Spravedlivá Globální smlouva je naléhavá, říká kubánský prezident a předseda G77
Spravedlivá Globální smlouva je naléhavá, říká kubánský prezident a předseda G77
Miguel Díaz-Canel v projevu k Valnému shromáždění OSN zdůraznil potřebu „změn, které již nelze odkládat“.
78. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů začalo v úterý 19. září. V úvodní den přednesl kubánský prezident Miguel Díaz-Canel, který je zároveň předsedou bloku G77+Čína, silný projev, v němž kritizoval současné globální uspořádání a vyjmenovával strukturální změny potřebné k řešení naléhavých problémů, jako je hlad, chudoba a změna klimatu. Následuje přepis jeho projevu.
Pane předsedo, pane generální tajemníku, excellence,
přináším do tohoto Shromáždění hlas „vykořisťovaných a ponížených“, jak v této místnosti před téměř 60 lety pronesl Che Guevara.
Jsme různorodá skupina národů sdílejících stejné problémy. Právě jsme potvrdili, že v Havaně, která byla poctěna hostit Summit lídrů a dalších vysokých představitelů G-77 a Číny, je nejreprezentativnější, nejširší a nejrozmanitější zastoupení, jaké existuje na mnohostranné aréně.
Během těchto dvou prakticky neúnavných dnů více než 100 zástupců ze 134 států tvořících skupinu pozvedlo svůj hlas k volání po změnách, které už nelze odkládat uprostřed nespravedlivého, iracionálního a urážlivého mezinárodního ekonomického řádu, který se rok co rok opakuje, prohloubilo obrovské nerovnosti mezi menšinou dobře rozvinutých států a většinou, které se nepodařilo zbavit se eufemismu „rozvojových států“.
A co je ještě horší, jak uznal generální tajemník OSN [Antonio Guterres] na summitu v Havaně, G-77 byla založena před šesti desítkami let, aby napravila „staletí nespravedlnosti a opuštěnosti, a v dnešním křečovitém světě se zamotávají do řady světových krizí, kde je chudoba na vzestupu a hlad ještě větší“.
Spojuje nás nutnost změny, která nebyla vyřešena, a podmínka být hlavními oběťmi současné globální multidimenzionální krize; zneužívající nerovná výměna; vědecká a technická mezera a degradace životního prostředí.
Ale také nás již více než půl století spojuje nevyhnutelná výzva a odhodlání přetvořit současný mezinárodní řád, který je zároveň vylučující, iracionální a neudržitelný pro planetu a neživotaschopný pro blahobyt všech.
Země zastoupené ve skupině G-77 a v Číně, kde žije více než 80 % světové populace, mají nejen odpovědnost za rozvoj, ale také odpovědnost za změnu struktur, které nás vytlačují z globálního pokroku a z mnoha národů Jihu dělají laboratoře obnovených forem nadvlády. Nová a spravedlivější globální smlouva je nezbytná.
Pane předsedo,
pouhých 7 let před termínem stanoveným pro realizaci slibné Agendy 2030 je panorama odrazující. Tato respektovaná instituce si to již uvědomila. Při současném tempu nebude dosaženo žádného ze 17 Cílů udržitelného rozvoje a nebude splněno přes polovinu ze 169 dohodnutých cílů.
Ale také nás už více než půl století spojuje nevyhnutelná výzva a odhodlání transformovat současný mezinárodní řád, který je také vylučující, iracionální a neudržitelný pro planetu a neživotaschopný pro blahobyt všech.
Uprostřed 21. století je pro lidský stav urážlivé, že téměř 800 milionů lidí trpí hladem na planetě, která produkuje dost, aby uživila všechny. Stejně pobuřující je skutečnost, že v éře znalostí a urychleného rozvoje informačních a komunikačních technologií více než 760 milionů lidí – z toho dvě třetiny ženy – neumí číst a psát.
Úsilí rozvojových zemí k realizaci Agendy 2030 nestačí. Musí být podpořeno konkrétními opatřeními, která zajistí přístup na trhy, financování za spravedlivých a preferenčních podmínek, transfer technologií a spolupráci mezi Severem a Jihem.
Nežebráme o almužny ani nežádáme o laskavosti.
G77 požaduje práva a bude i nadále požadovat hlubokou transformaci současné mezinárodní finanční architektury, protože je hluboce nespravedlivá, anachronická a nefunkční. Protože byla navržena tak, aby profitovala z rezerv Jihu; aby udržovala systém nadvlády, jenž zhoršuje zaostalost, a aby kopírovala model moderního kolonialismu.
