České národní listy

Srovnat všechno na prach, nebo se nacházet pod hrozbou porážky…?

Evropa nemá čím odpovědět.

Rostislav Iščenko

Jakkoli se Rostislav Iščenko dosud vyznačuje spíš klidnými komentáři, tentokrát znatelně přitvrdil (není divu) …

Turecko:

Inu, proč Erdogan vznášel naprosto konkrétní požadavky? Nestačí poslouchat, co říkají Finové, ale to, co říkají Turci. Erdogan řekl, že jeho požadavky byly splněny, když Finové a Švédové slíbili, že nebudou podporovat Kurdy a ghánisty. Finové to sice takto neformulovali, což je logické, protože u nich a u Švédů žije dost Kurdů, kteří zejména ve Švédsku ovlivňují stabilitu politické koalice, pokud se nemýlím – ale nedementovali to.. Proč by si přidělávali problémy? Dohodu nikomu ukazovat nebudou, a jak a koho tam potom budou podporovat, to ukáže až pitva…

Takže, přinejmenším s hlediska informačního, Erodgan svého dosáhl. Před volbami získal dobrou pozici, protože bude moci Turkům říkat, že zájmy Turecka obhájil, že opět ohnul USA i EU a dostal, co chtěl.

Ukrajina:

Nejednou jsme poukazovali na to, že USA se budou stále snažit konflikt protahovat. Aby byl nejen ukrajinským, ale stal se problémem celé Evropy. Pokoušejí se tedy Rusko postavit před volbu mezi špatným a ještě horším. Buď zahájit válečnou kampaň průlomem do Kaliningradu, nebo poslat náklady s konvoji na Špicberky, anebo sedět a sledovat, jak požírají tvoje území, protože Špicberky jsou v podstatě rusko-norským kondominiem, kdy Rusko svého času uznalo norskou suverenitu nad ostrovem výměnou za to, že Norsko umožní rovnoprávně Rusku tam zkoumat a využívat ložiska nerostných surovin a rybolov, takže by bylo možné vyvést Špicberky za závorky minulých dohod a tvrdit, že je to opět sporné území a poslat tam výsadek, a prohlásit ostrov za svůj. Je jasné, že by to byl konflikt se členskou zemí NATO a konfrontace jiné úrovně.

Totéž s Litvou… ano, oni hrubě porušují mezinárodní právo a dokonce i EK prohlásila, že takové doporučení nedala a ani neuvažuje o blokování tranzitu. Protože blokování tranzitu do exklávy je, s hlediska mezinárodního práva, srovnatelné s vyhlášením války. Nicméně Litva trvá na svém… Je zřejmé, že ji popichují Anglosasové, aby ji Rusové napadli. Jejich kalkul je prostý: - Rusko docela silně uvízlo v konfliktu na Ukrajině a hned tak se odtud vytrhnout nemůže. Pokud začne konfrontace s Litvou, zapojí se na její straně Polsko a to je dalších 120 tisíc mužů, což společně se silami Pobaltů je nějakých 150 tisíc mužů přídavkem k těm, kteří už proti Rusku bojují, plus 45 tisíc Američanů ve Východní Evropě, kteří mohou být případně rovněž zapojeni. Krom toho visí na moldavských hranicích zhruba 40 tisíc Rumunů, které je možno mobilizovat do 100 tisíc.

Rusko nemá tolik pozemních sil, aby zajistilo dostatečnou hustotu na více než dvoutisícikilometrové ukrajinské frontě, a tak síly přeskupuje.  Armáda Běloruska je početně nevelká – nějakých 40 tisíc mužů. Povolání záloh není věc krátkodobě proveditelná, protože musí projít nezbytnou průpravou. Ne jako VSU, které ženou do přední linie stále více naprosto nepřipravených mužů, kteří tam po tisících hynou…

Proto Američané staví Rusko před volbu: - buď to prolomte, anebo si utřete plivance a zabalte to…

Už jsme si nedávno řekli, že Rusko nejspíš zvolí cestu kontrablokády – a nejen Litvy, ale celé EU – podle principu: - nedokážete si poradit s podřízeným partnerem, tak trpte všichni společně. Oni si, pravda už způsobili bolest svým jednáním sami a trpí.. – my nevíme, nakolik jsou ochotni trpět nadále.

Jsou členy západního společenství a jejich relativně dobré živobytí je spojeno právě s tímto táborem a americkou hegemonií. Oni mohou předpokládat, že budou i nadále dobře žít, nebo se pokusit a vrátit se do výchozího bodu po vyhodnocení, co jim vyhovuje – ale nejdřív musí vidět výsledek.

