhostejnost širou jako pohoří.

Neshořel proto, aby podvodníci

uhnětli z něho těsto pro modly.

Smířeným s pádem pokoušel se říci,

že se vzdát příliš brzy rozhodli.

Neupálil se, aby hochštapleři

smáli se druhým zcela okatě

a aby těm, kdo páchnoucí tůň zčeří,

přitáhli těsně těžké opratě.

Nehořel pro víc lidí bez domova,

mlaskání lumpů, tunu bezpráví.

Nehořel proto, aby vládla znova

ohnutá páteř, již nic nespraví.

Nepřál si systém tvrdě bezohledný,

ve kterém kde kdo silně otupí.

Systém, jenž krutě upřednostní jedny

s tím, že tu druhé nedá do kupy.

Nechtěl se smířit s plošnou rezignací:

Vyhaslí lidé nejsou svobodní.

S jedinou pravdou volba smysl ztrácí:

Jan se chtěl vzepřít. Stal se pochodní…

 Problémem celé řady historických výročí je, že si je zprivatizovala určitá skupina politiků, kteří si tyto události vykládají po svém, a hrubě je zkreslují. Výjimkou není ani výročí smrti Jana Palacha.

 Například Miloš Vystrčil, který „proslul“ svým hyenismem a snahou aktivovat v době nemoci prezidenta republiky ústavní článek číslo 66, aby tím hlavu státu svrhl, se s patosem jemu vlastním hlásí k odkazu člověka, jenž by musel nutně právě proti takovým, jako je pan Vystrčil vystupovat. Pan senátor se nyní Palachem přímo zaklíná: „A tam vedle je kříž, který leží a je na nás, jestli se bude víc propadat nebo jestli se vztyčí. To znamená, je potřeba si uvědomit, že hájit svobodu a nezávislost je velmi důležité, Jan Palach nás na to upozornil.“

 Jan Palach se ale neupálil proto, aby se k moci dostali lidé jako M. Vystrčil, J. Farský či bakalář Lipavský. Neupálil se, aby se rozdělilo Československo, prosadily se nehorázné „církevní restituce“, štvalo se do války a v médiích a na školách se prosazovala „jediná možná pravda“. Neupálil se, aby se přepisovaly výsledky druhé světové války a vyzývalo se ke zrušení dekretů prezidenta republiky, Edvarda Beneše.

 Nepřál si národ ohnutý a porobený. Přesně takový ale v dnešní době je. A pokud by se dnes i někdo na protest proti tomu všemu, co se děje, upálil či jinak zabil (a takových případů bychom v posledních letech našli několik), média si toho ani nevšimnou – či dotyčné označí za nevyrovnané pomatence.

 Odkaz Jana Palacha bychom si připomínat měli. Ale ne falší, pokrytectvím a apatií. To je totiž stejné, jako bychom si narození Ježíše Krista připomínali vražděním nemluvňat.