Potřebujeme a požadujeme finanční instituce, v jejichž rámci mohou mít naše země skutečnou rozhodovací kapacitu a přístup k financování.
Rekapitalizace Multilaterálních rozvojových bank je nezbytná, aby se radikálně zlepšila jejich úvěrová podmínka a uspokojily finanční potřeby Jihu.
Členské země této skupiny byly nuceny vyčlenit na ochranu svých měn v roce 2022 ze svých rezerv 379 miliard dolarů, což je téměř dvakrát více než částka Zvláštních práv čerpání, kterou jim přidělil Mezinárodní měnový fond (MMF).
Je nutná racionalizace, revize a změna rolí úvěrových kvalifikačních agentur. Stejně nezbytné je stanovit kritéria, která by šla nad rámec HDP a definovala přístup rozvojových zemí k financování za příznivých podmínek a odpovídající technické spolupráce.
Zatímco nejbohatší země neplní závazek vyčlenit alespoň 0,7 % svých HDP na oficiální pomoc pro rozvoj, státy jihu potřebují vynaložit až 14 % svých příjmů na zaplacení úroků spojených se zahraničním dluhem.
Většina států skupiny G77 je nucena vyčlenit více zdrojů na obsluhu dluhu než na zdravotnictví nebo školství. Jakého udržitelného rozvoje lze dosáhnout s touto oprátkou na krku?
Skupina dnes opakuje svou výzvu veřejným, multilaterálním a soukromým věřitelům, aby refinancovali dluh úvěrovými zárukami, nižšími úrokovými sazbami a delšími lhůtami pro vypršení.
Trváme na zavedení mnohačetného mechanismu pro nové projednání státního dluhu s účinnou účastí zemí jihu, který umožní spravedlivé, vyvážené a na rozvoj orientované zacházení.
Je naprosto nezbytné jednou provždy přepracovat podobu dluhových nástrojů a zahrnout aktivační opatření ke zmírnění a restrukturalizaci, jakmile je země postižena přírodními katastrofami a problémy, které jsou tak běžné mezi nejzranitelnějšími státy.
Pane předsedo,
nikdo se zdravým rozumem nyní nepopírá, že změna klimatu ohrožuje přežití všech s nevratnými účinky.
Není také žádným tajemstvím, že ti, kteří jsou méně zodpovědní za změnu klimatu, jsou těmi, kteří jejími následky trpí nejvíce, zejména malé ostrovní rozvojové státy. Průmyslové země, které jsou nenasytnými dravci zdrojů a životního prostředí, přitom unikají své největší odpovědnosti a neplní své závazky podle UNFCCC [Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu] a Pařížské dohody.
Zmíním-li jen jeden příklad, je hlubokým zklamáním, že cíl mobilizovat do roku 2020 nejméně 100 miliard dolarů ročně na financování změny klimatu nebyl nikdy splněn.
V předvečer 28. zasedání COP 28 budou země G77 upřednostňovat uplatňování Global Stocktake (základní složka Pařížské dohody; pozn. překl.); provádění fondu ztrát a škod; vymezení rámce pro cíl přizpůsobení a stanovení nového cíle financování změny klimatu;p plné dodržování principu společných, ale diferencovaných odpovědností.
G77 svolává summit jižních lídrů, který se bude konat 2. prosince v rámci COP28 v Dubaji. Tato iniciativa, která nemá v rámci konference smluvních stran (COP) obdoby, bude fórem pro formulování postojů v rámci naší skupiny na nejvyšší úrovni, v rámci jednání o klimatu.
Konference COP 28 ukáže, zda kromě projevů existuje na straně vyspělých států skutečná politická vůle dosáhnout dohod požadovaných v této oblasti, které již nelze déle odkládat.
Pane předsedo,
Prioritou skupiny G77 je jednou provždy změnit paradigmata vědy, technologií a inovací, která se omezují na životní prostředí a perspektivy severu, a připravit tak mezinárodní vědeckou obec o značný intelektuální kapitál.
Úspěšný summit v Havaně spustil naléhavou výzvu, aby se věda, technologie a inovace soustředily kolem cíle udržitelného rozvoje, kterého se nelze zříci.