Problém je v tom, že západní elity se v posledních desetiletích staly docela infantilními a neadekvátními úkolům, které mají řešit, nemusely nic dělat, nemyslely ani na obranu, všechno za ně dělali Američané – a tak si zvykly spočívat v teplé lázni, kterou jim Američané zajistili – za to jen podporovaly jejich politiku. Jestliže se najednou vyskytl problém seriózní volby, podstatná část těchto elit jí není schopna. Jsou na Američanech závislí jak osobně, tak historicky, protože to po generace tak fungovalo, a podle toho byly vybírány kádry. Jistěže to byl výběr negativní. A právě proto vidíme, s jakými obtížemi se v Evropě prosazuje alternativní politické myšlení. Je jedno, zda jde o krajní levici nebo pravici. Pokud není v souladu s levicově liberálním diskursem v USA – ať jsou krajně pravicoví, nebo konzervativci, jsou prohlašováni za fašisty a vytlačovány na okraj politického spektra. Proto například ve Francii Marin LePen  sbírá v 1. kole mnoho hlasů, ale ve druhém nedobírá. Nebo levice či pravice v Německu sice mohou být docela úspěšné v regionech, ale celostátně nemají šanci na podíl na vládě.

Takže ve volbě mezi mírem a válkou se rozhodli pro to druhé. Existuje celá řada vojenských řešení – jen jsou všechna nepříjemná a především pro Evropu. Chtějí vyhrát, ale jakmile slyší o jaderné zbrani, obrací oči v sloup a ptají se, jak je možné o něčem takovém uvažovat? Ale pokud vyškrtneme z možností jadernou zbraň, je jejich pozice docela silná. Připustíme-li jadernou zbraň, tak bude zle všem, přičemž Rusko na tom může být relativně lépe, nicméně to bude mít velmi těžké s obnovou ekonomiky a dalších životních funkcí společnosti.

Pro Čínu to znamená ztrátu obrovských trhů, za něž aktuálně nemají rovnocennou náhradu, jakkoli jsou v jejich vytváření úspěšní.

Kromě toho přerušení ekonomických vztahů znamená hospodářskou válku, která prakticky vždy přerůstá ve válku horkou.

My se pohybujeme, nikoli z vlastní vůle, ale z vůle Západu, po cestě k úplnému přerušení hospodářských vztahů s mnohými zeměmi. Snažíme se tyto vztahy podle možností zachovat, protože to poskytuje možnost apelovat na rozum. Pokud vás nic společného nespojuje … - viz Ukrajina, kterou donutili zničit vlastní ekonomiku proto, aby neměla s Ruskem žádné hospodářské, dokonce ani dopravní vztahy. A pokud vás už nic nespojuje, pak je velmi jednoduché zahájit válku.

Západ válčí kvůli hegemonii, která jim zajišťovala slušný život, a ten se snaží zachovat. Protože v rámci volné konkurence, bez politické převahy, Západ nedokáže zajistit dosavadní úroveň života a bude prohrávat.

Jak dál …

Počítalo se s rychlejším průběhem SVO s rychlejším koncem. Když se po prvních dvou týdnech SVO začala zpomalovat, hovořili jsme v tomto studiu o tom, že čím déle bude trvat, tím více budou mít Američané možností k vytvářením nových komplikací. Tehdy mě mnozí posluchači vinili z toho, že vyzývám k hromadnému zabíjení Ukrajinců, když jsem říkal, že: čím více budeme zabíjet nyní, tím méně celkově zahyne nejen Ukrajinců, ale i našich. Jinými slovy: - čím méně budeme zachovávat humánnost, která v prvních dnech VSO překračovala hranice rozumného, tím rychleji ji ukončíme a tím méně lidí zahyne. Teď to vše můžeme ponechat minulosti, protože jakmile bylo zřejmé, že podle původního scénáře neproběhne, a jde už jen o to ve vyčerpávající válce vyhrát.

Mohli a nemuseli jsme kalkulovat, že Litva nebo Norsko proti nám něco podniknou, nicméně to, že jsme se dlouho na možnost blokády Kaliningradské exklávy připravovali, to je fakt.

Jsme ve válce a jsme v ní dlouho. USA se už od počátku tohoto tisíciletí nijak neskrývaly, že se pokoušejí Rusko rozdělit a zlikvidovat. Všechny ty barevné revoluce na postsovětském území, byly namířeny proti Rusku. A začaly na Ukrajině hnutím „Ukrajina bez Kučmy“ (2. prezident samostatného ukrajinského státu), pokračovaly v Gruzii, atd. K této válce jsme se naplno připravovali od roku 2014. Vojska tehdy netáhla na Kyjev a Lvov, protože jsme se museli pořádně připravit. Válka ale představuje tisíce nečekaných věcí, které všechny nelze naplánovat, protože existují minimálně dva plány – náš a protivníkův, plus ještě plány všelijakých neutrálů atd.