Tam jsme se rozhodli obnovit práci Konsorcia vědy, technologií a inovací pro jih (COSTIS) s cílem podporovat společné výzkumné projekty a podporovat výrobní řetězce, které mohou snížit závislost na trzích severu.
Shodli jsme se také na podpoře výzvy, aby bylo v roce 2025 svoláno zasedání Valného shromáždění OSN na nejvyšší úrovni o vědě, technologiích a inovacích pro rozvoj.
Sedmnáct projektů spolupráce, které Kuba navrhla v souvislosti se svým předsednictvím v G77, přispěje k nasměrování potenciálu spolupráce jih-jih a trojstranné spolupráce.
Vyzýváme nejbohatší státy a mezinárodní orgány, aby se na těchto iniciativách podílely.
Kuba neustane ve svém úsilí o podporu tvůrčího potenciálu, vlivu a vedení G77. Naše skupina může hodně přispět k multilateralismu, stabilitě, spravedlnosti a racionálnosti, které dnešní svět vyžaduje.
¨
Pane předsedo, vážení,
k problémům a výzvám, jež charakterizují realitu našich národů a mají dopad na naše národy, se přidávají jednostranná donucovací opatření, eufemisticky nazývaná sankce, jež se staly praxí mocných států, hodlajících jednat jako univerzální soudci, aby oslabily a zničily ekonomiky a izolovaly a podřídily si svrchované státy.
Kuba není prvním svrchovaným státem, proti kterému jsou opatření tohoto druhu uplatňována, ale je tím, který je snáší nejdéle, a to navzdory celosvětovému odsouzení, které je každý rok vyjádřeno téměř jednomyslně v tomto shromáždění, což je znevažováno a nevyslyšeno vládou největší hospodářské, finanční a vojenské síly na světě.
Nebyli jsme první a nebyli jsme ani poslední. Tlaky na izolaci a oslabení ekonomik a suverénních států se dnes dotýkají také Venezuely, Nikaraguy a jak před, tak i po nich byly předehrou invazí a svržení nepohodlných vlád na Blízkém východě.
Odmítáme jednostranná a donucovací opatření uvalená proti Zimbabwe, Sýrii, Íránu a Korejské lidově demokratické republice, mimo jiné proti mnoha dalším, kteří trpí jejich negativním dopadem.
Znovu opakujeme naši solidaritu s palestinskou věcí. Podporujeme právo na sebeurčení saharského lidu.
Bojujme všichni za svět míru, bez válek a konfliktů.
Před pěti lety jsem poprvé promluvil z tohoto pódia, kde kdysi stáli historický vůdce kubánské revoluce, vrchní velitel Fidel Castro Ruz, a armádní generál Raúl Castro Ruz, abych vyslovil tyto pravdy a ideály míru a spravedlnosti malého souostroví, které odolávalo a bude vzdorovat, žije podle důstojnosti, odvahy a nezlomné pevnosti svého lidu a historie.
A nemohu stát na této světovém tribuně, aniž bych znovu odsoudil skutečnost, že už 60 let trpí Kuba dusivou hospodářskou blokádou, jež má snížit její příjmy a životní úroveň, podporovat pokračující nedostatek potravin, léků a dalších základních vstupů a poškozovat její potenciál rozvoje.
To je podstata a to jsou cíle politiky ekonomického nátlaku a maximálního tlaku, již uplatňuje vláda USA vůči Kubě v rozporu s mezinárodním právem a Chartou OSN.
Kuba neprovedla jediné opatření nebo akci, jež by měla poškodit USA, jejich hospodářský sektor, jejich obchod nebo sociální strukturu.
Kuba neprovedla žádnou akci ohrožující nezávislost USA, poškozující jejich svrchovaná práva, zasahující do jejích vnitřních záležitostí nebo ovlivňující blahobyt jejích obyvatel. Chování USA je absolutně jednostranné a neoprávněné.
Kubánský lid se den za dnem vzpírá a překonává izolaci tváří v tvář nemilosrdné hospodářské válce, která byla od roku 2019 uprostřed pandemie COVID oportunisticky eskalována do krajnosti, krutosti a nelidskosti. Dopady jsou surové.
S chirurgickou a zákeřnou přesností spočítali, jak ve Washingtonu i na Floridě způsobit co největší škody kubánským rodinám.
USA pronásledují a snaží se zabránit dodávkám paliva a maziv do naší země, což se v dobách míru může zdát nemyslitelné.
Zakázat v globalizovaném světě přístup k technologiím, včetně lékařského vybavení s více než 10 % součástek USA, je nejen absurdní, ale i trestné.
Jejich jednání proti lékařské spolupráci Kuby v mnoha zemích je ostudné. Otevřeně vyhrožují suverénním vládám, že o tento příspěvek žádají a reagují na potřeby veřejného zdraví svých obyvatel.
USA zbavují své občany práva cestovat na Kubu, čímž zpochybňují vlastní ústavu.
Zpřísnění blokády mělo v posledních letech dopad na migraci v naší zemi, což předpokládá bolestné náklady pro kubánské rodiny i nepříznivé demografické a ekonomické důsledky pro národ.
Americká vláda lže a značně poškozuje mezinárodní úsilí v boji proti terorismu, když obviňuje Kubu, bez jakéhokoli důvodu, že je zemí, jež tuto pohromu sponzoruje.
Na základě tohoto podvodného a svévolného nařčení vydírají stovky bankovních a finančních subjektů po celém světě a nutí je, aby si vybraly mezi pokračováním svých vztahů s USA nebo udržováním vazeb s Kubou.
Naše země trpí skutečným obléháním, krutou a tichou mimoúzemní hospodářskou válkou. Je doprovázena silnou politickou destabilizační kampaní s miliony dolarů finančních prostředků, schválenou Kongresem USA, s cílem využít nedostatků způsobených blokádou a podkopat ústavní pořádek a klid občanů země.
Navzdory nepřátelství jejich vlády budeme pokračovat ve stavbě mostů s americkým lidem, jako to děláme s každou jinou zemí na světě.
Dále posílíme naše vazby s kubánskou migrací kdekoli na této planetě.
Pane předsedo,
prosazování a ochrana lidských práv je společným ideálem, jenž vyžaduje opravdového ducha respektu a konstruktivního dialogu mezi státy.
Bohužel, 75 let po přijetí Všeobecné deklarace lidských práv je realita zcela jiná. Tato otázka se stala politickou zbraní v rukou mocných států, které se snaží podrobit si nezávislé národy, zejména z jihu, svým geopolitickým záměrům.
Žádná země není osvobozena od výzev, stejně jako žádná nemá pravomoc povstat jako paradigma v oblasti lidských práv a stigmatizovat jiné suverénní modely, kultury a státy.
Prosazujeme dialog a spolupráci jako účinný způsob prosazování a ochrany lidských práv, bez politizace a selektivity; bez dvojího metru, předběžných podmínek a tlaků.
V tomto duchu představila Kuba svou kandidaturu Radě pro lidská práva na období 2024-2026 ve volbách, jež se budou konat 10. října tohoto roku. Předem si vážíme důvěry zemí, které nám již poskytly svou cennou podporu.
Budeme-li zvoleni, hlas Kuby bude i nadále povyšován s univerzální vizí, vždy z pohledu Jihu, ve prospěch legitimních zájmů rozvojových zemí, z konstruktivního závazku a neodvolatelné odpovědnosti za plnou realizaci lidských práv pro všechny.
Kuba bude nadále posilovat svůj demokratický a socialistický model, který navzdory tomu, že je v obležení, prokázal, kolik toho může udělat rozvojová země s omezenými přírodními zdroji.
Budeme pokračovat v našem transformačním úsilí a hledat cestu z obležení, které nám vnutil americký imperialismus, a také způsoby, jak dosáhnout prosperity sociální spravedlností, kterou si náš lid zaslouží.
V tomto úsilí se nikdy nevzdáme svého práva na obranu.
Pane předsedo, vážení vedoucí delegací a další zástupci,
na závěr všem rozdám výzvu, aby pracovali na překonávání rozdílů a společně se vyrovnávali s našimi společnými výzvami s pocitem naléhavosti. K tomu jsou OSN a toto shromáždění, i se svými omezeními, nejmocnějším nástrojem, který máme.
Vždy se můžete spolehnout na to, že Kuba bude bránit multilateralismus a podporovat mír a udržitelný rozvoj pro všechny.
Vždy bude ctí bojovat za spravedlnost, sdílet obtíže a výzvy s těmi „vykořisťovanými a poníženými“, kteří jsou připraveni změnit dějiny. Nadále jsme a budeme překonávat.
Děkuji mnohokrát.
Ze serveru www.truthdig.com z 21. září 2023 přeložil Vladimír Sedláček,
Přišlo e-poštou