Pokud jde o hlasy, že jsme tam neměli lézt, všimněte si, že jde většinou o lidi, kteří osm let vykřikovali, jak to, že tam Rusko přímo nezasáhne. Jsou to lidé s nevyrovnanou psychikou, kteří mají nebo chtějí vždy rychlá a jednoduchá řešení.

Musím zopakovat, že máme nepřátele dost silné na to, aby se snažili bránit svoje zájmy, a naše a jejich plány na sebe vzájemně narážejí. Navíc nevím, zda se nacházíme uprostřed kampaně, ale zcela jistě ne na jejím konci – a možná, že jsme stále ještě na jejím začátku, protože ještě nevíme, jak dlouho bude trvat kampaň ukrajinská. Pokud se fronta zhroutí, může operace skončit během několika dnů/týdnů. Ale ona se zatím drží, a vycházíme-li z principu Mariupolu, kdy se 400 tisícové město drželo 3 měsíce, pak jak dlouho se udrží Charkov, nebo linie Kyjev-Dněpropetrovsk, Záporoží, Oděssa, Nikolajev … Tím spíš, že Ukrajina svoje bojové možnosti nevyčerpala. Ztratila sice mnoho techniky, ale zato má obrovské množství kanonenfutru, který bez reptání táhne na frontu. Pláče, umírá, ale jde na frontu. Navíc se semtam něco podaří dostat od ušlechtilého Západu. K tomu, aby šli proti Zelenskému, musí vědět, za koho proti němu jdou – za Rusko to zatím jistě nebude.

• Začnu od důstojnického sboru, který se, až na malé výjimky, vytvářel už za samostatné Ukrajiny.
• Oni už pracovali v podstatě jen se západními partnery.
• Jsou si vědomi toho, že se dopouštěli válečných zločinů, za které by v Rusku byli souzeni.
• Dovedou si spočíst 2+2, aby pochopili, že sice dnes jim můžou slíbit cokoli (třeba odpuštění), a dokonce to i splnit. Ale všichni znají kauzu Pinocheta, kterému slíbili indulgenci, dávali mu pokoj, ale po několika letech se Chilané začali ptát, jak to, že tento krvavý diktátor je v klidu, doživotním senátorem, váženým člověkem, atd? On přece zabíjel lidi! A začali ho tahat po soudech. Sice napůl paralyzovaného, ale nedali mu pokoj a před vězením ho zachránila jen smrt.
• Takže do Ruska nemohou a Západ jim říká, aby koukali pokračovat v boji…, že nemohou svrhnout Zelenského, protože oni ho potřebují, protože stojí včele odporu, plní svoji funkci, ale především byl legitimně zvolen.

Takže, pokud nás zaženou do vážné evropské války, tak si budeme muset vybrat:

• Buď všechno srovnat v prach
• Nebo se nacházet pod hrozbou porážky

Představte si tо takhle: - dát proti Rusku dohromady půlmilionové vojenské seskupení pro USA dnes nepředstavuje problém, stejně jako vyzbrojení a logistika, Západ bude pilně tisknout peníze a za ně nakupovat boje lačné žoldnéře po celém světě… Na takovou vyčerpávající válku má Rusko prostě méně lidí a po 5-10 letech ji jednoznačně prohraje. Takovou válku si Rusko prostě nemůže dovolit. Může sice sázet na to, že evropská ekonomika se zhroutí dřív a destabilizuje členské země – ale to je jen naděje.

Ale propočty lze provádět pouze na základě přesných čísel, z nichž naději škrtáme.

K vítězství v této kampani je třeba odříznout evropskou frontu od amerického týlu, což lze provést jen zničením všech přístavních měst, všech letišť. Takže někde, Varšavou počínaje až po Atlantik celou Evropu rozdrtit na prach – takové možnosti máme. Poté bude možné se podívat, zda se USA odváží vést jadernou válku – protože Evropa nemá čím odpovědět. Odpovědět mohou pouze USA. O tom, že Západ kampaň přehrává, svědčí stálé zvyšování sázek až na hranici války světové. Protože ten, kdo kampaň vyhraje, ten sázky dál zvyšovat nebude, protože je na tom i tak dobře.  My zatím úspěšně a efektivně zasahujeme slabá místa Západu. Jiná věc je, že se Západ snaží nás postavit před nepřijatelnou volbu:

• Buď se pustíme do 3. světové války v naději, že Západ naposledy sázku nezvedne …
• Nebo se potichoučku vzdáme …

Oni riskují a blafují – my čekáme, zda odpoví nebo ne … Pokud odpoví, tak je celý svět v háji. Pokud neodpoví, tak jsme vyhráli.  Zatím vedeme ekonomickou válku a nacházíme se na hraně války fyzicky citelné.

https://www.youtube.com/watch?v=1BDfIF9dDWM

Překlad:        st.hroch        20220701